Vražedná víra...
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fantom Print.
Zuzana Strachotová je podle medailonku na svých stránkách akční žena, která se věnuje bojovému umění, anime a s chutí si odpočine u hraní počítačových her. Patří k nastupující generaci mladých spisovatelů, kteří se začínají prosazovat v nakladatelstvích a přinášet do české fantastiky nový vítr. Jejímu debutu Devět dní dalo zelenou nakladatelství Fantom Print a nedávno mu vydalo i bratříčka s názvem Devět nocí, pojďme se tedy tomuto postapokalyptickému románu podívat na zoubek.
Svět po blíže neurčené katastrofě je rozdělen. Zbytky civilizace přežívají v několika městech a mimo obydlená území je jen divočina, jíž se většina lidí bojí. Ale nezkrocená příroda není to jediné, co společnost ohrožuje. Nebezpeční jsou též povstalci, neboli rebelové proti systému, kteří se stáhli do pralesa, aby se vyhnuli nemilosrdné a chladné theokracii.
Problém je, že některé výdobytky moderní technologie jako například léky nebo palivové články potřebují k přežití, musejí tedy uskutečňovat bleskové přepady a jiné diverzní akce. Tak se stane, že se povstalkyně Sera dostane do hledáčku tajných služeb a je na ni nasazen jeden z nejlepších agentů elitních bojových sil, Lee Parker, aby ji našel, dopadl a dovedl do hlavního města k výslechu.
Sera se ze živé vzpomínky probrala zalitá potem.
Ráno čtvrtého dne proběhlo mlhavě, a pokud se dalo nazvat ránem, bylo to pouze proto, že Parker pohlédl na hodinky a pustil se do cvičení. Zauvažovala, jestli by se také neměla protáhnout, ale ztuhlost těla jí sotva dovolila odskočit si do jeskyňky. Čas se nesnesitelně vlekl. Údery hromů skoro nevnímala, přestože Bouře na síle nijak neubrala. Pominul i bezprostřední strach, že se něco stane. Sera zaznamenala uvolněnější chování i u něj, přestože se oba stále drželi v uctivé vzdálenosti od zataraseného vchodu. A protože pořádné místo na spaní znamenalo buď vedle jeho plácku u ohně, nebo na straně blíž k Bouři, musela se smířit s pohodlným, nicméně o mnoho chladnějším koutem. (str. 71)
Při emotivní honičce se lovec i kořist dostanou dál do pralesa, než bylo v plánu a zastihne je bouře. Ne obyčejná bouře, ale taková, která se dá vykládat jako hněv bohů nebo magie nebo pozůstatek velmi mocné a ničivé zbraně. A agent a rebelka zůstanou devět dní uvězněni v jeskyni.
Příběh začne velice svižnou akční jízdou s pronásledováním a pokračuje první částí koncipovanou jako poměrně běžná young adult romance v kulisách boje o přežití. Nejvýraznějším rysem této části je snaha o vykreslení kontrastu a budování chemie mezi hlavními aktéry. Občas to v rámci žánrových pravidel funguje celkem dobře, občas se vtírá pro jejich vztah spíš označení Stockholmský syndrom. Moc žhavých jisker ani slov překvapivě za celých devět dní nepřeskočí, nicméně na konci bouře se oba rozcházejí, neschopni splnit závazky vůči svým nadřízeným a toho druhého eliminovat.
Druhá část ukazuje osudy hrdinů po Bouři. Díky tomu se čtenář dostane jak do tábora povstalců, tak do Citadely, což je hlavní stan státotvorné církve svaté. Po několika nelítostných zvratech a dobře vybudovaných akčních pasážích dojde i na zajímavé epické finále.
Devět nocí je psáno příjemným jednoduchým a dobře čitelným stylem. Volba slov i poměrně krátké věty působí svižně a lehce. Přímá řeč se výrazně neodlišuje od popisných pasáží či vnitřních úvah, kterých je v díle díky vypravěčskému hledisku hodně. Zvolené vyprávění ve třetí osobě, střídá hlavně pohledy Sery a Leeho, přičemž u Sery získáme o něco více vhledů do pocitů a myšlenek, vypravěč však vidí dál, než jen na horizonty zmíněných osob.
„Kněží říkají, že je Bouře boží hněv za kacířství. Vaše kacířství,“ dodal.
„Neptala jsem se na názor kněží. Chci vědět, co si o ní myslíš ty.“
Parker si povzdechl. Tušila, že pod klidnou hladinou vře dilema, zda se svěřit, či dál omílat citadelskou nauku.
„Párkrát mě napadlo, jestli její sílu kněží nezveličují,“ připustil neochotně. Ztišil hlas, jako by ho snad někdo včetně Bouře mohl slyšet, a Sera se přistihla, že mu odpovídá šeptem.
„Co o ní povídají?“
„Že její zvuk zabíjí, že pohled na purpurové blesky ti vypálí zrak. Jenže my nejsme mrtví. Nemáme k tomu sice daleko, ale doposud jsme v pořádku.“ (str. 71)
Hlavními postavami jsou Sera a Lee, kteří měli patrně vytvořit dokonalé přitahující se protiklady. Výsledek je ale maličko rozpačitý. Autorka si na sebe upletla bič v podobě přísných pravidel omezujících mezilidský styk v civilizované části společnosti a tento emoční a fyzický chlad Leeho poznamenal natolik, že nebylo možné na malém prostoru devíti dní bezezbytku prolomit důsledky výchovy a dlouhodobého vymývání mozku. Musím ocenit snahu udržet jeho charakter za těchto obtížných podmínek konzistentní a zároveň vybudovat základ pro romanci. Vykreslit uvěřitelně tento typ zakázané lásky bývá náročné i ve fikčních světech, které nejsou zatížené drastickým odosobněním a zákazem dotyků obecně. Lee v tu chvíli duševně bojuje na několika frontách a Sera nemá příliš mnoho šancí, obzvlášť když ve své situaci rozvoji milostné linky také nemůže příliš napomoci.
Přes tento hendikep je Lee sympatická postava, které není obtížné porozumět. Naopak je milé, že si navzdory okolnostem uchoval poměrně velkou část lidskosti.
Sera představuje komplikovanější charakter a bohužel o něco méně čtenářsky atraktivní. Její úloha v rámci příběhové politiky je zvláštní. Chování a zkušenosti příliš neodpovídají jejímu předpokládanému postavení a rozporuplné jednání i prožívání nevzbuzují příliš mnoho obdivu. Měla-li jako protipól Leeho striktně vymezeného světa spoutaného pravidly působit jako emotivní rebelka, projevující něhu i vášeň, neznamená to nutně, že musela rezignovat na logiku a pud sebezáchovy.
Svět působí na první pohled jako sympaticky zvládnutá žánrovka, postupně však může čtenáře s větším všeobecným rozhledem rušit nedůslednost a neurčitost některých prvků. Například církevní hierarchie a celkově víra je značně nekonkrétní a vágní na to, že hraje v příběhu tak zásadní roli. Vtírá se dojem, že má autorka o fungování podobných organizací značně povrchní povědomí. Podobně zdravotnictví, počasí nebo státní zřízení obecně. To by nemuselo vadit, pokud by zůstala ve vodách odlehčeného a místy tradičně trochu schematického young adult, v následující části knihy je ovšem patrná snaha posunout příběh spíš směrem k drsnému dospělému postapokalyptickému románu od nějž člověk čeká vyšší úroveň propracovanosti světa.
Aniž by přemýšlel, sáhl pravou rukou po noži a levou zatlačil na pušku, která se mezi nimi vzpříčila. Agent byl nucen poodstoupit krok dozadu, kde narazil na regál. Než si mohl vytvořit prostor pro pohyb, bodl ho Lee do podpaží. Nůž projel hladce až po rukojeť a muž pouze ostře nabral dech, než dlouhá čepel pronikla k orgánům a zhasla život. Lee byl v pohybu, ještě než mrtvola sjela na zem. (str. 265)
Druhá část je bohatá na zvraty, některé ovšem bohužel působí značně účelově a navíc můžou nepřipravené citlivé čtenáře nepříjemně šokovat, neboť tento typ drsných scén nečeká po tom, co byla první polovina knihy vystavěná v duchu pravidel teenagerského žánru. Navíc se nepodařilo podat je příliš uvěřitelně a šustí papírem. Chybí propojení a hlubší pochopení psychosomatických souvislostí, což zamrzí o to víc, že co se týče bojových scén a akčních pasáží, je patrná znalost a schopnost vytvořit strhující atmosféru.
Hlavním problémem se tak stává rozkročenost mezi žánry, která se nepovedla úplně bravurně ukočírovat. Úvod se nese v duchu romance v náctiletém stylu, další část je sice akční, ale místy nevěrohodná.
Zuzana Strachotová umí psát, ale po dočtení mi zbyl spíše rozpačitý pocit. Těhotenství hlavní hrdinky a následné události se staly mým osobním Rubikonem, po jehož překročení jsem se na knihu dívala podstatně kritičtěji. Je to také jeden z důvodů, proč jsem přesvědčená, že ji ocení především mladší čtenáři bez osobních zkušeností podobného rázu, kteří se nad vyzněním pravděpodobně nepozastaví.
Cílové publikum skládající se ze starších náctiletých a čerstvě dospělých naopak určitě ocení svižnou jízdu, která odsýpá a ničím se příliš nezdržuje. Navíc načrtnuté otázky ohledně jistých hledaných artefaktů a následujícího směřování děje vzbuzují zvědavost, jak se spisovatelka vypořádala s uzavřením své dvoudílné série, což je určitě dobře.
Anotace:
Věřit a nepochybovat. Lee Parker věří, Sera Trantorová věří – pouze každý něčemu jinému. Vleklé války nejen že měly fatální dopad na tvář přírody, ale rozdělily lidstvo na dva nesmiřitelné tábory. Životním krédem kněžích je askeze. Hlavními hodnotami jsou čistota, zbožnost a také absence citu. Proti této nesmyslné víře stojí Povstalci, kteří bojují za návrat původního světa. A jejich přesvědčení je neméně houževnaté, jak brzy na vlastní kůži pocítí Parker, nejlepší voják z elitní jednotky Jestřábů a vykonavatel kněžské vůle, který má jasný úkol: přivést do Citadely Povstalkyni Seru živou. Ovšem ani Seřiny pevně vštěpované morální zásady nezůstanou ušetřeny tvrdé zkoušky. Brzy však oba shledají, že uprostřed nezmapované divočiny budou muset čelit novému nebezpečí – záhadnému atmosférickému jevu známému jako Růžová bouře, z jejíchž purpurových blesků dosud nevyšel nikdo živý. Budou Sera s Leem první a budou to ještě vůbec oni? Otočil se snad svět naruby, nebo byl takový i předtím? Dva úhly pohledu, dvě přesvědčení. A pravda ukrytá někde úplně jinde.
Komentáře
Okomentovat