Recenze: COURA (Jana Bernášková)

 Věčně nespokojená Lucie Májová

Za recenzní e-knihu děkuji portálu Palmknihy.
Chci zakoupit tento titul!

S Janou Bernáškovou, českou divadelní a filmovou herečkou, která v roce 2020 vstoupila na knižní trh se svým debutem Jak přežít svého muže, jste se na stránkách projektu již mohli setkat v této recenzi. My se dnes společně podíváme na pokračování tohoto románu nesoucího název Coura. A jelikož je autorka velmi produktivní, momentálně pracuje na třetím díle.

Varování: Recenze může prozradit vyústění událostí z první knihy.

Opět se setkáváme s Lucií, mladou herečkou vracející se z mateřské dovolené. Když jsme se s ní viděli naposledy, teprve se sžívala s životem svobodné matky hledající lásku. K tomu se snažila znovu nastartovat svou hereckou kariéru a svět jí neustále házel klacky pod nohy. Tentokrát už po tom pravém pátrat nemusí, protože jej našla ve scénáristovi Karlovi, jejím nynějším snoubenci. Pokud ovšem čekáte, že budete společně s hlavní hrdinkou plánovat svatbu a těšit se z blížícího se šťastného konce, pak se velmi mýlíte.

Cesta za štěstím je velmi klikatá, a když se k tomu připlete nová role v divadle po boku bývalého přítele, je ještě klikatější. Lucie si najednou není svým rozhodnutím strávit zbytek života po boku Karla jistá. Je to, co pociťuje jen prchlivým poblázněním? Nebo si právě zadělala na další problém?

Občas schválně bojkotujeme druhým životní jízdní pruh a zpomalujeme jejich jízdu a někdy jsme natolik krutí, že je klidně i vybrzdíme.
Občas se takhle navzájem trápíme s Tomášem, tatínkem mé dcery Kristýnky, on mi zamyškuje v mém životě a já mu naložím smyk v tom jeho. Pravidla této jízdy se budeme učit ještě hodně dlouho.
Ale co mě teď aktuálně trápí nejvíc, je, jak poznat, jestli Karel je ten pravý a mám si ho vzít. (Citace z 1% knihy)

Autorka píše velmi osobitým stylem, který rozhodně není pro každého. Sama jsem s ním dost bojovala, a to i přes to, že na rozdíl od posledně začala používat v dialozích přímou řeč. Jelikož je vyprávění v ich-formě, tvoří jej především směsice různých myšlenek a vnitřního dialogu Lucie a Šedivky. Ti, co četli Jak přežít svého muže o Šedivce, vnitřním hlase protagonistky, jistě ví. Naštěstí nebyly jejich vzájemné rozhovory již tak natahované, ale přehnaně pubertální zůstaly.

Děj vyprávěný v přítomnosti čas od času prolíná retrospektiva označená slovem flashback. V ní se vracíme do Luciiny minulosti zejména v momentech připomínajících jí její dávné vzpomínky. Tyto části jsou krátké a v určitých kapitolách i zbytečné. Kdyby se jednalo o film či seriál, tak by jejich umístění do dění dávalo větší smysl, ale rozpomínat se na čtyři věty by se snadno dalo nějakým způsobem zakomponovat přímo do textu.

Co se charakterů postav týče, ty zůstaly nezměněny. Hlavní hrdinka se bohužel pohybovala v začarovaném kruhu sebeobviňování a stěžování si. Přestože vás bude svými nedospělými a zbrklými rozhodnutími příležitostně štvát, najdou se naštěstí chvíle, kdy se nad jejich různými okolnostmi pousmějete. Její kamarádky na tom byly nicméně stejně. Zamrzí, že se ani jedna z nich ze svých minulých chyb nepoučila a tak nečinily zrovna nejrozumnější rozhodnutí. Samozřejmě se všichni nechováme za každých okolností, jak bychom měli, ale tato parta holek díky tomu působila spíš smutně než zábavně.

A mně to teď dojde a dořeknu její myšlenku: „…jen coura. Coura, co se tahá se starou ochechulí, jak říká Denisa,“ a začnu se smát.

„No…, ano, dalo by se to tak nazvat.“

„To je jasný. Jsem klasická coura, co se courá po světě tam a zpět, zamotává se do vztahů, neví, co přesně od života chce, ale všem tím otráví život.“

Šedivka přitaká: „Ano, myslím, že tak nějak to je. Tak už toho nech a tu couru v sobě přijmi a zjistíme, čím ji krmit, aby byla spokojená a my mohly žít pěkně v Ikei život s Kájou.“ (citace z 74% knihy)

Ve mně Coura bohužel nadšení nevyvolala. Lucie mě svým dětinským chováním neuvěřitelně štvala a její mnohdy zdlouhavé monology na mě působily jako jeden velký guláš. Moc tomu nepomáhaly ani vulgarismy, kterých se v průběhu povídání vyskytovalo vskutku hojně. Samotný konec byl také jedno velké klišé podtrhující mé zklamání.

Nerada bych končila negativně, proto chci vyzdvihnout možnost opětovného nahlédnutí do hereckého prostředí. Pokud vás zajímá, jak to mezi herci chodí či jak to funguje na castinzích, určitě se odtud něco málo dozvíte. Jana Bernášková má také dobrý smysl pro humor, který toto zdlouhavé čtení dělá o mnoho snesitelnějším. Věřím, že si titul své čtenáře najde, jen já mezi ně nepatřím.

Anotace:

Co se přihodí mladé herečce Lucii a její malé dceři, když při práci na roli potká svou bývalou lásku? Muže, kterého nechce potkávat ani na zastávce tramvaje, a teď ho musí pracovně líbat a vyznávat mu lásku? Jak dalece může iluze lásky zahýbat životem hlavní hrdinky? A může být rozchod nakažlivý? Autorka v románu pro ženy Coura otevírá s humorem a nadhledem ožehavá témata, o nichž se často jen šeptá nebo pokrytecky mlčí. Je možně milovat dva muže? Anebo snad ženu, i když nejste na holky? A jsou opravdu na prvním místě v životě každé ženy její děti, nebo je to jen klišé? Na to vše vám odpoví Lucie a její rozverné přítelkyně v románu Coura. Příběh o lásce v různých podobách, o mateřství, které nemusí každou ženu naplňovat, a o hledání štěstí, které máme často na dosah ruky, a přesto ho dokážeme obejít. Nechte se vtáhnout do příběhu, v němž se pozná snad každá žena.

Nakladatelství: Rosier

Díl ze série: (2.)

Rok vydání: 2021

Žánr: román pro ženy, humor

Počet stran: 412

Formát: epub, mobi, PDF