Recenze: MÝTUS O ATLANTIDĚ – CHRÁMOVÁ ŠKOLA (Romana Vaverová)

Prastaré technologie a boj o moc

Mýtus o Atlantidě: Chrámová škola (Romana Vaverová, 1. díl ze série, nakladatelství Bookla)
Když přestala být neúměrně kritická a nad záludnostmi prozíravého a opatrného jednání se upřímně zamyslela, musela přiznat, že je pro diplomatickou misi ze všech čtyř chrámových žákyň tou nejhorší volbou. Trpělivost a taktnost nikdy k Laniným silným stránkám nepatřily. Bůhvíproč se Rawen rozhodla právě pro ni. (str. 50-51)


Za recenzní výtisk děkuji autorce
Romaně Vaverové.
Chci zakoupit tento titul!


Rawen, jediná přeživší zkázy bájné Atlantidy
. Místa, kde sídlila vysoce vyvinutá civilizace s pokrokovými technologiemi a možnostmi využívat portály k cestování do jiných světů. Jenže vše je pryč a s tím i lidé a prostředí, jež milovala. Má jedinou touhu. Založit chrám věnovaný bohyni Isis a předávat dál atlantskou moudrost.

Ocitáme se ve starověkém Egyptě. Rawen pečlivě vybírá dívky, které přijme do svých řad. Ze žákyň se postupem času stávají přítelkyně. Když zjistí, že ve městě Edfu se výrazně zvyšuje prestiž chrámu zaslíbenému bohovi Sutechovi, je jí jasné, že za tím musí stát technologie atlantských přátel. Bez okolků se vydává na cestu. Třeba tam na ni čeká další překvapení v podobě milovaného muže, s nímž ztratila kontakt. Jenže na tamním Bratrstvu je něco divného a ani představený Sael nevzbuzuje moc důvěry. Začínají se roztáčet kola bojů, jejichž vítěz bude mít hlavní slovo v náboženské otázce celého Egypta.

Primárním prostředím je sice výše zmíněný Egypt, ale podíváme se i do Atlantidy či říše sumerské. Díky vysvětlivkám pod čarou pochopíte řadu tehdejších pojmů i získáte lepší orientaci v mytologických detailech. Pětadvacet pojmenovaných kapitol je vzájemně odděleno hieroglyfem, menší úseky rozděluje znak křídel Isis.

Ranní paprsky ho polechtaly na nose, popotáhl a uculil se. Pomalu se přetočil na bok, pořád ještě v blažené nevědomosti ranního polospánku a automaticky si přitáhl přikrývku. Fakt, že žádnou neměl, ho probral téměř okamžitě a vrátil z blaženosti do reality. Při pohledu na slunce zaklel, kdyby nezaspal, mohl být touhle dobou už o pár set chet dál, což by se právě teď hodilo víc než cokoli jiného. (str. 73)

Na jednotlivé činy pohlížíme nezainteresovaným vypravěčem ve 3. osobě. Příběhem nás provází Rawen a čtyři žačky: Lana, Elsbereth, Meredith a Koré. Každá z nich má speciální nadání, takže se vyjma obvyklého léčitelství seznámíte se sílou, logikou, hadí energií a empatií. Všechny jsou výraznými osobnostmi, nemáte problém s jejich zapamatováním. Kromě ústřední linky se částečně vracíme do minulosti, díky níž okusíme situace, jež formovaly charakter a myšlení hrdinek. Součástí je i osobní život a první zkušenosti s muži. Obzvlášť kněžka pocházející z chrámu bohyně Hathor dovede vyprávění pikantně okořenit. Z malých dívek se postupně stávají ženy, čas plyne rychle; záhy je víc než dvanáct let od prvního setkání.

Autorka poutavě a přirozeně popisuje každodenní život kněžek a žen ve starověkém Egyptě. Má dar vše srozumitelně vysvětlit a propojit se současností (měrné jednotky, tarot apod.) Zažíváte intenzivní pocit, že jste sami součástí historie. Co znamená stvořitelský kód, astrální cestování či jakým způsobem využívali Atlanťané své technologie? 

Dynamika knihy je kolísavá. Nelze říct, že dochází ke gradaci; konstantní tempo je spíše ozvláštněno o nepředvídatelné a dramatické situace. Tomu odpovídá i konec, který dává příslib, že ne všechny karty byly plně rozdány. Třeba ukojíte svou zvědavost ve druhém díle s názvem Uroboros.

Velmi oceňuji nápad a zpracované téma. Historie v hávu fantasy, boje o moc, obětování i láska. Perfektně vyvážené a zakomponované. Reálie jsou uvěřitelné, dle mého odpovídají skutečnosti. Přestože se vyskytují fantasy prvky, nejsou nijak účelové. Bohužel nedotažená práce s textem snižuje i celkové hodnocení. Špatné skloňování, nadbytek mezer, zvláštní slovní obraty, např. „dlouhé temné vlasy“, či nedokončené věty: „Láskyplně ji objal a naposledy s radostným bezstarostným úsměvem políbil, protože nikdo nemohl tenkrát tušit.“

Mýtus o Atlantidě: Chrámová škola je čtivý počin, jenž by potřeboval mnohem kvalitnější korektorskou ruku. Pokud se zajímáte o dávné civilizace, jejich způsob života, mytologii či jste milovníky Egypta, titul vás rozhodně zaujme. Atmosféra je silně hmatatelná, jen vstoupit do chrámu!

Romana Vaverová oplývá velkou manuální zručností. Tvoří z keramiky, betonu a dřeva, ve svém portfoliu má i sedm mozaikových lavic či sakrální vitráž. Na poli literatury se profiluje jako autorka dětské i dospělé četby. Přečíst jste si již mohli recenzi knihy Voda živá a mrtvá, v únoru jí u nakladatelství Fragment vychází Sára a království sedmi kamenů.

Titul mě velmi mile překvapil. Celou dobu jsem se bavila a s očekáváním spekulovala nad tím, co bude následovat. Přenesl mě do období střední školy, kdy jsem hltala jednu knihu s egyptskou tematikou za druhou. Nečekejte od toho Egypťana Sinuheta, ale příběh o pěti neobyčejných ženách. 

Závěrečné hodnocení: 68 %


Napínavý fantasy příběh odehrávající se ve starověkém Egyptě. Popisuje osud několika žen snažících se uchovat atlantské vědomosti, každá z hrdinek představuje určitý archetyp ženství s jeho specifickými dary i pády. Ženské charaktery doplňují výrazné mužské postavy, hledání pravdy i boj o holý život.

Nakladavatelství: Bookla – Powerprint
Série: Mýtus o Atlantidě (1.)
Rok vydání: 2022
Žánr: historie, fantasy
Počet stran: 256
Vazba: brožovaná

Komentáře

  1. Pěkně napsaná recenze.
    Ráda bych podotkla, že Isis je řecké jméno bohyně Eset a pochází až z Nové říše, což pravděpodobně není doba, kdy se příběh odehrává. Taktéž hnidopich ve mně musí říci, že Atlantida se potopila již někdy v době 9600 BC a tehdy Egypt ani Sumer neexistovaly.
    Již takto z recenze vidím mnohem více věcí, které by mě při čtení rozčilovaly, takže se knize vyhnu obloukem. Věřím však, že jako první seznámení s tématem, nebude špatná.
    A musím se prostě zeptat, nosili muži suknice a používala autorka označení Egypt? XD

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to celé tak trochu souvisí s tím fantasy prvkem. Atlanťané mohli cestovat skrz portály do různých zemí/časů. Na popis oblečení nebyl kladen přílišný důraz (ono i mužských postav tam bylo pomálu), takže si nevybavuji, zda bylo přímo zmíněno, jestli nosí sukně :))

      Vymazat

Okomentovat