Recenze: BEJVÁVALO NA ŠUMAVĚ – SMUTNO I VESELO (Lucie Oudová)

 Sbírka plná skutečných lidských osudů

Za recenzní výtisk děkuji autorce Lucii Oudové.

Chci zakoupit tento titul! 

Pokud na české literární scéně má někdo velkou slabost pro Šumavu a její okolí, pak je to jistojistě spisovatelka Lucie Oudová. V roce 2022 debutovala u nakladatelství Pointa netradiční publikací v nevšedním formátu s velmi poutavými ilustracemi ilustrátorky Veroniky Vichové. Nejen mně udělala dojemná a kvalitní knížečka Dary pošumaví radost. Předestřela totiž několik ústředních témat ve stylu „za starých a klidných časů“. Dočkáme se takové krásné atmosféry taktéž u nejnovějšího počinu Bejvávalo na Šumavě – smutno i veselo?

Zdroj: archiv recenzentky

Autorka vás přenese o století zpět, kdy to opravdu bývalo jiné. Už samotná anotace je atmosférická a v publikaci je to znát ještě mnohem více. Nechybí vhodný úvod ani epilog, ovšem možná by u obou neuškodila trocha stručnosti, jelikož předpokládám, že s tématem lidová slovesnost budou cíloví čtenáři obeznámeni.

Kniha čítá celkem osmdesát pět stran. Člení se na tři ústřední kapitoly. Texty mají různou délku od jednoho odstavce až po stránku a půl, to už je však maximum. Obvykle se jedná o středně dlouhé povídky, které mají jednoduchou formu. Možná některým čtenářům může vadit právě onen prostý styl, autorka si mohla s textem více pohrát a zvolit barvitější jazyk. Na druhou stranu právě díky tomu, že pouze vyslechla nebo přepsala svědectví, nám přináší nepřikrášlenou skutečnost, která se předávala mezi lidmi, a o to silnějším se stává zážitek. 

Zdroj: archiv recenzentky

Každá kapitola sice ukrývá jiné poklady, ale svým způsobem se vám mohou zdát témata podobná. Autorka však u každé části sepsala krátký úvod, kde informuje o původu vyprávění. Spisovatelka dodává odkazy literatury či tisku, odkud čerpala. Ty jsou u každého vypravování, ale taktéž je k dispozici seznam v závěru publikace. 

Bylo nebylo je nejkratší a nabízí deset pasáží, které by se daly hodnotit spíše jako pohádkovější. Lidé si k reálnému základu domysleli poutavé nadpřirozeno a tak máte k dispozici pěknou řádku útvarů čisté lidové slovesnosti kdysi zaznamenaného šumavského folklóru. Náměty mohou připomínat díla našich klasických spisovatelů jako např. Karla Jaromíra Erbena.

Kronika dní jsou prakticky události, o kterých se kdysi psalo v novinách. Jedná se o zprávy z let 1858 až 1935 ze šumavských periodik, různorodě citově zabarvené. Tedy od těch kriminálních přes humorné až po podrobnější nekrology. Snad proto je tvář tohoto oddílu o něco chladnější, pro mnohé však možná o to přitažlivější. Budete překvapení, kolik vražd a nešťastných smrtí se odehrálo, ale i kolik vtipných kousků někdo provedl. Dokonce překvapí i zvrácenosti, kdy si skoro padesátiletý syn užíval se svou šestasedmdesátiletou matkou. No, zkrátka lidství až na dřeň. 

Očitá svědectví je všeříkající název, nemyslíte? Autorka vyslechla několik vypravování ze rtů šumavských rodáků a obohatila nás o ně. Jelikož se jedná o příběhy skutečných lidí, předpokládám, že stejně jako mě se vás dotknou a vyvolají různorodé emoce. 

Zdroj: archiv recenzentky

Rozhodla jsem se vám představit blíže kousky, které se mě svým způsobem dotkly.

Matka a syn, vyprávěl Pavel Bláha z Dlouhé Vsi. Jedná se o jednoduchý, nostalgický příběh o samotě a nefér životě. Pan Bláha povídal o sestře své babičky, která měla velmi smutný osud stejně jako její syn. Zcela chápu, proč se příběh zapsal do historie jejich rodiny, ale možná je potěší, že teď už si na ty nebohé duše budou pamatovat i cizí lidé. Přečíst si jej můžete na straně 59. 

Upřímná matka, úryvek tisku Šumavan z 26. června 1875, k nalezení na stránce 47. Rodička se přišla přiznat na policii (tehdy četníkům), že zabila své nemluvně… Není to poučné, prakticky vám to nepředá nic. Jen tíseň nad tím, jak to kdysi bylo a že ze zoufalství někdy lidé své děti zabíjeli. V dnešní době naštěstí máme jiné možností, ač jich ne každý využije. 

Do stáje rolníka v Chotěšově dostali se v noci neznámí pachatelé a odcizili rolníkovi vepře ve váze 80 kg. Ti si jistě omastili žaludek. Četnictvo po nich pátrá. (str. 31) 

Líbily se vám kresby ilustrátorky Veroniky Víchové, které dýchaly atmosférou starých časů a velmi osobitě a přesto tradičně znázorňovaly vše potřebné? Tak nyní se s její tvorbou setkáváte znovu. Opět pozvedává kvalitu díla a šikovně vykresluje emoce, které na vás dýchají z knihy. Na první pohled zaujme motiv šumavského lesa, ten je jako černobílý podklad na každé straně. Působivý prvek, rozhodně potěší. 

Zdroj: archiv recenzentky

Někoho může odradit onen prostší styl, kterým je sborník tvořen, ovšem já autorce opět chválím návrat ke kořenům. Už naši literární velikáni přece jen naslouchali lidem a přepisovali jejich příběhy svými vlastními slovy. To, že se Lucie Oudová rozhodla jít tímto směrem, jen dokazuje, jak silně je spjatá s dobou, kterou ta naše tak zoufale potřebuje. A proto, hledáte-li tehdejší časy, jistou tradičnost, krásu i bolest, pak byste titul neměli přehlédnout. 

Pokud vás tento neobyčejný sborník zaujal, pak vás jistě potěší, že na svém facebookovém profilu se Lucie Oudová rozhodla hledat další Šumavské rodáky, kteří by se s ní podělili o svůj příběh. Můžeme se tedy těšit na její třetí dílo, navazující na tuhle novinku. 

Zdroj: archiv recenzentky

Můj subjektivní názor: I když se Bejvávalo na Šumavě tváří jako rozverná a umná jednohubka, která se opět může pýřit svou originalitou, není tomu tak. Jelikož se jedná o skutečné lidské osudy, je čtení těžší a plné emocí. Prostý styl psaní je jen výhodou, protože nedochází ke zbytečnému zahlcení. Já jsem byla opět neskutečně okouzlená, i když to bylo spíše smutné než zábavné. Čtení odkrylo běh života lidí, na které by se nemělo zapomínat jen proto, že nejsou slavní. Právě na ty obyčejně příběhy je třeba vzpomínat, protože ty nás utváří. Já děkuji spisovatelce Lucii Oudové, že nám tímto prostým a velmi krásným způsobem připomíná tehdejší hodnoty. Knihu by si podle mého měl přečíst každý, nejen šumavský rodák, ale každý Čech, aby si připomněl význam života. 

Zdroj: archiv recenzentky

Anotace:
Žili na Šumavě a Šumavou. Jejich duše i ruce byly drsné. Jak se dostat do jejich srdcí? Nechte si vyprávět jejich příběhy. A zkuste jim porozumět. Občas se budete smát a jindy plakat, neboť příroda a lidé jsou jedno. Každá generace má své „bejvávalo“ a my se v této knize vydáme i o století zpět. Čtěte její stránky, jako byste zaťukali na omšelé dveře staré chalupy a bylo vám otevřeno. Zasedněte s domácími ke stolu a vyslechněte si neobyčejné příběhy obyčejných Šumaváků.

Nakladatelství: Pointa

Ilustrátorka: Veronika Víchová
Rok vydání: 2022
Žánr: povídky a pověsti
Počet stran: 85
Vazba: pevná