(Ne)všední zápisky ze života s dětmi na cestách
Na rovinu přiznám, že v tu chvíli už jsem byl i já nakažen Ivčiným entuziasmem a do Šanghaje jsem se těšil, takže mě vůbec nerozhodilo, že kvůli potížím s vízy v dětských pasech budu muset nejprve odletět sám, abych se po čtrnácti dnech vrátil na evropský kontinent a pomohl s transportem Ivče i dětem.Měli jsme před sebou opravdu nezapomenutelné tři roky, ale ještě jsme o tom nevěděli. (citát z 1 % knihy)
Za recenzní e-knihu děkuji autorovi Lukáši Mohelskému.
Chci zakoupit tento titul!
Kdybyste dostali možnost se pracovně podívat do Šanghaje a vzít s sebou celou rodinu, šli byste do toho? Lukáš Mohelský ano, a díky tomu vznikla i knížka skládající se z různých příhod, které se mu staly během tří let strávených na jeho pracovním pobytu.
Ve více než dvaceti příslušně pojmenovaných kapitolách vás čeká pohled na čerstvě přestěhované Čechy a jejich zážitky z cest. Proč ne pouze z Číny se dozvíte během několika desítek stránek, kdy se s autorem a jeho nejbližšími přemístíte i do jiných destinací. Kromě částí věnujících se novému bydlišti a odlišnostem od naší republiky se děj pohybuje v repetitivním vzorci popisu událostí, k nimž došlo na některé z dovolených, kam se Mohelští vydali. Letí do Thajska, Malajsie či na Bali, a dočkáte se tak příběhů z hledání těchto destinací, letištních eskapád nebo typických komplikací s dětmi.
Styl psaní je velmi uvolněný a vzbudí ve vás pocit, že čtete něčí deník, neboť opravdu nahlédnete do mysli a pocitů autora. To se ovšem nemusí zalíbit každému, protože i přes bohatou slovní zásobu na vás těch myšlenek může být chvílemi příliš najednou. Texty jsou humorné, ale občas až prvoplánové a v průběhu vám začnou mezi sebou splývat. Obzvlášť když se opakovaně zaměřují na cestovní zádrhely, jako jsou například potíže s dopravou či dětská tvrdohlavost spojená s časovým posunem a nemocí. Raději tedy čekejte reporty z rezortů než dobrodružné výpravy za památkami. Těch se dočkáte, ale do větších podrobností se nezachází. Dozvíte se toho asi tolik, kolik by vám řekl kamarád u piva nebo nad sklenkou vína.
Co by vás mohlo zamrzet, je fakt, že se vypravování odehrává častěji na rekreacích než v Šanghaji. Koupíte-li si knihu s touhou poznat podrobněji město, budete zklamaní. Sice se seznámíte s chodem vzdělávacích institucí, hromadnou dopravou i bydlením, ale přesto bych dle názvu čekala větší náhled do každodennosti. Věřím, že by čtenáře jistě zajímaly výlety do okolí a prozkoumávání nového domova či typické čínské kuchyně. Přece jen se mimo jiné titul řadí k cestopisům a měl by tomu odpovídat. O kultuře se nedozvídáme skoro nic a o mentalitě národa taktéž, jen ryze okrajově.
Jelikož se vše točí okolo rodiny, představuje hlavní téma. Určité povídky byly poutavé. Jako zvykání si dcery Sofie ve školce britského vzdělávacího systému, jenž se od toho našeho liší přístupem i fungováním. Nebo příchod na svět třetího potomka, k němuž došlo v šanghajské nemocnici a rozhodně na něj nezapomene ani jeden ze zúčastněných. Na druhou stranu by se mohlo vyskytovat méně emocionálních výlevů dvouletého dítěte doprovázejících většinu kapitol.
Nevšední zápisky ze Šanghaje bych zařadila spíš do žánru fejetonů než cestopisů, poněvadž z nich moc prvků nenajdete. Doporučila bych je tedy všem, kteří si chtějí přečíst vtipné historky ze života jedné rodinky aktuálně žijící v Asii než čtenářům toužícím po bližším poznání dané země. Ve větší míře se vyskytují rodinné zážitky spojené s dětmi, a i to je nutno mít na paměti, než se do čtení slepě pustíte. Je navíc škoda, že se uvnitř publikace nenachází žádné fotografie, jež by byly jistě přínosné. Zaujal-li vás koncept, doporučuji Japonský občasník Dalibora Skoupila. I když pojednává o Japonsku, má o něco rozsáhlejší pohled na žití na jiném kontinentě a taky se u něj pobavíte.
Lukáš Mohelský strávil před pár lety společně s manželkou a dvěma malými dětmi tři nezapomenutelné roky na pracovním pobytu v jedné z čínských provincií. Svůj výjezd a příležitost rozšířit si obzory popisuje v prvotině, jejíž recenzi jste si právě přečetli. Je mladobolevslavským patriotem, ale rád poznává cizí kraje. S každým novým cestováním zjišťuje, že je mu doma nejlépe.
Osobně mi nějaký čas trvalo zvyknout si na způsob vyprávění a přišlo mi, že autor dělá z některých záležitostí „z komára velblouda“. Jeho přístup k zaměstnancům aerolinek mi nepřišel zrovna ideální a letušku, k níž se choval dost arogantně, jsem litovala. Avšak zaujal mě zmiňovaný příchod třetího potomka na svět v čínské nemocnici a jak se tato zkušenost lišila od těch předchozích dvou v naší rodné zemi. Četba mě bavila, ale neoslnila. Určitě bych příště uvítala rozsáhlejší úseky věnující se kultuře.
Závěrečné hodnocení: 65 %
Humorné povídky z tříletého pobytu v Číně, během kterého autor nasbíral nejen pracovní zkušenosti, ale především nezapomenutelné zážitky s rodinou. Společně s manželkou a dvěma malými dětmi strávil Lukáš Mohelský tři nezapomenutelné roky na pracovním pobytu v Šanghaji. Celá rodina měla díky výjezdu do Číny, kde se navíc rozrostla o pátého člena, unikátní možnost rozšířit si obzory. Když ovšem viděl syna trpět již potřetí rotavirovou nákazou, případně když dcera bezmocně ležela na šanghajském betonu zavalena tuk-tukem, začal váhat, zda s tím rozšiřováním obzorů nezašli příliš daleko.
Nakladatelství: Pointa
Rok vydání: 2022
Žánr: humor, cestopis
Počet stran: 248
Formát: PDF, epub, mobi
Komentáře
Okomentovat