Všechno, nebo nic
Za recenzní e-knihu děkuji nakladatelství FantomPrint.
Chci zakoupit tento titul!
Zuzana Strachotová zabodovala u mnoha čtenářů svým debutem Devět dní (recenze), a tak není divu, že nakladatelství Fantom Print potěšilo její fanoušky i druhým dílem nazvaným příhodně Devět nocí.
A pokud byste pochmurné zábavy v postapokalyptickém stylu ještě neměli dost, nabídne vám autorka zajímavosti ze svého světa na vymazlených webovkách.
O co se tedy v tomto dystopickém románu jedná? Povstalkyně Sera a agent Citadely, Lee Parker, spolu strávili devět dní v jeskyni a nyní je čeká Devět nocí k záchraně světa. Nebo k jeho zkáze…
Knihu jsem otevřela nedlouho po první části dilogie, takže všechny důležité informace i zásadní dojmy zůstávaly v mé paměti stále živé. Věřím však, že pokud se čtenáři nepoštěstí přečíst Devět dní a Devět nocí zároveň či brzy po sobě, ocenil by trochu uvedení do minulých událostí.
Vyprávění začíná prologem, v němž sledujeme neznámého citadelského vojáka zachraňujícího život nemluvněte. Účel světí prostředky a tak se stáváme svědky nemilosrdného jednání mocných v přímém přenosu. Zcela v duchu spisovatelské poučky: „Nepopisuj, ale ukaž!“ nás vezme přímo do hrůzy řízené genocidy slabších jedinců, selekce a strachu. Vybuduje tím základ pro atmosféru úzkosti a zoufalství, která se zdařile táhne celým příběhem.
V prvních kapitolách sledujeme Seru, Leeho a jejich přátele během snah o opravení komplexu zvaného Blok. Můžeme jejich optikou vnímat rozpolcení společnosti, počínající občanské nepokoje a různé nešvary demokracie. Taky si užijeme romantickou linku a všechna povinná klišé mladistvé literatury posledních let.
V Citadele se věci rovněž daly do pohybu a roztočená kola osudu a pletich mocných se zastavují jen těžko. Brzy se tedy dočkáme střetů idejí a civilizací, odhalení zrady i ukázek věrnosti, spousty bolesti a hledání nových cest k úspěchu.
Lee bojoval s vlastní hrdostí a nakonec ke svému vlastnímu údivu bitvu prohrál. „Jak se má Sera?“
Rivera tuhle otázku evidentně nečekal. Několikrát v rukou protočil ochranné bandáže, než neurčitě odpověděl. „Nevím, zahlédl jsem ji jen párkrát. Míjíme se. Ale jestli ji chceš vidět, proč za ní nezajdeš? Bydlí dvě patra pod tebou.“ (str. 60)
Hlavními postavami stále zůstávají především Sera a Lee, větší prostor však dostávají jejich přátelé, bývalí elitní agenti, Rivera a Stone.
Sera pokračuje v nastavené linii charakteru. Dočkáme se několika emotivních výlevů v situacích, které jsou přinejmenším diskutabilní či nepříliš logického jednání a nevyhneme se ani náznaku milostného trojúhelníku.
Lee je zpočátku tahoun příběhu a drží si laťku, ale ta se směrem ke konci stále snižuje. Je pravda, že mu autorka uchystala několik značně nepříjemných situací, s nimiž se musí poprat, ale čtenářsky z toho ve výsledku tento charakter nevychází příliš dobře. Ztrácí energii a šťávu, což je sice pochopitelné, nicméně trochu únavné.
Zajímavým novým hráčem je Ronald Rivera. Dostalo se mu více pozornosti než v předchozí knize a předvedl se ve velmi lichotivém světle. Je to funkční a zajímavá postava a nositel jiskry naděje.
Jason Stone uzavírá čtyřlístek spolubojovníků na válečné stezce. I jemu vyšší moc autorská klade do cesty nemalé nesnáze. Dle oblíbených konvencí žánru by měl patrně hrát úlohu hláškaře, to se však projevuje i daří jen částečně. Jeho strach o rodinu a komplikace v partnerském vztahu ale bohužel nejsou podány tak výstižně, jak by si zasloužily.
Padouchy série v zásadě známe už od prvního dílu, ve druhém pouze prohlubujeme pochopení jejich motivací a cílů, což se podařilo na výbornou. Rozhodně jsou popsáni živě, plasticky a skrývají mnohá překvapení.
„Už jsme skoro tam,“ šeptla.
Jako stíny zabočili do nenápadné chodby a Sera odpočítala dveře. Položila ruku na kliku a vyhledala Ronalda pohledem. Přikývl a nahmátl pod talárem dýku.
Všechno nebo nic. Neslyšně otevřela dveře. (str. 196)
Vyprávění je vedeno stále ve třetí osobě, ale hledisko přeskakuje nepravidelně mezi nezaujatým vypravěčem a pohledem několika postav. Díky této nedůslednosti se občas vyskytnou pasáže, kdy čtenář může lehce tápat, kdo vlastně právě vypráví a jaká fakta která postava v danou chvíli zná.
Jazyková stránka zamrzí. Úroveň korektury a redakční práce na rukopisu oproti debutu zjevně poklesla. Dá se tu setkat s mnoha různými druhy nešvarů, jak v gramatice, tak ve stylistice a celkovém stylu vyprávění. Po zdařilém prvním románu by čtenář očekával, že autorka v tomto směru ještě poroste, místo toho mu uchystala nepříjemné překvapení.
Na druhou stranu Zuzana Strachotová stále vládne svižným akčním scénám a nějakým kouzlem dovede i přes zmíněné nedostatky vtáhnout do děje a udržet si jej šikovně umístěnými náznaky a budovaným napětím či strachem o důležité postavy. Ani o bojových akcích v jejím podání jsem neměla důvod pochybovat.
Stejně jako v první knize, i v této přetrvává dojem roztříštěnosti ze snahy dostat do jedné knihy příliš mnoho motivů. Ne, že by s ústředním tématem nesouvisely, avšak jejich výběr a podání nesvědčí příběhu a odvádí od hlavní linie. To, že Citadelou zmítají nepokoje, neznamená, že musí být zmaten a zahlcen i čtenář. Stejně jako v prvotině snaha o drsnou epickou postapokalyptickou jízdu klopýtá přes ta nejohranější klišé a sama sobě tím podráží nohy.
Série jako celek je jednoznačně určená čerstvým dospělákům a je pozitivní, že v tomto směru oba díly drží stejný směr a nabízejí podobný druh zábavy. Já jsem ráda, že jsem se s ní mohla seznámit a rozšířit si obzory, ale nemohu říci, že bych byla přímo nadšená. Příště zřejmě sáhnu po jiném šálku kávy.
Anotace:
Hrozba byla zažehnána. Bezprostřední nebezpečí pominulo. Sera a Lee mohou konečně žít své životy, tak, jak si je ve vidině svobody vysnili. Jenomže tam, kde mělo zářit hrdinství, zůstalo v očích lidu selhání. Prosperita Bloku upadá, zatímco Citadela svírá Sabrii v ještě krutější formě diktatury. Bez elektřiny se lidské potřeby rychle mění v boj o koryto a povstalecké praktiky se až příliš začínají přibližovat těm citadelským. A když je cena za normální život pro Leeho příliš vysoká, rozhodne se Sera zaplatit ještě vyšší. Osud Sabrie leží v rukou toho, kdo se první dostane k memoáru. Zničit. Zachránit. Zneužít. Každá strana má jiné úmysly. Jenomže kolik těch stran vlastně je??
Komentáře
Okomentovat