Japonské souostroví ve všech jeho barvách
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Chci zakoupit tento titul!
Dalibor Skoupil je jaderný fyzik, který po skončení doktorátu na pražské Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské odjel do Japonska, kde na postdoktorandské stáži strávil dva roky. Své rodině tehdy psal e-maily dokazující, proč nám, Evropanům, může tato země připadat jako z jiného vesmíru. Původně rodinná korespondence si mezi svými adresáty získala takovou oblibu, že se stala zárodkem Japonského občasníku, jenž vám dnes představíme.
Co se vám vybaví, když se řekne Japonsko? Vám, kteří nejste kovanými japanology, zanícenými fanoušky anime a ani přeborníky v aranžování květin ikebana? Vyplouvá toho na povrch vaší mysli málo? Zatraceně málo? Pak jste asi jako já před několika lety, než jsem se do Japonska poprvé vypravil. (str. 9)
Jak již bylo řečeno, knižní debut je inspirován krátkými zprávami, které autor posílal ze své zahraniční cesty domů. Jedná se o jejich rozšířenou formu zobrazující život na japonském souostroví bez jakýchkoliv příkras. Je rozdělen do několika kapitol a každá z nich se věnuje určitému tématu či příhodě. Například věděli jste, že přestože se ve škole učí anglicky jako my, není tam angličtina tak rozšířená? Většina lidí anglicky rozumí a umí mluvit, ale často se bojí, že budou mluvit s chybami, a tak raději mlčí.
Zdroj: archiv recenzentky
Právě jazykové bariéře je dedikovaná celá jedna pasáž, v níž se
Dalibor Skoupil věnuje specifikám japonštiny a popisuje její zvláštnosti. Pokud
jste si někdy mysleli, že je čeština složitá, představte si, že pro zápis japonštiny jsou používány hned tři sady znaků! Velké rozdíly jsou taktéž v samotné
zdvořilosti a organizovanosti, která je, přiznejme si, na jiné úrovni.
Počin je psán hovorovou češtinou. Jednotlivá vhodně pojmenovaná vyprávění jsou krátká a vždy v nich najdete všechny potřebné informace k porozumění. Dozvíte se, jak to funguje v Tokiu a jak kupříkladu ve Fukuoke, kde náš vypravěč trávil druhý rok svého pobytu. Možná se bude některým čtenářům zdát, že se v určitých momentech příliš odbočuje od hlavní pointy, já ale věřím, že byly tyto odchylky do textu přidány s úmyslem zprostředkovat co nejvíce údajů k pochopení kontextu. Dokážu si nicméně představit, že se najdou lidé, jimž se budou tyto dějové odbočky zdát rušivé.
A proč se vlastně v Japonsku slaví Vánoce? Eeee… noooo… mmmm… Takto nějak by probíhal dialog, kdybyste se běžného Japonce zeptali na význam nově importovaných, takzvaně západních svátků. Povětšinou nemají tušení. Japonci chápou Vánoce jako my Valentýn anebo První máj. Je to pro ně zkrátka lásky čas, a spousta párů se proto vydává na romantickou večeři. Ptáte se kam? No přece do KFC! Že mi nevěříte? Já jsem tomu také nevěřil, dokud jsem se o Štědrém večeru nestal svědkem dlouhatánských řad, které se táhly až několik metrů před vchod do KFC, a to ne jednoho, ale všech, na která jsem tehdy narazil. (str. 116)
Uprostřed naleznete fotografie pořízené samotným autorem z nejrůznějších míst. Dále je kniha doprovázena ilustracemi Barbory Žižkové. Kresby jsou černobílé a dost originální. Korespondují s tématem a sálá z nich příslušná atmosféra.
Zdroj: archiv recenzentky
Japonský občasník můžu rozhodně doporučit všem čtenářům hledajícím oddechové čtení. Nejenže se toho při čtení spoustu nového a zajímavého dozvíte, ale také se i pobavíte. Dalibor Skoupil je totiž skvělým vypravěčem, jehož styl psaní je velmi uvolněný. Jde z něj poznat fascinace tamní kulturou a úcta k ní. Má taktéž dobrý smysl pro humor, jímž vše zvládá odlehčit. Nečekejte tedy klasický cestopis, ale spíše takové nahlédnutí do života na japonském souostroví ve všech jeho barvách. Jeho prostřednictvím se podíváte tam, kam byste možná neměli za jiných okolností šanci. Věřím, že si tuto výpravu užijí jak japonolozi, tak ti, kteří se se zemí vycházejícího slunce setkají tímto způsobem poprvé.
Závěrečné hodnocení: 80 %
Japonsko je jako země z jiného koutu vesmíru. Kombinace dlouhé izolace a geografické vzdálenosti od ostatních kultur z něj vytvořila svět, nad nímž zůstává rozum stát. Jaké to je, vyrůst v srdci Evropy a poté strávit dva roky v zemi vycházejícího slunce? Vyměnit české hlavní město za to japonské, nikdy nekončící Tokio? Jak se žije na Kjúšú a proč je Okinawa ostrov mezi nebem a peklem? Nejen o tom pojednává Japonský občasník – původně e-mailové pozdravy z Japonska, které si mezi adresáty získaly takovou oblibu, že se nyní přesouvají z monitoru počítače na papír.
Nakladatelství: Pointa
Rok vydání: 2022
Žánr: cestopis
Počet stran: 264
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat