Tvořivé toulky s příběhem pro děti i dospělé
Za recenzní výtisk děkuji autorce Lucii Oudové.
Pro klatovskou rodačku Lucii Oudovou je Šumava srdeční záležitostí, a ačkoliv se psaní začala věnovat nedávno, minulý rok jí u nakladatelství Pointa vyšlo dílo Dary Pošumaví. Na první pohled překvapí příjemný a netradiční formát ve stylu notového sešitu, který je doplněn o ilustrace české ilustrátorky Veroniky Víchové, jež přitáhnou pozornost na první pohled. Jsou vážně okouzlující a určitě velkým kladem knihy, kterou vám blíže představím.
Líbezný počin je dělený na několik ústředních pasáží, které vás okamžitě vyvedou z omylu, že máte před sebou snad běžné pohádkové čtení pro děti. Sice vás v první čtvrtině přivítají pohádky na dobrou noc, ale následují části kuchařské, tvůrčí a další...
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Čtení na dobrou noc ukrývá celkem jedenáct krátkých povídek. V úvodní je představená idylická rodinka, milující přírodu, ve druhé přichází první dobrodružství... Příběhy jsou emotivní. Děti i dospělí z nich snadno vnímají lásku mezi rodinnými členy, lásku a souznění s přírodou, vhodná ponaučení. Opravdu velmi harmonické čtení, což pro někoho může být mínus, ale jiné naopak zaujmout, jelikož působí jako příjemné vypravování, plné naděje a něhy, kterého se nám dříve dostávalo od prarodičů.
Pryč je shon a moderna dnešního světa. Příroda a rodina jsou základ a kolem nich se točí obyčejná, skrz na skrz lidská témata, což je velmi osvěžující. Dokonce se ve čtivu objevuje napětí, kupříkladu ve zmíněných legendách, nebo v případě, kdy se do děje připlete vlk. Mně osobně nadlehčené vypravování v er-formě, které bylo lehce poetické a zaměřené nejen na děj, ale také popisy přírody, připomnělo knihy našich klasiků, kteří se zaměřovali na skutečný život v přírodě, mezilidské vztahy, kdy se lidé za ničím nehnali, navštěvovali se a užívali si společně strávený čas. Čtivo se mě tak dotklo na správném místě...
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Tvoření z darů přírody je dalším překvapením. Ačkoliv v dnešní době na internetu existuje množství návrhů, co a jak tvořit v přírodě, tak jsem na některé návrhy z této publikace ještě nenarazila. Předpokládám, že se opět jedná o klasické tvoření, které se předávalo z generace na generaci, nebo je naopak autorka sama tvůrčí a vymyslela tyto zajímavé návody sama. Ať tak či onak, jedná se o další kvalitní kousek, ve kterém se dozvíte, jak vytvořit panenku z obilí či sovičku z borových šišek.
Pravda, některé podněty jsou známé, jiné jsou tradičnější a už se na ně zřejmě zapomnělo, ale všechny se skutečně dají vytvořit jen z toho, co naleznete v lese, na své zahradě nebo co mají vaše babičky běžně doma, ať už se jedná o stuhy či koření hřebíčku. A co náhodou nebudete mít, lze předpokládám snadno dokoupit kdekoliv. Tvořit tyto nápadité koncepty je možné s menšími i většími dětmi, ale nevidím důvod, proč by se procesu nemohl oddávat i dospělý, který tíhne ke kreativitě a chce si ozdobit obydlí či zahradu. Takové tipy se rozhodně neztratí.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Z maminčiny kuchyně je pasáž, na kterou jsem byla nejvíce zvědavá, ale kupodivu je nejkratší. I když ono to dává smysl, především je dílo cílené na děti a nějaké to vaření sirupů a podobných kulinářských tipů pro naše milované ratolesti zkrátka tolik vhodné není. A tak si na své přijdou spíše maminky či babičky. I tentokrát se jedná o tradiční recepty, které možná i znáte. Tušíte, jak si udělat domácí jitrocelový sirup nebo sirup ze smrkových výhonků? Víte, co je Kosmatice a jak na ni? Předpokládám, že podobné receptury budou i na internetu, ale pokud má autorka recepty ověřené, je to velké plus a lze ho tedy hodně využívat.
S Kájou a Bertíkem na cestách je povídání obohacené o mapku, takže přesně víte, kde se sourozenci Kája a Bertík pohybovali. Předpokládáte dobrodružství dvou malých dětí? Čekala jsem ho také, ale kdeže. Tato pasáž je spíše mini cestopisem po obdivuhodných krásách a zajímavostech Šumavy. Díky autorce se dostanete do míst, kde ruch společnosti a rachot motorů aut slyšet není, a tak opět přichází na řadu nefalšovaná a okouzlující příroda a její bohatství. Místa neznám, ale popisy jsou velmi věrohodné a psané s láskou natolik, že bych se sama klidně k Čeletnické studánce panny Marie Klatovské podívala. A nejen tam.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Lesní hry se dělí na rostlinnou a houbovou říši, která pro ukrývá tři dětské hry, a na říši zvířecí, jež má naopak v zásobě nápady na hraní celkem čtyři. Není potřeba spousty dětských kamarádů, stačí, když si s dětmi zahrají rodiče. Čeká vás rodinná velkolepá zábava, ke které je třeba jen nějaký ten klacík, kámen či kresba. Jednoduché, snadné a zábavné hrátky v přírodě, jež stmelují a vytváří nezapomenutelné zážitky.
Dary Pošumaví na mě udělaly nečekané ohromný dojem. Už podle ilustrací a netradičního formátu jsem očekávala něco zajímavého, ale že se bude jednat o návrat k hodnotám, o skutečně velmi krásně prezentovanou lásku v kruhu rodiny a přírodu se vším kouzlem, by mě nenapadlo. Lucie Oudová sestavila něco velmi tradičního, co nám v dnešní době chybí, ač toho kdysi bylo nadbytek. V současnosti je tak její dílo výjimečné a osvěžující, jedno z těch, které byste svým dětem rozhodně měli představit.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Jaký je můj subjektivní názor? Řekla bych, že spisovatelka je hodně fixovaná na rodinu a přírodu, a to je obrovským plusem, protože z její knihy vystupuje nejen množství emocí, ale skutečných způsobů, jak trávit se svou rodinou čas a jak svým dětem dopřát krásné zážitky mimo ruch civilizace. Já si zprvu myslela, že největším kladem budou ilustrace a ohledně textu jsem byla skeptická, ale Lucie Oudová mě vyvedla z omylu. Vsadila na lásku, jednoduchost a upřímnost, tři esa, která ač tradiční, pomalu odevšad mizí, a právě kvůli tomu je její dílo natolik jedinečné. Nečetla jsem ho s dětmi naposledy. Děkuju za působivý zážitek, bylo to dojemné a krásné.
Co si představit pod názvem Dary Pošumaví? Darem může být setkání s rysem nebo třeba dětmi vyrobený obrázek pro babičku. Obdarovat se může rodina společnými chvílemi, které stráví na procházkách. A také při přípravě svátků, které tradiční český rok nabízí.
Autorka důvěrně zná západní část Pošumaví a vede nás citlivě krajinou s pomocí příběhů, které můžeme prožít společně s rodinou Kvapilů ze staré hájenky. Během dobrodružství jejích nejmladších členů, Káji a Bertíka, se navíc dozvíme, co všechno příroda poskytuje nejen k výrobě dárků, ale i k tomu, aby uzdravovala.
Návody na hry v přírodě mohou sloužit také dětským skupinám všeho druhu. Kniha je určena pro práci s dětmi ve věku od čtyř do patnácti let.
Nakladatelství: Pointa
Rok vydání: 2020
Žánr: příroda, dětské čtení, tvoření
Počet stran: 96
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat