Recenze: AŽ PŮJDEŠ, ZAVŘI ZA SEBOU (Anna Moricová)

Nesmělý příběh o anorexii

Až půjdeš, zavři za sebou (Anna Moricová, nakladatelství Grada – Cosmopolis)

MUDr. Anna Moricová je psychiatrička a spisovatelka, která úspěšně dokončila Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové, nyní pátým rokem pracuje v nemocnici v Bohnicích. V současnosti vede také úspěšný blog Deníček psychiatričky na platformě Facebook, kde má zhruba jedenáct tisíc fanoušků. V roce 2021 zmiňovaný blog vyšel knižně v nakladatelství Cosmopolis. Až půjdeš, zavři za sebou zabývající se psychickým zdravím je její románovou prvotinou.

Anna Moricová sáhla opět do šuplíku s myšlenkovým obsahem, jenž jí je blízký a moc dobře ho zná – do oblasti medicíny. V předchozím díle Deníček psychiatričky sdílela své myšlenky a příhody z nemocnice primárně se čtenáři na facebooku, nyní se rozhodla vydat příběh v ucelenější formě. Děj se točí kolem na první pohled chytré a bezproblémové dívky, stejné jako všechny ostatní holky v jejím věku. Nikdo ale netuší, že za její zdánlivou maskou pohody se skrývá nitro s bolavou a otevřenou ránou, jež hledá trochu lásky, bezpečí a pochopení.

Na začátek je nutné zmínit, že si pisatelka nevybrala ke zpracování lehké koncepty. Pouští se do boje s poruchou příjmu potravy, alkoholismem, nechybí ani sexuální zneužívání, šikana a zlomená srdce. Vše zmíněné zpracovala do beletrie, a to ve dvou časových rovinách. V přítomnosti stojí ve středu dění mladistvá Lucie, jež studuje medicínu, řeší kromě klasických rodinných sporů i boj s vnitřními démony a od nekontrolovatelného přejídání propadá do fáze mentální anorexie. Druhá linka je spíše doplňující a vrací se do Luciina dětství, předkládá různé aspekty a negativní konotace, které už v době brzkého dospívání v její mysli zasely semínko pochybností o vlastní váze a o tom, kolik kilogramů už je příliš. 

Hlavní hrdinka je již od mladého věku nesmělá, nesebevědomá, někdy sentimentální, trpí pocity méněcennosti a snadno podlehne hodnocení ostatních. Snaží se životem proplouvat, ale jakékoliv trápení, co se před ní vyskytne, se transformuje v potíže s jídlem. Kromě Lucie se objevuje několik dalších vedlejších postav. Ty jsou rozčleněny po celém narativu a vykresleny bez výraznějších charakterních rysů, tvoří tak spíše symbolický rámec.

Vypravování současného rázu a toho minulého jsou graficky odděleny jiným typem písma, tudíž se čtenář v textu neztrácí. Kapitoly jsou navíc pojmenovány dle roku, v němž se události odehrávají, tím pádem je opět orientace o stupínek posílena. Autorka zvolila při rozštěpení dějových linií odlišně konstruované věty, myšlení a způsob vyjadřování je tak uzpůsoben dětskému uvažování a naopak částečně jiná větná stavba odpovídá pochodům pětadvacetileté slečny. Pro obě věkové verze protagonistky je typické bruslení na hraně hovorové a obecné češtiny s občasným výskytem vulgárních výrazů. Obě často sklouzávají právě za hranici nespisovnosti. Vyprávění v ich-formě podněcuje emoce, které skrz řádky proudí a kumulují jako řeka. 

Některé úseky mají autobiografickou povahu, zejména ty týkající se požívání alkoholu, zmínku o této neřesti je možné najít právě už v Deníčku psychiatričky. Jestli se ale prvky, jež oplývají uvěřitelností, zakládají na skutečnosti, se mi nepodařilo dohledat, neboť spisovatelka o sobě příliš osobních záležitostí neprozradila. Zřejmě pouze dokázala využít zkušeností, jež za roky práce s duševním zdravím sesbírala.

Večer, ještě před večeří, chodím trénovat do bazénu. To taky pomáhá zhubnout. Čím víc se hýbu, tím lepší to je. A taky chci být po prázdninách nejlepší v družstvu. Teď je tam totiž jedna nová holka, Tereza, a ta mi často leze na nervy. Nechápu, kde se vzala. Vždycky jsem byla nejrychlejší holka já, a teď tohle. Trénuju poctivě každej večer hodinu, hlavně motýla a kraula, abych byla po prázdninách nejlepší, ve všem. (str. 136)


Témat je mnoho, koexistují spolu a jsou rozebrány více do hloubky než v její prvotině, ale tvůrkyně se přesto točí v kruhu a mírně se topí v náloži pocitů a motivů, které si sama vystavěla. Plno věcí opakuje, určité záležitosti nechává nedořešené a konec je otevřený.
 Byla by tu cítit převažující formativní funkce, kdyby došlo v závěru k většímu hodnoticímu stanovisku.

Kniha je plná zvratů a nástrah, figuruje v ní mnoho elementů, jež se bouří proti hladkému plynutí textu. Některé pasáže by chtělo více učesat, zejména v poslední čtvrtině, kdy se může zdát, že se blíží zdánlivé rozuzlení, ale není tomu tak. Sice je velmi dojemná a má ambice čtenáře zaujmout závažnými záležitostmi, ale přesto všechno vrhá odraz neucelenosti a způsob zpracování poněkud pokulhává.

Knižní obálka působí na první pohled v kombinaci použitých barev jemně a uklidňujícím efektem. Dokonce krapet evokuje dojem romantického čtiva. Zdání ovšem mate a námět je naopak velmi znepokojivý a bez příkras.

S Jessem jsem se, navzdory té hrůzné zkušenosti, setkala ještě několikrát. Možná jsem doufala, že se to nějak zlomí. Nezlomilo. Nebo že aspoň ten sex bude o něco lepší. Nebyl. A možná jsem se prostě jen bála mu říct, že už se s ním potkávat nechci. (str. 269)


Nejsilnější na celém příběhu je určitě intenzita poslání
a to, co si mají čtenáři odnést. Poruchy příjmu potravy jsou vážným onemocněním, jenž by se neměly brát na lehkou váhu v žádné životní fázi. Ví to i Anna Moricová jako psychiatrička, která ovšem bohužel nevyužila veškerý potenciál, jenž mohla do titulu vtěsnat. 

Publikace je sice čtivá, ale chybělo mi v ní něco, co by rozžehlo jiskru. Navíc Lucie působila ze začátku nesympaticky a nedokázala jsem najít v jejích rozhodnutích logiku, na její způsob života jsem si zvykala relativně dlouho. Škoda toho utnutého konce, který vlastně z dalšího vývoje nic moc neprozrazuje. Na debut to nebylo úplně špatné a věřím, že nám Anna Moricová ještě ukáže, že psát umí.

Závěrečné hodnocení: 72 %


Anotace:
Na první pohled chytrá a bezproblémová holka, stejná jako všechny ostatní chytré a bezproblémové holky. Ve skutečnosti ale pětadvacetiletá Lucie neukotveně proplouvá životem a snaží se najít bezpečný přístav. Každodenně přitom bojuje s démony přítomnosti i minulosti. Když se seznámí s Tomášem, všechno je konečně, jak má být. Je to tak ale doopravdy? Jak daleko jsme schopni zajít, abychom obhájili to, čemu věříme? A jak silní dokážeme být v situacích, kdy jsme sami na dně? „Myslím, že kdybych to komukoli vyprávěla, nevěřil by mi. Proto jsem si to nechávala pro sebe…

Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2022
Žánr: společenský román
Počet stran: 296
Vazba: pevná bez přebalu

Komentáře