Pohádka se slovanskými motivy
Za recenzní výtisk děkuji autorce Romaně Vaverové.
Autorka Romana Vaverová má srdce pravého umělce. Vytváří fantastické vitráže, mozaiky a keramiku. Způsob, jímž dává hlíně tvar a oživuje světlo skrze barevné sklo, je fascinující a kouzelný, je tudíž znát, že její duše přetéká příběhy a láskou k životu. Vyprávěla však zatím spíše kombinací materiálů, tvarů a odstínů a teprve v letošním roce vstoupila s tvorbou na literární pole. Jak se jí vedlo?
Viola je čtrnáctiletá dcera vladyky z Jeleního vrchu a prožívá bouřlivé období dospívání. Nebaví ji hlídat sestru a otravuje ji dodržovat nudná pravidla. Přeje si zažít volnost a něco zajímavého a ne jen vysedávat u předení nebo opatrování mladších sourozenců.
Svévolným způsobem poruší zákaz a vydá se do lesa v době, kdy se muži z hradiště věnují vypalování porostu. Jeden přestupek zvolna roztočí spirálu průšvihů a tragédií a vede dívku zcela do neznáma. Zdaleka to však není takové báječné dobrodružství, jak si přála.
Janek je šestnáctiletý mladík, který vyrostl v bezpečí usedlosti svého děda. Je zvyklý na práci a drsný běh života, přesto jej dědečkova smrt vykolejí a změní jeho dosavadní směřování. Rozhodne se vyrazit na zkušenou do světa. Jednoho nepěkného dne se potom cesty hrdinů střetnou.
Voda živá a mrtvá je velice útlý svazek o necelých sto třiceti stranách, jde tudíž spíše o novelku nebo rozsáhlejší povídku než román. Prostor pro rozvíjení charakterů a zápletek je tím značně omezen, což od autora vyžaduje soustředění na pointu a ochotu vzdát se nedůležitých vedlejších prvků. Tuto podmínku Romana Vaverová částečně obešla rozhodnutím vytvořit zřejmě seriál kratších příběhů pro mladé čtenáře. Držíme tedy v ruce spíše úvod do série než samostatný útvar.
Tempo vyprávění je svižné, do přílišných detailů se nezabředává, ke konci už se však vyloženě sviští rychlíkem i na místech, která by si zasloužila poctivě odvyprávět.
Soudobá spisovná čeština se celkem příjemně čte a cílovému publiku starších školaček se bude líbit, neboť na ně nečíhají žádné nebezpečné záludnosti. Bohužel autorka prozatím trochu tápe ve stylistice a bylo by třeba, aby pro svá dílka našla spolehlivého korektora. Obzvláště shoda přísudku s podmětem ve středním rodě značně hapruje.
Ze samé hrůzy se jí podlomily kolena. Ale ne tak, aby se jen obyčejně vystrašila, ale doopravdy. Začala se strachy třást a sklouzla z kamene, na kterém stála. Šlo jen o malý nepatrný hluk, ale i ten stačil, aby všichni tři muži v místnosti vyskočili jako jeden a vrhli se ke dveřím. Nečekala na nic a rozeběhla se jako zběsilá. Věděla, že jestli ji chytí, přijde smrt – její i celé rodiny. (str. 35)
Nastínění charakterů hrdinů je na povídku dostačující a vzhledem k rozsahu je také vhodně zvoleno jejich množství. V postavách se dobře orientuje, mají své atributy i snadno odlišitelná jednoduchá jména, což je opět plusem pro cílové publikum.
Viola je dívka, která se pere s pubertou a chová se podle toho. Že její jednání působí iracionálně až hloupě a především značně emotivně je v rámci věku a postavení vlastně v pořádku. Občas vymýšlí složitá řešení, jen aby obešla pravidla, vyhnula se nepříjemnostem nebo nemusela nést odpovědnost. Její cesta za dospělostí teprve začíná a zdá se, že ji příběh bude celkem věrně mapovat.
Janek je o dost méně kontroverzní mladý sympaťák, který se zábavnou neobratností a velkým srdcem hledá své místo.
U obou postav značně pokulhává vykreslení obecně platných lidských psychologických pochodů například u truchlení po ztrátě blízkých, zpracování traumat, reakce na stres a zátěžové situace a především pud sebezáchovy. Nejde o to, že by se jim Romana Vaverová vyhnula kvůli nezajímavosti pro cílovou skupinu, spíše si skáče z jedné emoce do druhé, aniž by brala tyto zákonitosti v potaz a ubírá tím uvěřitelnosti a životaschopnosti literárních hrdinů.
Zasazení do světa Slovanů je prvkem, který celému konceptu uškodil nejvíc. Zaprvé období 8. a 9. století už neodpovídá zcela přesně tomu, co si poučenější čtenář představí pod pojmem staří Slované, ale další historická fakta také plavou. Ve zvoleném období je křesťanství na našem území v plenkách, přesto má hlavní protagonista Janek jméno bez zjevného důvodu vycházející z křesťanské tradice resp. z hebrejštiny, tedy z jazyka, který na naše území přišel až skrze křesťanství.
Vztah tehdejšího člověka k duchovnu, ať už pohanskému nebo křesťanskému, je až úsměvně bagatelizován a upozaděn a občasné zvolání jména nějakého z pohanských božstev tuto díru příliš nezaplní. Různé všední mýty starých Slovanů jsou podávány jako zábavný folklor a pověry nikoliv jako živá součást existence, a tím toto pojetí spíš odpovídá třeba 18. či 19. století na vsi, ale nepomáhá k vykreslení raného středověku. Netroufám si říci, nakolik je spisovatelka v problematice vzdělaná, ale nezanechává přesvědčivý dojem.
Fakta o 8. a 9. století se omezují především na poznámky pod čarou, které vysvětlují určité pojmy použité v textu. Obecně patřím do tábora odpůrců poznámek pod čarou v beletrii – pokud nejste Pratchett – tady je jejich využití na mnoha místech bohužel úplně zbytečné. To, co je uvedeno v poznámce pod čarou, lze s lehkostí vsunout do děje či popisu, takže se mladý čtenář vzdělává podprahově, což je mnohem efektivnější. Na několika místech se to navíc opravdu podaří a poznámka pod čarou v podstatě školometsky opakuje, co už bylo řečeno v textu a brzdí vyprávění.
„To je franciska (23) – sekera se kterou sa háže. Pořídil jsem ji od franckých kupců a je tak drahá, že by tě šlak trefil – mnoho medoviny jsem si za tu cenu musel nechat ujít,“ lišácky na chlapce mrknul, „s franciskou se k tobě žádný Avar ani nepřiblíží, je pevná a přesná, tak mi ju během výcviku neznič.“
(23) Franciska – vrhací sekera používaná od 5. století Franky (str. 77)
Voda živá a mrtvá funguje jako pohádka, jednoduchý půvabný příběh plující bezčasím a volně inspirovaný slovanskou slovesností a pokud by Romana Vaverová opustila ambici přidat edukační hodnotu, prokáže svému počinu velkou službu.
V současné podobě by dílko mohlo oslovit nenáročné čtenářky ve věku čtvrté až sedmé třídy základní školy, kterým by mohl vyhovovat především stravitelný jazyk a nízký počet stran. Magie, jak je představena, a lehký snový svět se děvčatům bude líbit, neméně je jistě okouzlí Vlčí král.
Pokud je ovšem neodradí obálka, která je sice opravdu poutavá a vizuálně zajímavá, slibuje však svou atmosférou něco jiného, než co skutečně přináší, a cílí spíše na starší publikum. Zato drobné ilustrace koní a vlků na konci kapitol dívky jistě potěší svým křehkým půvabem.
Subtilní publikace trpí mnoha začátečnickými neduhy, má však jádro, které nese potenciál. Pevně věřím, že autorka vyzraje ve skvělou vypravěčku, jelikož umí vystavět základní kostru a zdařila se jí i práce s popisy a atmosférou některých scén. Voda živá a mrtvá je však textem, který prozrazuje na svého tvůrce, že má před sebou ještě mnoho práce.
Závěrečné hodnocení: 53 %
Viola a Janek - dva teenageři z dob starých Slovanů. Prozatím se neznají, ale už nyní mají něco společného - oba se nechtěně ocitli na osamělé pouti uprostřed divokých lesů a nebezpečných cest. Aby naplnili úkol, potřebují se potkat a spojit síly.
Žánr: pro děti a mládež
Počet stran: 130
Vazba: brožovaná
Já mám ráda příběhy, které jsou inspirovány slovanským folklórem. Ale je jich velmi málo. A ještě méně je těch skutečně dobrých.
OdpovědětVymazatSouhlasíme, že těch (dobrých) příběhů moc není. Vlastně taková menší „vlna“ nastala v roce 2021/2022, kdy vyšlo několik titulů s touto tematikou u Albatrosmedia, ale jinak to není moc obvyklé.
Vymazat