Recenze: KNIHOMOLKA (M. K. Hardy)

Větší než malé množství romantických nesmyslů…

Knihomolka (M. K. Hardy, nakladatelství Pointa)

Za recenzní e-knihu děkuji portálu Palmknihy.
Chci zakoupit tento titul!


M.K. Hardy je pseudonym české autorky, která v šedé realitě pracuje s čísly, avšak na mateřské se vrhla na krocení písmenek. Titul s lákavým názvem Knihomolka, který vyšel vloni díky nakladatelství Pointa, měl nevšední cestu na svět. Autorka jej napsala jako svou prvotinu, na pulty knihkupectví se však dostal až po mladším bráškovi Hackerovi, což je dle očitých svědků dobře zvládnutá žánrovka. Patrně tento osud Knihomolce neprospěl, neboť laťka byla Hackerem nasazena poněkud výše, než kam sahají možnosti debutu. Jak si tedy příběh o zapálené mladé čtenářce vedl?

Nikol nastupuje do prváku na vysokou školu, je nadšená z pocitu volnosti, který vstup do nové životní etapy provází a hodlá si jej užít, jak jinak než s knihou v ruce. Aktuálně čte po stoprvé Pýchu a předsudek, což je zajisté zábavnější než přednáška z účetnictví.

Lukáš, zvaný Luke měl psát bakalářku, místo toho však mění obor a ocitá se na neznámém území. Z průšvihu v podobě značných mezer ve znalostech informatiky ho vytáhne nový známý – jaká náhodička – Nikolin bratr Matěj.

Jiskra mezi ústřední dvojicí přeskočí už při prvním setkání v univerzitní knihovně. Cestu ke štěstí však lemují dobré úmysly, nepochopení, nejistota, skrývaná touha a malá tajemství. Vlastně se vším tím – on si myslí, že ona si myslí a ona si myslí, že on si myslí – příběh působí jako odkaz právě na světoznámé dílo Jane Austenové.

Vzájemné špičkování hrdinů vygraduje ve chvíli, kdy Nikolini rodiče naordinují dceři medicínu „skutečného života“ a zničehonic vyžadují, aby si našla bydlení a postavila se na vlastní nohy. Sérií komplikací se z Nikol a Luka stávají spolubydlící a jejich třeskuté slovní přestřelky střídají momenty lehkého a velice povedeného erotického jiskření.

Charaktery jsou problematické. Často se chovají způsobem, který neodpovídá tomu, o čem protagonisté před pár stránkami uvažovali a jejich myšlenkové pochody jsou přinejmenším sporné. Lukovo „temné tajemství“ například mohla Nikol odhalit při troše snahy už dávno, působí to tedy, jako by ji vlastně ani moc nezajímalo, čím její protějšek žije. Tato slepota je do značné míry způsobena i jejím zapálením pro četbu, které už hraničí s nezdravou závislostí. Nikol také stále zdůrazňuje, že chce Luka poučit o tom, že vnitřní krása člověka je důležitější než vzhled, většinu času jí však stačí snít o jeho vypracovaných břišních svalech. Ne, že by si jejich popisy cílová čtenářka neužila, nicméně je to trochu facka charakteru hrdinky a jejímu proklamovanému bohulibému záměru.

Byl bos, nízko na bocích měl posazené černé kraťasy se širokým pasem a na rukou černé bandáže. Bylo to poprvé, co jsem ho viděla takhle nalehko. Ramena se mi zdála ještě širší, než když nosil ty své volné mikiny s kapucí. Netušila jsem, že na břiše a hrudi může být takové množství svalů. Je tak vyrýsovaný, až se mi tají dech. To je tělo jako z katalogu. Člověk přemýšlí, jestli by si neměl sáhnout, aby se přesvědčil, že je to všechno pravé. Přes jedno rameno měl černé tetování a vypadal zatraceně dobře. Zavřel za sebou dveře a Sáru nechal na chodbě.

„Neměla by ses učit?“ Odtáhl od úst lahev, ale já ho neslyšela. Jen jsem na něj dál tupě zírala. „Haló, Niki!“ houknul na mě hlasitěji a vytrhl mě z myšlenek. (str. 87)


Nedotaženosti vás čekají také v psychologii vedlejších postav. Jedná se třeba o Nikolinu nejlepší kamarádku, která zřejmě žije na hranici psychického týrání, ale její projev se vymyká známým kazuistikám osob žijících v patologickém vztahu.

Narazíte bohužel na větší než malé množství logických chyb a nesmyslů. Jako příklad uvedu situaci hlavního hrdiny, který má poněkud problematické rodinné zázemí, s otcem si nerozumí a přes své mládí si už stačil zařídit život víceméně po svém. Má kde bydlet, vydělá si na své potřeby – přesto se nechá otcem přesvědčit, aby vzdal studium zvolené vysoké školy ve třetím ročníku a zcela změnil obor. Vágní vysvětlení, že by jinak otec nedal pokoj a že mu původní škola připadala hloupá, vyznívá prázdně a není funkční. Záměrem je zde jednoznačně pouhé seznámení hrdiny s hrdinkou a jejím bratrem, což by se ale velmi elegantně a velmi snadno dalo vyřešit mnohem uvěřitelnějším způsobem. Takto je chování postav na mnoha místech poplatné zamýšlenému účelu.

Titulu evidentně chybí práce zkušeného redaktora, který by takové průšvihy eliminoval, což je u knihy, která prošla nakladatelstvím, poněkud tristní.

„Přišel jsi o řeč?“ Tak ona se mi tu promenáduje, usadí se mi téměř na klíně a pak se mě ještě zeptá, jestli jsem ztratil řeč.

„Sluší ti to,“ vysoukal jsem ze sebe a rychle pustil film.

„Děkuju,“ políbila mě na tvář, vzala si do ruky sušenku a věnovala se filmu. Během prvních pár minut jsem se odhodlal odložit si ruku na její lýtko. Byla tak hlaďoučká a jemná. Stačilo dalších dvacet minut a Sára se odebrala do pokoje s tím, že je unavená. Poté, co Sára prošla koupelnou a zavřela se v pokoji, Nikol zabrala její místo.

„Řekla bych, že to fungovalo,“ zakousla se spokojeně do další sušenky a já byl jako opařený. „Ale měl bys trošku zapracovat na komunikaci. Já se tu snažím a ty se tváříš jak kluk, co v životě neviděl ženskou.“ (str. 99)


Vyprávění je vedeno v ich-formě, pravidelně po kapitolách se střídají pohledy obou hlavních hrdinů. Luke svůj pohled na dění předestírá o něco ostřeji, nespisovněji, Nikol jako hodná holka a knihomolka má vytříbenější slovní zásobu. Snaha oba protagonisty mírně odlišit řečovou charakteristikou je chvályhodná, ale jako spousta elementů v příběhu trpí nedotažeností.

Užívané výrazivo odpovídá hovorové řeči současných mladých, občasné vzletné či knižní vyjádření tedy neohrabaně trčí z textu. Nevypsanost prozrazuje i velké množství výplňkových slov, obzvláště přivlastňovacích zájmen, věty, které v kontextu postrádají smysl nebo se kvůli kostrbaté skladbě obtížně čtou… a jsou tu i další zádrhele.

Obálka je nádherná. Zdařilé a mladistvé grafické ztvárnění přitáhlo mou pozornost už během předprodeje na Pointě.

Knihomolce by rozhodně prospělo ještě pár měsíců či let kompostace na dně spisovatelského šuplíku, výsledek by po větším odležení a řádném vycizelování jistě mohl být lepší. Takhle se dá říct, že to není žádná hitparáda, ale místy je skutečně vtipná, většinu času zábavná a nesklouzla k otravnosti. Klišé vrší s rozkošnou naivitou plnými hrstmi (trochu jako pejsek s kočičkou), na druhou stranu se M. K. Hardy daří patos řízeně sabotovat pubertálním humorem, což je rozhodně plus.

Líbilo se mi také striktní zacílení optiky na ústřední pár. Sice se někdy bohužel může zdát, jako by příběh plul ve vzduchoprázdnu – svět je jen rozmazanou šmouhou za okny pendolina – na druhou stranu čtenář není rušen od toho, oč tu jde především, tedy budování vztahu, nedorozumění, konflikty a romantická gesta a o vzájemnou zvolna se probouzející vášeň.

„Čtu si.“ Buď ji něco dneska namíchlo, anebo je to všechno kvůli mně. Těžko říct, co se honí v té krásné hlavě.

„Něco zajímavého?“ zkusil jsem se s ní dát do řeči.

„Vždycky si vyberu něco zajímavého.“ Ani tohle nezabralo. Když si se mnou nepovídá ani o knihách, tak za to jistě můžu já. Zalezl jsem do postele a zkusil poslední pokus.

„Včera jsi byla samý vtípek, nezačneme tam, kde jsme skončili?“

„Jestli chceš vtípek, máš ho mít.“ Zavřela knihu a podívala se na mě. „Víš, jaký je rozdíl mezi komárem a penisem?“

„Ne?“ Ani mě nic nenapadlo.

„Komára můžeš honit celou noc,“ zakřenila se a otočila se na bok zády ke mně. (str. 143)


Ani v rámci odlehčeného žánru předloženou prvotinu bohužel nemohu přímo doporučit, protože množství politováníhodných úkazů a přešlapů je v součtu příliš veliké. Objektivně lze Knihomolce vytknout tolik věcí, že by recenze měla vyznít spíš jako účet od řezníka. Jenže v té knížce cosi je – jiskra, vtip, lehkost, díky které se příjemně četla a nezanechala po sobě pachuť. Subjektivně tedy musím konstatovat, že se mi kniha přes všechny potíže vlastně líbila. Autorka má potenciál. Těším se na její další dílka a doufám, že předvede minimálně stejnou lehkost a hravost, avšak do budoucna podepřenou poctivým spisovatelským řemeslem.


Anotace:
Romantický příběh z vysokoškolského prostředí, v němž hraje hlavní roli knihomolka. Oddechová kniha psaná z pohledu dvou hlavních hrdinů.

Znáte taky ten pocit, když máte k přečtení tolik skvělých nových knih, ale není dostatek času? A navíc vám ostatní neustále vyčítají, že pořád jen čtete? Pak jste na tom stejně jako Nikol. Té se daří s knihomolskými problémy relativně slušně vypořádat, než se objeví jeden o něco větší zádrhel. Jmenuje se Luke – neustále zmlácený spolužák jejího staršího bratra, který má snad nadlidský talent na zprotivení knihy. Nikol dokonce udělala nemyslitelné, udeřila ho knihou. Samozřejmě že pak přišla velká omluva… ta kniha si to vážně nezasloužila. 

Nakladatelství: Pointa
Rok vydání: 2021
Žánr: young adult romance
Počet stran: 256
Formát: epub, mobi, PDF

Logo e-shopu Palmknihy



Komentáře

  1. Recenzentčina věta "Vlastně se vším tím – on si myslí, že ona si myslí a ona si myslí, že on si myslí – příběh působí jako odkaz právě na světoznámé dílo Jane Austenové." je velmi svérázný popis klasického románu. Četla jsem ho - no mockrát, ale tento dojem z něj nemám...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý večer, Pýcha a předsudek má samozřejmě témat více, ale jsem přesvědčená, že motiv milostných nedorozumění je v ní rozhodně také použit a při četbě Knihomolky jsem získala dojem, že právě tento aspekt se autorka snaží více či méně zdařile parafrázovat.
      Že jste si z díla Jane Austenové odnesla jiné dojmy než já, je samozřejmě úplně v pořádku. Taky proto je to skutečně nadčasové umění - každý v něm může nalézt něco jiného. (Nemluvě o tom, že ten samý člověk může knihu vnímat jinak v různých životních fázích.) Přeji mnoho kvalitních knih a děkuji za diskusi.

      Vymazat

Okomentovat