Kdo za všechno může?
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fantom Print.
Chci zakoupit tento titul!
Tomáš Sekerka pod nakladatelstvím Fantom Print v roce 2020 vydal první knihu ze série Clona Nájezdník z Pustiny (recenze). Stejná značka jej zastřešila i při vydání druhého dílu Otrok megaměsta. Mladý autor na sebe upozornil zejména výraznou akcí a masakry, vkládajících do svých děl. My se nyní podíváme, jaké rozuzlení náročného příběhu nám připravil.
Erik, známý jako Duch pouště, se ocitl v zajetí společnosti TechCorp, která s ním má své plány. Proti své vůli je nucen plnit příkazy a rozkazy a vypadá to, že ani smrt není cestou. Podaří se drsnému bojovníkovi z Pustiny přemoci všemocnou korporaci? A kolik to bude stát životů?
Knižní pokračování je rozděleno do osmnácti kapitol, vyprávěné z první osoby hlavního hrdiny Erika a jeho nevlastní sestry Nikkol. Děj se odehrává chronologicky a odhaluje čtenáři zápletky z prvního dílu. Střídání postav je nyní náhodné a dominuje zejména Erikovo pohled. Autor čas v knize již nedatuje, kdy se odehrává po Době Temna, ale ustálil se jen na jméně hrdiny.
Nájezdník z Pustiny nás zavedl do megaměsta, kde se Erik spolu s ostatními členy Klanu beze jména bánili zabití anebo zajetí. Otrok megaměsta se zhruba do poloviny knihy odehrává právě tam. Čtenář se seznamuje s prohnilým systémem mocností a polehoučku nám T. Sekerka formuluje odpovědi na otázky z prvního dílu. A je to celkem práce, neboť otázek z počátku vyvolal mnoho. Tam, kde měl Nájezdník z Pustiny čas, Otrok megaměsta spěchá a uhání k finále. Často se setkáváte s pocitem, že jste někde text přeskočili nebo vám někdo ukradl pár stránek. Spisovatel vás nenechá vydechnout a střílí akci podobně jako Erik kulky do lidí.
Dveře se otevřely. Do nosu nás udeřila horká vlna zápachu z prolité krve a vyvrhnutých vnitřností. Kam až jsme dohlédli, válela se v průchodu mezi sektory lidská těla. Hromady mrtvých se na některých místech vršily až metr vysoko. Nejspíš se jednalo o prchající dav těch, kteří zpanikařili a nedodrželi evakuační postupy. Něco je všechny zabilo způsobem, který jsem nedokázal rekonstruovat. (str. 129)
Charaktery se také značně změnily a z Erika najednou není úplně bezcitný divoch, jenž směřuje do záhuby. Náhle má jistou potřebu zasáhnout, když jde svět, lidově řečeno, do háje. Za jeho změnou stojí nevlastní sestra Nikkol, ke které zahoří jistou touhou a chtíčem. Láska dělá divy a ani Erik se tomu nevyhne. Z Nikkol se stává průbojná a temperamentní žena, což je též vzdálené od jejího prvního výstupu. Co zůstalo, je fakt, že čtenář se nedokáže sžít s hrdiny natolik, aby jej jejich útrapy jakkoliv zasáhly. A nevěří ani v předložené pouto mezi nevlastními sourozenci, neboť do doby, než se sešli, si na sebe ani náznakem nevzpomněli. Teď bez sebe nemohou ani dýchat.
Konečný závěr a vysvětlení je obšírné, složité a někdy až šroubované na sílu, aby to vše klaplo. Vytvořené konflikty jsou eskalované až do apokalyptických rovin a sražené do tří set stran. Pokračování je opravdu diametrálně odlišné od prvního dílu. V mnohém lepší, ale naopak i stručnější. Spisovatel si náramně libuje v masakrech lidí a tam, kde se nevrší mrtvoly do metrových hromad a netečou potoky krve, se nezdržuje. Tento aspekt je v jeho románech hodně vybočující od celku a není úplně zřejmé, zda je to zapotřebí.
T. Sekerka si stále nechává prostor pro pokračování a je možné, že se jej i dočkáme. Otrok megaměsta je rychlejší, pádnější a mnohé vysvětluje. Pořád je však patrné, jak málo prostoru je všemu věnováno a čtenáře to zcela neuspokojí.
Sérii bych doporučila těm, kteří vyhledávají bezhlavé rvačky a libují si ve složitostech, neboť jich oba romány mají celkem dost, a to jak dějové, tak technické.
Kdyby existovala spravedlnost, už bych neotevřel oči. Jenže něco jako spravedlnost zkrátka není. Přežil jsem, ale po životě v Klanu jsem upadl jenom do dalšího otroctví. Ta nová nedobrovolná víra nese jméno TechCorp. Má se ze mě stát lidský automat, plnící rozkazy druhých. Ne že bych si to chvílemi neužíval. Soucit je slabost a slabí umírají.
Už mě ale nebaví být loutkou v cizí hře. Chci z toho kola smrti ven. Budu bojovat. Ne za slávu, čest nebo peníze, nýbrž za odpovědi na čím dál absurdnější otázky.
Tou nejžhavější otázkou však zůstává, jestli moje vzpoura neroztočí kola smrti ještě krvavější. Odpovědi skryté pod nachovou Clonou napovídají, že nemám potuchy, proti čemu vlastně stojím. Jen jedno vím jistě. Musím zůstat naživu. Protože to, co přijde po smrti, je daleko horší než všechna muka života, všechna utrpení světa, který znám.
Nakladatelství: Fantom Print
Série: Clona (2.)
Rok vydání: 2021
Žánr: sci-fi
Počet stran: 303
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat