Přístupné zpracovaní novodobých dějin
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Markéta Lukášková, rodačka z Českých Budějovic, působila jako redaktorka časopisů Týden, Maxim, Faktor S, vedla Reflex.cz. Proslavila se už svou prvotinou s názvem Losos v kaluži, se kterou v rámci divadelního projektu Listování objela republiku. Po debutu následovaly počiny Panda v nesnázích, InTyMně a Vlaštovka v bublině, nejnovějším beletristickým dílem je Majonéza k snídani. Šestá kniha Co vás v dějáku nenaučili je výjimečná tím, že se spadá do naučného žánru.
Příběh, který se opravdu stal. Tak zní název podcastu, který na svět vykoukl na podzim 2020 a recenzované dílo vychází právě z vydaných epizod tohoto projektu.
Jak už je naznačeno na začátku v anotaci, tak ve školních osnovách a v hodinách dějepisu se jen málokdy učitelé dostanou ve výkladu k období po druhé světové válce. Co vás v dějáku nenaučili cestou populárně-naučného stylu čtenářům představuje období našich dějin v časovém rozmezí od roku 1948 až do revolučního milníku 1989.
Autorka v mluveném projevu často pracuje s ironií a sarkasmem, příležitostně odlehčuje situace humorem pro ni typickým. O obdobný styl se snaží zároveň i v podobě zaznamenané písmem. I když se přece jen drží poněkud střídmější volbou slov, posluchači mohou být spokojeni s tím, že svůj způsob vyjadřování dokázala udržet i v psané podobě.
Titul se dělí celkem na pět oddílů. Čtyři z nich jsou časové osy: 1948–1959, 1960–1969, 1970–1979, 1980–1989. Pátý úsek tvoří celkem osm rozhovorů s pamětníky různého věku a společenského postavení. Výše zmíněné segmenty s konkrétními letopočty jsou ještě rozdělené na stejně pojmenované kapitoly s tématy, jimž se umělkyně rovnoměrně věnuje.
Jako první je rozebrán krátký úvod s představením dané periody a jejími charakteristickými rysy. Pak už následuje část Duch doby, jež přibližuje například práci StB, funkci propagandy a dalších důležitých elementů spadajících k režimu. V podkapitole Sport je vždy v konkrétním časovém rozmezí přiblížen největší sportovní úspěch, a co stálo za jeho pozadím či jaké trable museli sportovci zažívat a podstupovat, aby vůbec mohli reprezentovat zemi. Nechybí zmínka o legendární Věře Čáslavské. Jak se lidem žilo, název poslední sekce, přibližuje například způsob trávení volného času, možnosti cestování nebo otázku ohledně dostupnosti bydlení.
Nikoho asi moc nepřekvapí, že sdělovací prostředky za dob totality rozhodně nikdy nesloužily jako místo, kde byste se skutečně dozvěděli, co se okolo vás, nebo dokonce za hranicemi země doopravdy děje. (str. 173)
Spisovatelka nesepisuje chronologicky události ani netvoří bez rozmyslu sáhodlouhou časovou osu plnou různých jmen, dat a letopočtů, ale naopak pouze vypichuje určité skutečnosti z konkrétního údobí, jež hrály důležitou roli v tamním kontextu nebo ovlivnily vývoj dalších desetiletí. Asi všichni víme, co znamená slovo Tuzex, ale věděli jste, že je to vlastně zkratka TUZemského EXportu?
Zároveň plno činů spojuje s dobovými filmy a seriály a doporučuje jejich zhlédnutí pro lepší pochopení komunistického myšlení. Několikrát se dočteme tak o Sanitce, o Nemocnici na kraji města, což jsou televizní pořady známé dodnes a jen málokoho by napadlo, kolika socialistických rysů jsou nositeli.
Titul je určen všem nadšencům historie, co si chtějí rozšířit obzory a přečíst si podrobnosti o kauzách, které jsou známé více i méně a které samozřejmě v době odehrávání byly režimem zameteny pod koberec, aby informace neprosákly k obyvatelstvu a neohrožovaly moc nejvyšších představitelů.
Možná málokdo tušil, že i v Československu byly páchány teroristické útoky. Nejznámější jméno v tomto ohledu bude zřejmě Olga Hepnarová, poslední popravená žena na našem území. Nadšení budou zejména mladší čtenáři, které jinak nebaví konzumní nasávání informací a chtěli by vědomosti získávat po svém a přístupnou formou, což recenzovaná publikace určitě splňuje. Odbornost podtrhuje seznam použitých zdrojů uvedený v závěru a také rejstřík.
Spisovatelka v této publikaci dokázala, že vládne nejen bujnou fantazií, jež zhmotnila v pěti předchozích vydaných románech, ale také vyprávěcím umem, který zvládne zabudovat i do odbornějšího svazku. Jednotlivé letopočty by si určitě zasloužily více prostoru a stále by bylo o čem psát, nicméně z každého údobí vybrala ty nejzajímavější epochy a zasadila je do čtivého kontextu bez zbytečného patosu. Je naservírována lehce a svižně.
Co se týče poslední pasáže, jež je založena na interview s lidmi, kteří se nebáli podělit se veřejně o vzpomínky, lze říci jen jedno. Škoda, že není detailnější a propacovanější. Celkem se o zážitky rozhodlo podělit osm dobrovolníků. Rozprava s každým z nich je ale hodně ořezána přibližně na čtyři stránky, odpovědi na jednotlivé otázky zabírají tak jeden středně dlouhý odstavec. Tvůrkyně u každého člověka v úvodním sektoru sděluje nějaké informace, třeba jak na ni dotyčný působil, kolik s ním strávila času a podobně.
Je krátce po desáté hodině dopoledne a Olga Hepnarová se jede pomstít světu. (str. 109)
Rozhodně šlo z dobře mířených dotazů vytěžit více a mnohem komplexněji rozebrat jejich tehdejší žití. Snažila se oslovit osoby s odlišenými životními příběhy, jež mohou být vyprávěny, ale ve výsledné knižní podobě jim bylo poskytnuto méně pozornosti, než by si byly bývaly zasloužily.
S Markétou Lukáškovou jsem se setkala již několikrát skrz beletrii. Co vás v dějáku nenaučili mě ale oslovila mnohem více. Z románů, které jsem od ní četla, jsem měla většinou pocity rozporuplné, ale tato práce se vzdělávací funkcí se jí velmi povedla a osvěta směrem ke studentům a nastupující generaci, které bude zase komunismus o něco více vzdálen, by mohla být úspěšná. Novodobým dějinám je neprávem ve výuce upírán prostor a důraz se klade na staré události, jež už jsou skutečně historické. Přitom ještě mnohdy naši rodiče a prarodiče komunismus zažili na vlastní kůži, prožili v něm minimálně dětství a další generace o této důležité epoše nic neví.
Závěrečné hodnocení: 88 %
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2020
Žánr: populárně-naučný
Počet stran: 240
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat