Láska napříč staletími
Přestože les miloval, moc dobře chápal, jak je práce v kolonii náročná. Uchopil mě za celou dlaň a jemným pohybem mě donutil, abych se k němu přisunula. (str. 146)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
V Příběhu akvamarínu se protínají dvě zcela odlišné časové osy. V obou rovinách spisovatelka zvolila ich-formu, aby lépe pronikla skrz niterné pocity postav ke čtenářům. Přes zajímavě zpracovaný motiv nechala ožít dějství, které určitě zaujme široké spektrum recipientů.
V přítomnosti žije Jasmína, milovnice Leonarda da Vinciho a zároveň neustále snící dívka s nedostatkem sebevědomí. Dá se říci, že sama v sobě hledá balanc a správnou volbu, kudy se na životním rozcestníku vydat. Je velmi plachá, okusila šikanu a další příkoří, a tím pádem se v ní důvěra v lidské pokolení drobet nalomila. Bydlí částečně nedobrovolně se svojí mámou a vypadá to, že si ty dvě na světě prostě zbyly.
Druhá linie nás odvane do roku 1863, kde je středem pozornosti Joachim, což je mladý muž bydlící v dřevařské kolonii v Lomné. Živobytí nebylo v té době procházkou růžovým sadem, obyvatelstvo vymíralo na nedostatečné hygienické podmínky či na nemoci a ženy leckdy skonaly při porodu. Právě díky naturalistickému vyprávění v kapitolách kratšího rozsahu máme možnost poznat způsob tehdejší obživy. Není mu věnována podobná pozornost jako jeho protějšku, přesto zůstává klíčovou osobou, jež ovlivní osudy mnoha dalších.
Zdálo se, že máma oněměla. Přesto se s popotáhnutím neubránila poslední otázce. Zazněla tiše, mezi narůstajícími vzlyky bych ji málem přeslechla, ale moc dobře jsem věděla, že padne. (str. 214)
Ústřední protagonisty propojí zcela nečekaně kříž v chrámu Páně. Joachim se totiž čistě náhodou přenese skrze zmíněný předmět do jiného století a narazí tam právě na Jasmínu, jež v té době pravidelně uklízí v kostele místo své nemocné tety. Ačkoliv se jejich existence a priority ukážou jako diametrálně rozdílné v plno ohledech, nedokáží se od sebe na dlouho odpoutat, přitahují se jako magnetické protipóly a návštěvy napříč staletími se stávají naléhavějšími a osobnějšími.
Potkáváme kromě toho vyšší počet vedlejších charakterů, u nichž nesahá psychologický rozbor do větší hloubky, a jež jsou i tak pro následující vývoj důležité, ač se to z počátku nemusí plně projevit. Jednou z nich je kupříkladu sympatický mladík jménem Oskar.
Tvůrkyně dokázala pospojovat spoustu různorodých témat v jeden celek. Kromě romantické zápletky se lehce rýsují fantasy prvky v podobě cestování časem. Kniha však nese i výraznější hlubokomyslnější motivy, jako je například těžká nemoc hlavní hrdinky, s níž se v průběhu seznámíme, a nejednou se objevují v Joachimově části odkazy na historické události.
Dvě odlišné doby jsou odděleny i stylem psaní. Jasmíninou dominantní sférou jazyka je vyšperkovaná čeština. Dialogy pak pod tíhou přílišné spisovnosti přepadávají do nižší kategorie důvěryhodnosti či uvěřitelnosti. Navíc její pasáže obsahují věty označené kurzívou, jsou to takové vnitřní pochody, nad nimiž dumá, ale neřekne je nahlas.
Joachimovy úseky jsou zahaleny lehkým závojem tehdejšího nářečí, nýbrž jen částečně, aby nenarušily případnou nesrozumitelností výpovědní hodnotu.
Najednou jsem pocítila šílenou touhu vydat se na průzkum. Podívat se dál a zjistit, jestli vážně existují chalupy s kamennou podezdívkou a otevřeným ohništěm.
„Ukážeš mi váš dům?“ vyzvala jsem ho prosebně.
Zbledl. „Nemůžu tě tam vzít.“ (str. 71)
Spisovatelka dokáže psát s citem, s lehkostí přednáší i o nepříjemných věcech. Skrz správně zvolená slova se snadno dokážeme s jedinci sžít a vnímat jejich rozhodování a myšlení. Ovšem i přesto se objevují lingvistická zaškobrtnutí. V tomto směru je stále otevřený prostor ke zlepšení. Příklad je určitě neustálé opakování slovního spojení "modrá metalíza", na nějž je možné narazit přehnaně často a působí pak až rušivým dojmem. Navíc na straně 165 proklouzl při korektuře gramatický prohřešek: Až mi bylo líto, že u stole se zapálenou svíčkou nesedím s někým jiným.
Titul lze určitě doporučit romantickým duším se zájmem o oddychovou literaturu. Milovníkům věcí mezi nebem a zemí by mohlo vypravování čtenářsky upoutat, do jisté míry v tomto smyslu připomíná Lososa v kaluži od Markéty Lukáškové, která do děje rovněž zapojila magičnost, i když jiným způsobem.
Miriam Blahová se narodila roku 1989 v nejvýchodnější části republiky a v současné chvíli žije se zbytkem rodiny v Ostravě. Pracuje jako editorka a mimo publikování vlastních textů i ráda čte. Debutovala povídkou Díky ti, Franzisko ve sbírce Letní kraťasy, v roce 2022 přišla samostatná prvotina Příběh slunečnice.
Čtení o cestování časem patří mezi mé oblíbené. Od té chvíle, co jsem narazila na Cizinku, vyhledávám žánrově podobné zaměření. A jsem moc ráda, že se autorka rozhodla nevrhnout po hlavě do sci-fi sféry, kde o časové průskoky není nouze, ale že základní myšlenku líbivě podala i publiku milujícímu příhody s láskou.
Závěrečné hodnocení: 80 %
Jak daleká cesta vede k tomu, kdo je nám nejblíž?
Rutinní život Jasmíny, která bydlí s matkou a marně hledá práci, může změnit snad jen zázrak. Je jím příchod Oskara, který se přistěhuje do její blízkosti, nebo tajemný Joachim, který tvrdí, že pochází z roku 1836? Historie dřevařské kolonie v Lomné je pro Jasmínu zajímavější než nepříznivá realita, v níž se musí vyrovnat s vážnou nemocí. Nemůže ovšem věčně snít, je potřeba postavit se k osudu čelem, otevřít srdce a hrát s rozdanými kartami.
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2023
Žánr: román pro ženy
Počet stran: 288
Vazba: pevná bez přebalu
Komentáře
Okomentovat