Rozhovor s Artemianem ze Strangers and Dragons: „Pro mě je dračí doupě jako čtení knih, koneckonců k sobě mají obě záliby velmi blízko.“

Artemian, vlastním jménem Vojtěch Hlavenka, patří ke skupině Strangers and Dragons specializující se na hraní Dračího doupěte (DnD). Jde o nepočítačovou hru na hrdiny, kdy jeden účastník v roli Pána Jeskyně (PJ) připraví svět, mapy, zápletku, nestvůry atd., načež se zbylí hráči prostřednictvím postav dle jejich výběru (např. elfí hraničář, barbarský válečník, hobití zloděj) díky jeho vyprávění do příběhu přenesou.

Vojtěch Hlavenka alias Artemian ze Strangers and Dragons
Zdroj: Artemianův archiv

Hráči do děje aktivně zasahují svými volbami, avšak není vždy jisté, že věci vyjdou přesně podle plánu… Téměř na vše si totiž musí hodit kostkou (existuje více druhů, ale nejčastěji se upotřebí šesti a desetistěnné; případně se dá využít nějaký online generátor v daných rozmezích), která indikuje buď šanci na úspěch dané akce, nebo počet bodů poškození, záleží na situaci…

Přestože je ve své podstatě dračák komorní zábavou pro pár přátel, platformy typu Twitch nebo YouTube dokážou ostatním zprostředkovat solidní divácký zážitek. Takto se dostali do fanouškovského povědomí právě Stranges and Dragons – a Artemian nyní pod jejich záštitou přichází s fantasy titulem Vazači zhouby (recenze), jež představuje jakýsi úvod do světa, kde se odehrává i hlavní příběhová linie DnD dobrodružství Strangerů.

Zdroj: YouTube

Jelikož je vydání knihy finančně náročná záležitost, založila si skupinka kampaň na Startovači, která mimochodem stále ještě běží… A ačkoliv se již požadovanou částku podařilo vybrat, „ve hře“ zůstává mnoho lákavých odměn, plus pokud dojde k překonání dalšího milníku, dočká se každý předplatitel knihy i setu stylových podtácků (a to se vyplatí, Horste!).

My jsme pro naše čtenáře vyzpovídali sympatického Artemiana coby budoucího debutanta, jemuž tímto moc děkujeme za poskytnuté fotografie i rozhovor. Nechá nás lehce nahlédnout do zákulisí Strangers and Dragons, přiblíží své zážitky na pozici hráče/vypravěče či se rozpovídá o dalších spisovatelských ambicích!

Vazači zhouby – Startovač

Co stojí za vznikem Strangers and Dragons? Jste parta kamarádů, kteří začali hrát dračí doupě, anebo jste se coby cizinci (jak by napovídal název) dali dohromady právě za tímto účelem?

Slovo cizinci na nás skutečně sedí a provází nás od vzniku Strangerů až po současné složení skupiny. Před čtyřmi a půl lety se na fóru o dračím doupěti objevil inzerát od dvou lidí, co se nikdy neviděli, ale rozhodli se spolu natočit seriál, kterých tu do té doby moc nebylo. Tehdy jsem poslal verbovací video a kluci mě vzali, načež jsem zjistil, že se stejně ozval i můj vzdálený kamarád Broňa. Vtipné je, že jsme byli jedinými dvěma, co Yetimu s Martinem (RPG Forge) něco poslali. Rukou jsme si tím pádem potřásli až ve chvíli, kdy jsme spolu sedali k hernímu stolu, kde jsme poznali i Yettiho kamaráda ze střední, Borgashe. No a chemii skupiny, co se neznala, můžete vidět v kampani „Prokleté Zlato“, i když technicky i herecky jsme tehdy byli daleko za naší současnou formou.

V průběhu jsme získali a ztratili pár členů, včetně Martina, a naopak naverbovali Skamana s Hermínou, naše skalní fanoušky, co se rozhodli pracovat za hranou nadšení (a vlastně nám nedali na výběr 😀). I s nimi jsme si třásli rukou poprvé u herního stolu. 


Jak vnímáte „konkurenční“ kanály (Krotitelé draků, Na tahu aj.)? A v čem si myslíte, že vy jste jiní, jedineční, proč by měli lidé sledovat právě vás?

Já si při téhle otázce vždycky vzpomenu na Jirasova slova (PJ Na Tahu), který mi na společném kafi řekl, že dračák bere jako spolupráci, protože nám umožňuje poznat lidi z jiných projektů, které mají stejnou vášeň a jsou ochotni trávit hodiny a hodiny práce, jen aby vyprodukovali video. A musím říct, že od chvíle, kdy jsme se s Tahouny seznámili na Bookconu v Dobříši, se jeho slova jen potvrzují a kromě toho, že jsme navázali spolupráci (můj erasmus v jejich kampani), se z nás stali kamarádi i mimo záběr kamery. 

Pokud bych měl říct, proč by lidé měli sledovat ZROVNA nás, asi bych mluvil o našem zaníceném RP (hraní role). Snažíme se hrát postavy nejenom, když reagují na situaci, ale v každé myslitelné chvíli, čímž se lišíme od ostatních, kteří ale zase mají své unikátní kvality. Kromě toho tvoříme kratší a na děj zaměřený příběh, takže pro lidi, co nemají hodiny času, ale fandí spíš „seriálové“ délce, můžeme být lákavějším cílem.


Ačkoliv jste si vyzkoušeli různé příručky pro hraní (např. Jeskyně a draci, Zapovězené země), zůstáváte věrní Dračí hlídce. Je za tím víc než síla zvyku?

Dračí Hlídka byla, je a já doufám, že bude, naším blízkým spojencem. Když vycházela, rozhodli jsme se ji podpořit adaptováním jejich systému do naší hry, stejně tak jako oni propagují nás, například na zadní stránce svých pravidel. 

Na druhou stranu už se jí však striktně nedržíme. Každá pravidla mají své klady i zápory a my v každém „menším projektu“ hledáme ta pravidla, co budou nejlépe sedět prostředí. Pro hlavní dějovou linku je to Dračí Hlídka, ale například pro živé streamování Ochránců Kouzelného Meče ze studia ve Fyftu (stránka s deskovkami) používáme Dungeon and Dragons pátou edici. 

Tým Strangers and Dragons včetně zakládajícího člena Martina
Zdroj: Artemianův archiv

Kromě záznamů z hraní zveřejňujete i vtipné skeče či tematické písničky. Vzešly některé z těchto bláznivých nápadů z vaší hlavy?

Kluci mi občas dovolí některý z mých divných nebo bláznivých nápadů zrealizovat 😊.


Než jste se chopil pozice vypravěče, působil jste ve hře jako postava barda. Jak moc odlišný zážitek obě perspektivy poskytují? 

Pro mě je dračí doupě jako čtení knih, koneckonců k sobě mají obě záliby velmi blízko. Zatímco v knize člověk o hlavní postavě čte a její rozhodnutí mu jsou předložena, v dračím doupěti je sám hlavní postavou a každé rozhodnutí ho tak ovlivňuje trochu jinak.

Hraní za postavu je mnohem více emočně náročné a jak jsem říkal, my se snažíme postavy odehrávat 100% času, takže k nim člověk logicky dříve či později přiroste a co si budeme, většinou tyto postavy řeší „komplikovanější morální problémy“ než jejich hráči. 

PJování na druhou stranu přináší určitý nadhled a možnost za pomoci hráčských postav splétat samotný příběh. Prožitek pak přichází skrze emoce hráčů jako takových, zvlášť když je intenzivně věnují právě samotnému prostředí a příběhu.


Kdy se u vás poprvé projevily umělecké sklony? A co vám (z hlediska pro tvůrčí psaní) dala role Pána jeskyně?

Když jsem se v patnácti rozhodoval, co budu jednou dělat, volba padla na psaní knih. Někdo mi řekl, že bych si měl v myriádě zájmů (housle, běžkování, šachy,…) vybrat jeden, který budu rozvíjet, jak mi to jenom čas dovolí, a já si z té rady něco vzal a vybral si právě psaní příběhů (kdybych jen věděl… 😀).

PJování bych doporučil každému, kdo o psaní knih uvažuje, protože přináší novou perspektivu tvorby příběhů. Přístup je sice mnohdy podobný (dynamika, struktura, postavy, scény,…), ale jiný právě v existenci hráčů. Zatímco u knihy má člověk plnou kontrolu, u PJování je tím, kdo aspekty tvorby světa a příběhu předkládá hráčům a čeká, jak na ně budou reagovat, přičemž je jeho úkolem následně všechny jejich nápady a rozhodnutí přenášet do příběhových důsledků. PJ si tak rozvíjí situační improvizaci i dlouhodobé proměnlivé plánování a je tlačen do toho, aby například rozuměl motivacím svých záporáků, protože ti musí neustále reagovat na věci, které si hráči vymyslí (a věřte, že často jsou to neuvěřitelné meteority 😇).

Skeče a hrané scénky Strangers and Dragons
Zdroj: Artemianův archiv

Díky úspěšné kampani na Startovači je nyní jisté, že vaše prvotina Vazači zhouby spatří světlo světa! Věřil jste v takový úspěch? Jaké jsou vaše pocity?

Věřil jsem, protože vím, kolik jsme s Yettim a Skamanem na kampani nechali krve, potu, nápadů i úsilí. Nešlo jen o samotné sepsání a upravení knihy, ale také o grafiku, sestavení cílů, připravení kampaně jako takové, a i nyní neustále pracujeme při jejím průběhu. V takové chvíli už člověk musí věřit, jinak by se mu to nevyplatilo a já mám důvěru nejenom ve své psaní (které samozřejmě potřebuje neustálý vývoj a vždycky bude), ale i ve Strangery a jejich podporu.

Přesto jsem i tak neustále nervózní i nadšený zároveň. První cíl jsme zdolali za neuvěřitelné tři dny a já jsem neskutečně vděčný naší komunitě, která nás podržela a vrhla se do kampaně jako šílená. No a nervozita přetrvává, protože jde o mou prvotinu, a tak netrpělivě očekávám, jak se kniha bude líbit a zda mi čtenáři umožní navázat na její existenci něčím dalším.


Pokud dojde ke splnění hromadných cílů kampaně, měly by knihu rovněž doplnit dvě povídky ze světa Strangerů… Budou navazovat na ústřední příběh?

Obě by se měly bezprostředně týkat hlavních postav tak, aby objasnily, co se dělo po vyvrcholení hlavního příběhu. A kdo si knihu přečte, myslím, že bude souhlasit, že by si to povídky zasloužilo 😉.


Nepochybně máte v plánu věnovat se spisovatelskému řemeslu i nadále… Prý právě dokončujete LitRPG román, můžete nám o něm povědět něco bližšího?

LitRPG mě nadchlo, když jsem si přečetl těch několik sérií, které se od jeho vzniku přeložily. Pořád je to mladý žánr a já nenašel českého spisovatele, co by se do něj vrhl, takže jsem se rozhodl rozčeřit vody. V sérii (plánovaná je trilogie) pak sledujeme postavu Michaela, který se po hrůzných událostech vrací do částečně virtuální hry, Mýtiny, aby odčinil a rozpletl věci, které se tam staly, když ještě byl její součástí. 

Mýtina je oproti klasickým virtuálním hrám odlišná v tom, jakým způsobem se stáváte postavou. Obvykle totiž hráč leží v kapsli (s brýlemi) a hraje hru (stejně jako děláme u počítačů). Tady jde však o reálné prostředí severně od Krušných hor, které se po zásahu jadernou bombou změnilo, a programátoři po letech přišli na to, jak z radiace a počítačového kódu uplést „virtuální oblek“. Hráči se tam pohybují sami, jen je chrání herní obleky a všechny herní hlášky a rozvoj postavy zaznamenává jejich mentální rozhraní. Nemusím jistě říkat, že přestože má být hra plně bezpečná, mohou se v ní vyskytovat i životu nebezpečné situace a spiknutí…

Strangers and Dragons: První setkání s Na Tahu
Zdroj: Artemianův archiv

Co rád děláte ve svém volném čase? Kde berete inspiraci pro své příběhy?

Kromě psaní příběhů a tvorbě pro Strangers se každý rok věnuji programové přípravě pro dětské tábory, kde si zkouším velkou část divadelních bláznivých nápadů. Všeobecně mě baví vymýšlení her nebo teambuildingových aktivit, což doplňuji slušnou porcí hry na kytaru, seriálů, fyzické aktivity a neoddělitelnou složkou prokrastinace 😄.


Bonus! Hoďte si desetistěnkou. Výsledná hodnota ukáže šanci na to, že z vás jednou bude slavný a bohatý autor, na jehož díla budou v budoucnu děti při hodinách literatury dělat sáhodlouhé rozbory 😀.

Desetistěnka (Vazači zhouby)

Takže asi záleží, odkud to chcete počítat 😅. Buď epicky velká šance, nebo naprosto minimální.


Komentáře