Záhada chybějící balady
„Podivné cesty na tebe čekají,“ zašeptala chraplavým hlasem a na Erbena dechla vůně mateřídoušky. „Před trojími dveřmi staneš záhy. Ty zlaté nevol, dveře to ke zkáze jsou. Stříbrné vedou ke štěstí, ke spáse věčné však jenom ty dřevěné, žádné jiné. Ze dřeva, z něhož se kříže staví.“ (str. 113)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart.
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Slovart.
O Staré škole kolují podivné zvěsti. Děti se tam bojí chodit a ani rodiče z ní nemají dobrý pocit. Fílu Kakose však nechvalně známé místo nemine. Spolu s Janičkou, kamarádkou ze školky, zde začne navštěvovat první třídu. A místo jediné starosti, kterou by mu škola v tak brzkém věku měla přinášet, tedy učení, čelí Filip strachu z „poškoly“, hrůzu nahánějícího sklepení a nesympatického soudruha ředitele, jenž s dětmi uzavírá dohody stvrzené krví.
Mezitím se Fílův tatínek sžívá s novou funkcí vedoucího tajného výzkumu, týkajícího se paranormálních jevů v díle Karla Jaromíra Erbena. Utajovaný je zcela záměrně, neboť kolem tohoto věhlasného básníka je více záhad, než se na první pohled zdá. Pan Kakos, aby uživil rodinu a zároveň ukojil svou zvědavost, se práci oddává tělem i duší. Což se brzy odrazí zejména na rodinném životě…
Zhruba o sto let dříve se K. J. Erben potýká se soudobou politickou situací, odrážející se mimo jiné i na jeho existenčním stavu, a tvorbě svého nejznámějšího díla, Kytice. Z jakého důvodu v prvním vydání chybí slibovaná třináctá balada? Co s tím má společného neznámá žena, podivná truhla a klíče? A proč ho pronásledují zlé sny a strašidelní černí psi?
Do zamýšlené sbírky má sotva polovinu čísel hotovou, a ačkoli už se v tisku párkrát spekulace o její přípravě objevily, od minulých Vánoc jen kolem dokola přepisoval starý příběh o ovčákovi a zlatém kapradí, a s výsledkem byl spokojený stejně málo, jako by ještě ani nezačal. A přesto, i v sotva počatou neděli o druhé hodině ranní, byla moc stále ještě nevyřčeného příběhu tak silná, že ho přikovala do nepohodlné židle a přinutila kazit si oči při blikajícím světle petrolejky nad zpola popsaným papírem. (str. 147)
Stará škola je rozdělena do pěti částí (Stará škola, Básník a cenzor, Zlaté kapradí, Černí psi a šedí vlci a Anděl strážce), které se dělí do dalších kapitol, označených časovými úseky, a následně do podkapitol. Zdánlivě složité členění je však logické a pomáhá čtenáři v orientaci mezi vypravěčskými linkami. Ty se odehrávají ve dvou časových rovinách, které od sebe dělí více jak sto let.
Erbenova část začíná červnem 1848, návratem z chorvatského sněmu v Záhřebu do Čech, a končí únorem 1853, tedy v roce, kdy světlo světa spatřilo první vydání jeho nejslavnější básnické sbírky. Celá zmíněná éra se týká období, kdy Kytici tvořil.
Kromě tajuplného, umně vygradovaného příběhu plného legend, fantaskních motivů či baladické nálady stojí za zmínku dobová atmosféra, kterou se panu Procházkovi podařilo vytvořit. Erben se setkává se známými osobnostmi, například s Palackým, lidé mezi sebou mluví uctivě, onikají si namísto vykání (což pro dnešní čtenáře může na jednu stranu působit rušivě, na stranu druhou to přidává na autenticitě), nechybí ani věty v němčině.
Postavy v této části nikterak nevyčnívají a není jich mnoho. Kromě lidí, s nimiž se básník za svého života skutečně setkával, tu narazíme i na osoby smyšlené, které příběhu dodávají na poetické magičnosti. Erben se jeví být sympatickým mužem, opředeným aurou tajemna.
„My-myslíte,“ zakoktal se trochu, „že peklo existuje?“
Soused se na něj pozorně zadíval.
„Záleží na tom,“ volil opatrně slova, „jak moc se ho bojíš. A jaký k tomu máš důvod.“
„A když se mu někdo upíše?“ pátral Fíla opatrně.
„To myslíš krví?“ zasmál se pan Beran. „Nenech si poplést hlavu pohádkami! Propadnout peklu se dá různě… daleko víc záleží na tom, co a proč člověk dělá, než na tom, jestli vůbec podepsal nějaký úpis!“ (str. 213)
Druhá linka vypráví o životě rodiny Kakosových. Začíná zářím 1966, kdy se přestěhují z Žižkova do Podolí, poblíž Staré školy s ne příliš lichotivou reputací, a končí v září 1969. Během těchto tří let se udá mnohé. Fílu pronásleduje smlouva se zlým ředitelem, jeho tatínek zkoumá nadpřirozeno v Erbenově tvorbě a čelí svůdné spolupracovnici a maminka musí všechny jejich vrtochy, pozdní příchody i podivná chování, snášet.
Ani v tomto případě nechybí zakomponování věrných dobových reálií, například sbírání známek, posedlost kantorů Staré školy oslovením „soudruh“ aj., různá symbolika nadpřirozena, třeba černí psi, zlaté kapradí, anděl strážný apod., či znamenitě vystavěná gradace.
Postavy dostaly více prostoru než v Erbenovské části. Fíla je zvídavý kluk, který se v tíživých chvílích projevuje jako dítě svého věku, ovšem mnohdy se potýká se situacemi, které běžný prvňáček nepozná. Jeho tatínek je zapálený badatel, což maminku nebetyčně rozčiluje. Oba dospělí nesou typické znaky rodičů minulých generací. Projdou si několika těžkými zkouškami a značným vývojem. Více se řeší i jednotlivé vztahy – nechybí láska ani přátelství, napjatá rodinná atmosféra u Kakosů přispívá na uvěřitelnosti a strach klučíka ze soudruha ředitele je doslova hmatatelný.
Co přece jen trochu ubírá na uvěřitelnosti, je chování ředitelovy dcery Emmy, která se snaží dostat Fílovi pod kůži a získávat od něj příslušné informace. Mnohdy se o to pokouší až se zvláštně erotickým podtónem, který se u dětí na prvním stupni ZŠ ještě tolik nevidí (např. na str. 432 mu přejíždí chodidlem v klíně) – nebo by přinejmenším neměl.
Také samotný závěr může čtenáři přinést menší rozčarování, kdy vyloženě očekává nějakou konfrontaci mezi Kakosovými a soudruhem ředitelem, která ovšem nenastane. Ač byla nastíněna jeho současná situace, výraznější završení a rozuzlení jejich sporu, linoucího se knížkou od samého začátku, prostě chybí – minimálně Filda by si takové uzavření nepříjemné životní kapitoly zasloužil.
I přes tento menší zádrhel se Petru K. Procházkovi nedá upřít fakt, že si s knihou dal neskutečnou práci. Napsal ji vskutku čtivě, jazykem přizpůsobeným daným dobám, kterým odpovídají i historické kulisy. Erbenovu tvorbu obohatil o vlastní fantazii, zajímavou zápletku a s použitím oblíbených motivů stvořil krásný příběh plný tajemství a hledání.
Přes zelené stínidlo lampy na ředitelově stole se do okolí dostávalo jenom minimum světla. Ztemnělá místnost byla plná tabákového kouře. Doutník zapomenutý v jantarovém popelníku dohoříval, i tak ale Filip skoro už nemohl dýchat.
„Tak naposledy,“ zavrčel ředitel. „Cos odnesl z půdy a kams to schoval?“ (str. 451)
Stará škola je na stránkách nakladatelství Slovart zařazená do literatury pro děti a mládež, což je vzhledem k nízkému věku jednoho z protagonistů Filípka pochopitelné. Osobně bych ji však doporučila čtenářům, kteří se s dílem K. J. Erbena už setkali a nevadí jim důkladné bádání v literární tvorbě a historii, byť zpestřené paranormálními jevy, prvky fantasy a magického realismu. Titul ocení zejména ti, kteří se o Erbenovi touží dozvědět víc, nahlédnout pod pokličku jeho života a k tomu zažít jedinečný čtenářský zážitek.
Autorem obálky, která vyobrazuje několik důležitých knižních motivů, je Jiří Dvorský. Jeho ilustrátorskou tvorbu můžete vidět např. v Českém temnu a v jiných českých i zahraničních titulech.
Petr K. Procházka (*1960) kromě Staré školy, vydané nakladatelstvím Slovart, napsal pohádkovou sérii pro děti s názvem Hic Sunt Dracones. Tři dračí příběhy mu v letech 2008-2012 vyšly u Knižního klubu.
Ze subjektivního hlediska považuji Starou školu za velmi zdařilý počin. Zaujalo mě prolínání dvou zcela odlišných historických epoch, popsaných tak důvěrně, až jsem získávala dojem, jako bych je sama zažila. Velice oceňuji práci s jazykem, symbolikou i mísením fikce s reálnými prvky.
S čím jsem osobně bojovala, byl již zmíněný, dle mého nedostatečně uzavřený konec, respektive náhlé zmizení soudruha ředitele ze scény. Připadala jsem si trochu „ochuzená“ o čtenářský pocit spravedlivého zadostiučinění.
Závěrečné hodnocení: 90 %
Vystudovaný právník a městský archivář u Pražské obce Karel Jaromír Erben byl jako vědec známý přísně systematickým přístupem k národopisnému a historickému bádání i k vlastní tvorbě. Jak se tedy mohlo stát, že po 19 letech od napsání první balady svolil k tomu, aby napjatě očekávané a několikrát odložené první vydání Kytice vyšlo v jiné než zamýšlené podobě?
Děj fantaskního románu, který se odehrává na přelomu 40. a 50. let 19. století, a ve druhé polovině 60. let století minulého, se točí kolem jediné otázky. Která z původně zvažovaných balad v prvním vydání chybí a proč? Zatímco ve vědecké práci doktora Kakose, jenž se zabývá ohlasem paranormálních jevů v Erbenově díle, se vrší otazníky, jeho syn Filip má přízemnější starosti. Přepracovaný tatínek je věčně v práci, kde se o něj podezřele zajímá atraktivní kolegyně. Rodiče se po přestěhování do nového bytu hádají a Filipa místo k babičce, na kterou je zvyklý, teď najednou strčí do školky! Proč jen ho kamarádi varují, aby se do první třídy za žádnou cenu nenechal zapsat do Staré školy? Co strašného se skrývá v hlubinách jejího sklepení, před kterým se třesou poškoláci? Zachrání Filip rozpadající se manželství rodičů a podaří se mu té záhadě přijít na kloub? A jaká bude cena, kterou za to zaplatí?
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2022
Žánr: historický/fantasy román
Počet stran: 503
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat