Hrábnutí do strun kytary či ženského klína
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Literární strom.
Chci zakoupit tento titul!
Renatu Šindelářovou můžete znát jako zakladatelku nakladatelství Literární strom, redaktorku a autorku beletrie. Přispěla i publicistickými články či básněmi. Vystudovala střední ekonomickou a vysokou pedagogickou školu, nabízí také kurzy tvůrčího psaní. Z její tvorby jsme pro vás recenzovaly Můj svět v tobě a Jen jeden svět. Román inspirovaný skutečným životním příběhem Bolest neutopíš si představíme v tuto chvíli.
Míra je prototyp muže, jenž může spoustu žen sexuálně přitahovat, ale žít s ním je za trest. Společnost mu dělá jeho kytarová kráska, podle níž mu kamarádi přezdívají Jimmy, dle stejnojmenného kytaristy hudební skupiny Led Zeppelin. Teplota v hospodě stoupá, alkohol teče plným proudem, muzika dotváří příjemnou kulisu. Není tedy divu, že najít holku na jednu noc není problém. Jenže pak uvidí madonu. Překrásnou dívku, u které cítí, že je mimo jeho ligu. Když mu pochválí jeho brnkání, je rázem ztracen a cítí se jak malý kluk. On se svou divokou minulostí se najednou stává nesmělým hochem, co pořádně neví jak dál a v duchu se myšlenkou na ni udělá. O pět stránek dál jsou z nich však manželé a my můžeme sledovat jejich společné plutí životem.
Když ji v posledním přídavku chytil kolem pasu, jako by v nich ta hromadící se energie vybuchla. Odsál ji rovnou z jejích rtů, nechal ji pumpovat do svých žil. V duchu se udělal už tam pod pódiem. Nedočkavě ji táhl do svého bytu, kde společně překlopýtali práh. Jedním zkušeným pohybem z ní stáhl halenku a svalil ji na postel. Najednou se začala zdráhat. „Tohle nikdy nedělám,“ špitla nejistě. (str. 12)
Kniha sleduje, jak zamilovanost střídá manželský stereotyp. Na povrch vyplouvá rozdílnost povah a z toho plynoucí střety. Víc než úspěchy se dostavují přešlapy. Mirek je umanutý si kontinuálně ničit život a bere si na to povícero oblastí; nevěry, alkohol i půjčky, jež ho přivedou až za brány vězení. Jenže pak vstoupí na scénu vážná nemoc. Dovede být konečně oporou, nebo bude až do konce sebestředně zahleděný sám do sebe a svých tužeb?
Text je veden autodiegetickým vypravěčem, což nám zprostředkovává všechny Mirkovy myšlenky, pochyby a úvahy. Kapitoly nesou název Sabina, Bára, Darja a Karol ledabyle se střídající. První dvě označují jeho osudové ženy. Vytváří dojem paralelního života, ale postupem času získáváme jasnější představu o časové ose. Darje a Karol nechám pel tajemství, abych vám nevyzradila dějový posun. Prostředí není specifikované, ale převážně se ocitáme v útrobách hospody, domácího ovzduší, ale i nemocnice a vězení.
Postavy jsou šablonovité a moc nevystupují ze svých zajetých kolejí. Sabina, symbol ambiciózní ženy, jež má ráda řád, zároveň dovede být maximálně sexy, a přitom nezapomene doběhnout koupit pečivo, aby bylo k snídani čerstvé. Oproti tomu živočišná Bára, která má prezentovat mužský životní styl v ženském těle – nespolehlivost, kouření, alkohol i vulgární mluva. Do kontrastu vchází její pohnuté dětství. Póza zakrývající citlivost? Oběma není cizí láska k sexu a obrovská tolerance vůči protagonistovi. Samotný Mirek moc nedokáže držet otěže nad svým životem a staví sám sebe do pozice chudáka. Věčně ukřivděný s nulovým emočním cítěním vůči ostatním, stále se divící, jak se mu nedaří.
„Ale ne, ty máš zase nabito?“ vzdychala koketně. Uhýbala mu, ale očividně jí to zároveň dělalo radost. „Bohužel už musím jít, nebo neseženu žádný pečivo na snídani.“ Stahovala si tričko zpátky dolů. Hrála si s ním jako kočka s myší, ale imponovalo mu to víc, než kdyby si všechno nechala odevzdaně líbit. Měla jiskru. (str. 16)
Spisovatelka míchá spisovnou a obecnou češtinu, nechybí ani vulgarismy. Můžeme zaznamenat větší množství dialogů a nadšení pro užívání vykřičníků, jimiž opravdu nešetří. Jednoduchá větná skladba neobsahuje významné gramatické či stylistické chyby. Protože je Mirek proutník a milovník sexu, nechybí ani erotické pasáže nadité slastně prohnutými těly a peprnými narážkami. Plnotučná ňadra, žokejka či udělání se myšlenkou. Text, který by měl být smyslný a orosit čtenáři přinejmenším čelo, vytváří spíš pocit křečovité trapnosti. Snaha o odlehčení humornými vsuvkami ničí i to něco málo, co bylo dobré. Není nic horšího než sexuální scéna, jež je silně asexuální. Pro ilustraci přikládám citace.
„Nebo bych ti rovnou mohla říkat Brouku,“ pokračovala stále v obhajobě přezdívky, „a při tom bych vždycky myslela jen na tvůj pytlík, přísahám!“ Dělala si legraci, přesto ho trochu pozlobila tím „vždycky“. „Dal bych si repete radši hned!“ vyzval ji. „Vidíš? Další dobrý nápad!“ souhlasila horlivě a natáhla ruku k nočnímu stolku, kde pořád stála otevřená slivovice. Takhle to sice nemyslel, ale ochotně jí naplnil sklenku. Sobě také. „Tak na Brouka a Neberušku!“ Zase se rozesmála tím svým chraplákem. Padesátiprocentního panáka do sebe chrstla s gustem žíznivého trosečníka, ani u toho nemrkla. On si své „á“ neodpustil. Byla to nutná tečka na konci slivovicové věty. „A ještě do třetí nohy!“ vyzvala ho. „Copak ty nějakou máš?“ namítl pobaveně. „Třeba se jednu za chvíli pokusím spolknout,“ provokovala. Takže jí nalil znovu. (str. 21)Její tělo se ve slastné křeči prohnulo dozadu a pak se s velkým vzdychnutím vrátilo zpět k němu. Barča položila svá plnotučná ňadra na jeho hrudník, chvíli si ji tak přidržel. Po chvíli se mu vyvlékla a lehla si vedle něj. Složila hlavu do jeho podpaží. Přitiskl si ji k sobě. „Stejně jsi moc dobrá žokejka,“ chválil ji. „A ty moc ukecanej kůň,“ nadzvihla se. (str. 106)
Přestože není explicitně řečeno, kolik je Mirkovi let, na konci je zmínka, že mu táhne na padesát. Časové zasazení můžeme díky zmiňovaným tabletům zasadit do relativní současnosti, proto nemohu souhlasit s tvrzením, že ve vězení je povolen na rozloučenou pouze stisk ruky, nikoliv objetí. Osobně jsem navštívila několik takovýchto zařízení a v kontextu toho, za co byl odsouzen, neočekávám tak přísnou věznici. To samé zmínka o invalidním důchodu na astma a „tvrdnoucí“ játra. Neříkám, že to není možné, nicméně prezentováno je to způsobem, že toho bylo dosaženo levou zadní. Naopak, klinické nálezy musí být rozsáhlé, aby pacientovi vznikl nárok.
S tímto titulem jsem měla problém, poněvadž jsem mu nebyla schopna uvěřit a ponořit se do něj, aniž bych se nesmála účelovosti. Ač byl text plynulý a četl se snadno, obsah byl plytký, patetický a strašně hrající na city. Nač mít jednu vážnou nemoc? Dáme tam rovnou dvě, ať se zvýší šance, že si čtenář popláče. Nerozporuji, že příběh byl inspirovaný skutečným životním osudem, nicméně zůstává mi rozum stát nad tím, kdo by sám sebe chtěl zobrazit jako totálního duševního mrzáka. Opravdu člověk v dospělém věku, který je prezentován jako častý návštěvník hospody, nezná pivní hru Cesta z lesa?
Jednotlivé motivy jsou zpracovány velmi povrchově, takže osudy postav jsou vám prakticky jedno. Erotické scény jak z dívčího časopisu. Úvodní věty nám předestřou, jak to celé dopadne, takže ani významný moment překvapení se nekoná. Tohle se moc nepovedlo.
„Strašně mě štveš!“ vykřikla. Její tón se ale změnil. Pochopila, kam tím Míra míří. Že už nemluví úplně vážně. Že se roztržka pozvolna mění v kočkování. „Nejradši bych ti tu kouli vážně utrhla, abys věděl, jaký to je. Propíchla bych ti ji špendlíkem, ozdobila mašličkou a pověsila jako vánoční ozdobu na nejbližší stromek, abys věděl. A všichni ptáci by si na tebe ukazovali jako na odstrašující příklad!“ Bože, miloval, když takhle mluvila. Tolik úžasně vzrušující vášně! Tolik kreativity! (str. 151)
I když se na knihách snažím vnímat jejich pozitivní aspekt, zde jsem v rozpacích. Jazykové ani obsahové ohromení se nekoná. Pokud se zaměřím na odpočinkovou literaturu, jedná se o podprůměr. Podtitul … podle skutečného životního příběhu, který byste prožít nechtěli slibuje silné téma, které by naopak vůbec nemělo být relaxační. Za mě se jedná o produkt, jenž můžete s klidným svědomím minout a o nic zásadního nepřijdete.
Počet stran: 232
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat