Co oči nevidí, přesto jedno srdce bolí
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Chci zakoupit tento titul!
Lukáš Boček vystudoval anglistiku a bohemistiku na Jihočeské univerzitě. Vyhrál literární soutěž OSKar se svou povídkou Nahý oběd s Lolitou, jež vyšla v souboru Poslední uzel, také píše hudební recenze. Zajímavostí je, že Zahrada mrtvých duší není autorovou románovou prvotinou. Respektive rozsáhlý titul Dravci z kaluží doposud nevyšel. Edice Tvář se nám rozrostla o další kousek díky jednomu šokujícímu dokumentu na HBO, který na Bočka silně zapůsobil a jehož téma se rozhodl zpracovat. Z této edice jste si již mohli např. přečíst Svatá hlava, Přítel stesk, Sběratel sněhu či Paví hody. Debut vyšel u nakladatelství Vyšehrad s ilustracemi Evy Bartošové.
Zdroj: archiv recenzentky
Kolikrát se člověk snaží dopátrat pravdy, aby následně zjistil, že s nevědomostí by se mu žilo lépe? Jenže zvědavost může zabíjet duši a je obtížné ji znovu vzkřísit. Příběh nás zavádí do na první pohled spokojené rodiny. Zdání však klame. Matka Marie je zamilovaná do svého květinářství a opojná vůně rostlin v ní vzbouzí více citu než syn s dcerou. Šárka s Markem jsou pro Jana nevlastní, ale snaží se jim dát co nejvíce lásky. Obzvlášť citlivý Marek je po smrti babičky a tety ještě úzkostnější.
Všechny události, které mají pro můj dospělý život jakoukoliv relevanci, zapustily kořeny v jednom konkrétním okamžiku – ve chvíli, kdy jsem se seznámil s Marií. Své vyprávění proto začnu právě zde. A to i navzdory skutečnosti, že naše setkání jako takové nebylo zpočátku ničím osudovým. Vlastně k němu došlo jen díky banální náhodě. (str. 44)
Jan vyučuje a pracuje na výzkumu zaměřeném na historii míst a osob, na něž se postupem času zapomnělo. Zahrnuje to i cestování, takže děti bere častokrát s sebou. Snaží se jim předat lásku ke knihám i dějinám. Marie má mnohokrát stavy, kdy se uzavírá do své samoty a popíjí likér, takže musí zvládnout i péči o domácnost. Hlavně Marek mu dělá starosti. Zhoršuje se jeho noční pomočování i depresivní nálada. Šárka se pomalu dostává do puberty, takže o vypjaté okamžiky není nouze.
Zdroj: archiv recenzentky
V současnosti jsme v okamžiku, kdy se dozvídáme, že Jan neočekávaně zemřel. Jeho úmrtí je podivné a nevysvětlitelné. Šárka už mnoho let není s rodinou v kontaktu a nedostaví se ani na pohřeb. Marek je uzavřený ve svém bytě, střídají se mu lepší a horší dny, tak nějak životem proplouvá. Smrt otce ho vykolejí a čím dál víc času tráví o samotě u malířského plátna. Jenže náhle se k němu dostane psaní od Šárky. Od sestry, jež náhle odešla z domova a nikdo o ní neví. Dopis ho rozhodí a věci, které se na první pohled zdály jasné, dostávají jiný odstín. Nutně Šárku musí najít a tím zjistit, co vše vlastně znamená.
Proč jsem se do toho vůbec pustila? Čtu si pořád dokola, co jsem napsala minule, a útroby mi sevře nepříjemnej pocit. Na posteli se schoulím do klubíčka a bezcílně sleduju obraz na stěně. Je bílej a prázdnej, až se mi zdá, jako by se mi svou prázdnotou vysmíval. Pan K. se už znova neukáže. Některý noci se vzbudím možná jen proto, abych se o tom přesvědčila: po dlouhým přemlouvání se vyhrabu ze spacáku a přikrývek a nanovo mě zklame zjištění, že plátno dočista vyklidil. Přitom bych mu tak ráda řekla, že jsem na něj dala. A že jsem přečetla Dopis otci, kterej jsem po našem prvním setkání našla u postele. (str. 82)
Valná část děje se odehrává po roce 1997. Z vily Havlindy se přesuneme taktéž do osamělého obydlí v šumavských lesích. Kapitoly jsou pojmenované úryvkem z následujícího textu a podle daného vypravěče. Dostane se nám tří mluvčích – Jana, Šárky a Marka. Poslední jmenovaný je protagonista, jenž odhaluje drobné střípky, aby vytvořil celkový obraz rodinného tajemství. Střídají se příhody z minulosti, současnosti i deníkové zápisky. Tři osobnosti, tři rozdílné pohledy. Který z nich je ten správný?
Žánry jsou pestré, a i když převažuje psychologický román, dotkneme se řady společenských témat. Rovněž je výrazná detektivní linka okořeněna o surrealistické prvky. Realita se mísí s iluzí. Halucinace, přelud, nebo skutečnost, již si nechceme přiznat?
Zdroj: archiv recenzentky
Autor prakticky od začátku buduje napínavé, melancholicky podbarvené rodinné tajemství. Záhy odhalíme jeho podstatu, nicméně nic není řečeno explicitně. Lukáš Boček se vyžívá v opisech a náznacích a až na samém konci odhalíme, jak vše reálně bylo. Paradoxně to vůbec neubírá na čtivosti a touze zjistit pravdu. Četné jsou i odkazy na literaturu (Exupéry, Kafka, Durych)
Perfektně plasticky a zároveň mnohovrstevnatě vykreslené charaktery. Matka Marie, jíž samotný manžel přezdívá Kudlanka. K její apatičnosti naopak vystupuje do kontrastu Janova touha dětem pomoci překonat všechny nástrahy a psychicky je podpořit. Úzkostní Marek, dost často odtržen od reality a dospívající revoltující Šárka. Vážně je to tak černobíle rozdělené? Není. Čím méně však víte, tím lépe.
Přístupný jazyk mísící spisovnou a nespisovnou formu. Vyjadřování odpovídající dané situaci i věku vypravěče. Krásná stylistika, rozvrstvení příběhu, prolínání minulosti i současnosti a hlavně gradace napětí í tíhy odhalení. Edice Tvář má vždy dokonalé grafické provedení a i v tomto případě by byla škoda, pokud byste nevlastnili fyzický výtisk.
Deníkové zápisky jsou odlišeny kurzívou, poslední vrcholící část je na černém podkladu s bílým textem. Doprovodným, ale významným prvkem jsou celostránkové i drobnější ilustrace Evy Bartošové. Černo-bílé provedení koreluje s obsahem a pracuje s atmosférou.
Zdroj: archiv recenzentky
Jedinou nesrovnalost považuji ve věku Marka a Šárky. Nejdříve čteme o osmiletém chlapci a třináctileté dívce (str. 53), následně je pasáž, že Markovi bylo tou dobou osm a Šárka končí prvák gymplu (str. 60) Což znamená, že je jí tak patnáct, šestnáct, ale určitě ne třináct.
Román pro mě byl znepokojivý a nepříjemný. Bylo pro mě obtížné číst o nepochopení, nedůvěře i samotném tajemství. Vnitřní rozervanost a co dělat, pokud ten, jehož se vše týká, nic nevidí? Kniha ve vás rozhodně vzbudí emoce. Ty jsou do maxima znásobené přiloženým seznamem hudebních skladeb. Lukáš Boček některé konkrétní zmiňuje v textu, ale doporučuji si je poslechnout všechny. Hudba skvěle koresponduje s obsahem a obzvlášť skladba Autumn Leaves od Evy Cassidy. Neskutečná krása.
Pokud byste si měli za letošek vybrat jen jediné dílo, jež si koupíte, nechť je to toto. Něco tak drásavého jsem dlouho nečetla. Zážitek po jazykové i obsahové stránce. Edice Tvář drží i nadále vysokou laťku a vyplatí se ji sledovat.
Závěrečné hodnocení: 100 %
Příběh rodinného tajemství, jež mělo zůstat pohřbeno
Markovým světem se po náhlé smrti otce rozprostře nicota. Podivný vzkaz jako ze záhrobí ovšem mladého malíře vytrhne z letargie: vypadá to, že pouze jeho sestra Šárka, kterou už roky neviděl, zná pravé důvody rodinného neštěstí. Najít ji přesto nebude snadné. Sama se ukrývá v hlubokých lesích, kde ji uvěznila vlastní minulost. Ta, kterou jejich otec vidí docela jinak než všichni ostatní.
Nakladatelství: Vyšehrad
Ilustrace: Eva Bartošová
Rok vydání: 2022
Žánr: společenský, psychologický román
Počet stran: 312
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat