Recenze: POZŮSTALÍ (Alžběta Bublanová)

Vyrovnat se se ztrátou blízké osoby není nikdy lehké

Za recenzní výtisk děkuji autorce Alžbětě Bublanové.
Chci zakoupit tento titul!

Spisovatelka Alžběta Bublanová má na svém kontě již sedm knih – romány, novely či sbírky povídek, jež pojí tématika mezilidských vztahů. Výjimkou je osobní zpověď Život s panikou, v níž formou deníkových zápisů popisuje svůj boj s úzkostnou poruchou. Kromě toho se v rámci projektu Kurzy z obýváku věnuje výuce tvůrčího psaní, přičemž své rady publikovala i v podobě cvičebnice. K jejím aktivitám patří i vlastní lokální časopis Náměsíčník mapující děni na náměstí Jiřího z Poděbrad. V rámci projektu již byla zrecenzována kniha Barák (recenze) a Ti, kterým se narodíš (recenze). Dnes se zaměříme na její novinku Pozůstalí.

Ležela na posteli. Prázdná. Vysátá. Nezbyl v ní ani kousíček emocí. Brečela dlouho. Několik týdnů, možná i měsíc. (str. 7)

Smířit se se ztrátou blízkého člověka není nikdy jednoduché. Své o tom ví i pětatřicetiletá Jitka, jež přišla o manžela. Ve chvíli, kdy se dozví, že Pavel spáchal sebevraždu, přidají se ke smutku i další pocity: rozčarování, zmatek, výčitky. Nepomáhá jí ani její rodina – rozmazlený osmiletý syn Tomáš či tchyně a švagrová vinící ji ze smrti milovaného syna, respektive bratra. Dokáže se Jitka s novou nastalou situací vůbec někdy vyrovnat?

Jitka od života nechtěla pořádně nic, chtěla jen cítit lásku ke svému muži, něhu ke svému synovi a příjemný pocit po masáži. (str. 10)

Příběh začíná ne těsně po tragické události, ale s určitým časovým odstupem. Jitku tudíž nezastihneme ve fázi největšího smutku, popírání či zlosti, nýbrž v období, kdy se snaží svůj život vrátit do starých kolejí. Hrany se již mírně otupily a až na pár výjimek ze strany Pavlovy rodiny se nestáváme svědky emočně vypjatých scén. Z díla tak sálá bezradnost, otupělost, letargie. Hlavní hrdinka se se svým stavem nedokáže vypořádat a spíše jen tak existuje. Neví si rady ani s Tomášem, od něhož ji po odchodu jeho otce dělí obrovská propast. Od problémů utíká do náruče cizího muže i do kostela, avšak neúspěšně.

 

Pokud Alžběta Bublanová v něčem skutečně vyniká, pak je to vykreslení jejích postav. Každá z nich na současný stav reaguje jinak: Jitka svou apatií, Tomáš spratkovstvím, tchyně obviňováním snachy ze všeho možného a švagrová Alice nutkáním nahradit svého bratra a pokračovat v jeho životní cestě. Všichni výše uvedení ve svém počínání působí naprosto uvěřitelně a ve čtenáři vzbuzují celou škálu pocitů.

Šla se pak projít za město a tam jí to došlo. Tchyni se zabil syn, a proto teď měla pocit, že má na všechno právo. Vzpomněla si, jak dnes řekla psycholožce, že je smutná, jak se cítí sama a že se vlastně cítí sama už delší dobu. Cítila se sama, i když byl doma ještě on. Možná se i on cítil sám. Možná jsou nakonec všichni lidé na světě sami. (str. 49)

Jitka by se dala označit spíše za antihrdinku, na niž má – navzdory jejímu nelehkému údělu – člověk občas chuť zakřičet, ať už se konečně vzpamatuje. Tchyně se svým záměrem řídit život torza mladé rodiny rovněž nepůsobí dvakrát sympaticky. A Tomáš? Navzdory moderním zásadám jednání s dětmi vzbuzuje chuť uchýlit se alespoň občas k v dnešní době ne úplně populárním metodám výchovy. Alicina mánie vyvolává soucit i obavy. Snad jedinou kladnou osobou je tchán se svým racionálním postojem, ačkoliv utlačovaný ze strany manželky.

 

K plastičnosti zmíněných jedinců přispívá i jazyk, který Bublanová zvládá přizpůsobit právě hovořícímu i situaci. Dialogy, mnohdy slabá stránka autorů, tak svou propracovaností dodávají vystupujícím, a tudíž celému počinu na věrohodnosti. Cit pro detail se projevuje například ve vykání snachy a jejích tchánovců, čímž je zdůrazněna odtažitost v jejich vztahu. Jako způsob vyprávění byla zvolena er-forma, a to z pohledu Jitky. Určitý odstup, díky kterému ji pozorujeme jakoby zpovzdálí, je v tomto případě v souladu s celkovou koncepcí a podtrhává její vyznění.

 

Pozůstalí jsou poměrně útlou novelou, ovšem nečtou se nijak lehce a zcela jistě nejsou záležitostí jednoho odpoledne či večera. Autorka se nezaměřila na syrové emoce, nýbrž na problematiku návratu do běžného života a (ne)schopnost přijmout ztrátu v dlouhodobém horizontu. Při čtení cítí člověk jakousi beznaděj, vakuum a nejistotu. Pesimistické ladění, jež se postupně změní ve stoicismus, nás provází až do samotného konce. A možná jsme opravdu všichni na světě sami…  

Podívala se otevřeným oknem, ze kterého proudilo něco, co doma neznala. Život, ledabylost, uvolnění a zároveň sevření, které je ale je naoko, protože jinak by se z toho člověk zbláznil. A jak jí řekl kněz, Bůh stvořil člověka a my se tady pořád handrkujeme o to, proč. Furt dokola, a přitom stačí jen tak být a pak si jen tak odejít. (str. 205)

Pokud máte chuť na vážnější a trochu temnější četbu, s Pozůstalými rozhodně neuděláte chybu. Citlivě zpracovaný příběh ve vás může rezonovat ještě dlouho. 

Mé teprve druhé setkání s autorkou, jež určitě nebude poslední. Ve srovnání s jejím předchozím počinem Ti, kterým se narodíš, lze navíc zaznamenat jistou vyzrálost a posun. Neexistuje snad těžší téma než smrt blízké osoby, ovšem Bublanová jej zvládla naprosto bravurně.

Za zmínku stojí i obálka, jež je ve spisovatelčině případě téměř vždy perfektně sladěna s tím, co se skrývá uvnitř. Chřadnoucí květina na tmavém pozadí, jejíž usychající lístky se rozlétají na všechny světové strany, hovoří za vše.

 

Závěrečné hodnocení: 85 %  

Anotace:
Když její manžel spáchá sebevraždu, zhroutí se Jitce svět. Zůstane sama s osmiletým synem, který se jí vzdaluje, manželovou rodinou, která jí Pavlovu smrt vyčítá, a především s trýznivými otázkami, na něž nedokáže najít odpovědi. Proč to udělal? Můžu za to já? Co teď s námi bude? A jak mám začít znova žít? Čekají ji dlouhé měsíce tápání, přešlapů a snahy, aby se stala silnou ženou, která se dokáže postarat nejen sama o sebe, ale hlavně o své dítě. Novela Pozůstalí je příběhem osamělých duší, jež se pokoušejí znovu najít svoje místo v troskách vlastních životů a končí ve slepých uličkách častěji, než by si přály.
 
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2022
Žánr: psychologická novela

Počet stran: 208
Vazba: pevná