Rozhovor s Lucií Oudovou: „Přírodu vnímám jako bohatství vzácných zdrojů, jako matku moudrosti a čistoty.“

Lucie Oudová je zatím poměrně neznámá autorka, o které se dozvíte pouze z medailonku na stránkách nakladatelství Pointa, u něhož vyšel její působivý debut Dary Pošumaví, a z pár střípků na jejím FB profilu. Co vám tedy mohu povědět? Tato šumavská rodačka svou rodnou hroudu zřejmě opravdu zbožňuje, její obdiv a láska z počinu Dary Pošumaví jen sálá. Nyní přichází na literární scénu s novou knihou nazvanou Bejvávalo na Šumavě – smutno i veselo. 

Rozhodně se na autorčinu tvorbu podívejte blíže, kvalitní čtení potěší nenáročné i náročnější, jak jsem vám již sdělovala v recenzi prvotiny, která na mě opravdu zapůsobila. 

Spisovatelce děkuji nejen za velmi krásný literární zážitek, ale také za milý rozhovor i poskytnuté fotografie.

Foto: Annie Vetyšková

 

Co vás inspirovalo k napsání líbezného počinu Dary Pošumaví? Je poznat, že tamní přírodu máte ve velké oblibě a dokážete své zalíbení přenést i na čtenáře. 

První myšlenka napsat tuto knihu přišla s příchodem syna na svět. Trávila jsem s dětmi hodně času na procházkách. V každém ročním období jsme si přinesli z venku nějakou přírodninu. Z těch jsme s dcerou následně tvořili nejrůznější výrobky. Začala jsem si k jednotlivým výtvorům zaznamenávat pracovní postupy. A tak vznikla první část knihy Dary Pošumaví (Tvoření z darů přírody).

Pak jsem postupně přidala ještě další kapitoly jako lesní hry, recepty z maminčiny kuchyně, toulky po méně známých místech v Pošumaví a v konečné fázi i příběhy rodiny Kvapilů ze staré hájenky, které vždy navazují na jednotlivé kapitoly.

Chtěla jsem zdůraznit, že v přírodě se s dětmi rozhodně nemusíme nudit. Je tomu právě naopak. Nabízí nám totiž tolik darů, že se stačí jen zastavit, porozhlédnout se a vyjít vstříc těmto nabízeným možnostem.

Nevadilo by vám, kdybychom se zaměřily na jednotlivá témata a představily tímto způsobem váš debut? Náměty, ač je spojují stejné prvky, jsou vlastně naprosto odlišné. Čím si své místo zasloužilo téma Čtení na dobrou noc? 

Ano, samozřejmě ráda představím čtenářům svoji knihu.

V kapitole „Čtení na dobrou noc“ jsem se chtěla zaměřit na jednotlivá roční období a s nimi spojené svátky a tradice, které dokážeme uchovávat v našich životech pouze tím, že je realizujeme. Je dobré, aby děti věděly, jaké tradice jsou typické pro naše území a co vlastně znamenají. Vážím si našich předků a jejich znalostí, ráda bych jejich moudrost předávala dál. 

Tato kapitola má v sobě mnoho edukativních prvků, učí děti poznávat přírodu, historii a nahlížet na vzájemné mezilidské vztahy uvnitř rodiny. 

A co takové Tvoření z darů přírody? To není zrovna typické pro novodobé čtení. 

Z jistého úhlu pohledu se opravdu nejedná o novodobé čtení. Nicméně v poslední době se začíná u některých rodin projevovat trend návratu k přírodě, a to je dobře. Stále více si uvědomujeme, co jíme, z jakých produktů se naše jídlo skládá, jaké materiály používáme ve spotřebním životě, v jakém prostředí trávíme svůj volný čas. Začínáme stále více podporovat regionální značky a lokální výrobce. To je podle mého cesta ke kvalitnějšímu životu. Je mnoho věcí z darů přírody, které nám mohou k životu dobře posloužit. 

Pasáž Z maminčiny kuchyně je nejkratší. Co je důvodem? Nedostatek materiálu nebo naopak nadbytek, ale nechtěla jste z knihy vytvořit kuchařku? Vy sama máte recepty vyzkoušené? A který byste doporučila rozhodně zkusit?

V této kapitole jsem chtěla zaměřit pozornost hlavně na sílu bylin. Když my jsme byly malé děti, tak byl sběr bylin samozřejmý. Nosily jsme usušené květy, plody nebo listy do základní školy a za sběr poté bývaly i odměněny. Nebylo to jen o penězích, ale i o pochvale, protože nejlepší sběratelé se vždy vyhlašovali ve školním rozhlase, což bylo tenkrát něco výjimečného. Měli jsme motivaci podílet se na uzdravování celé naší společnosti, poznávali jsme okolní přírodu, využívali jejich darů, ale hlavně jsme trávili většinu času venku. Což je nesrovnatelné se stavem, jaký vidíme u dnešních dětí. 

Veškeré recepty uvedené v této knize jsou vyzkoušené. Čtenářům bych doporučila především sirup ze smrkových výhonků nebo pamlsek z dob našich prababiček tzv. „Sladké brambory“.

Foto: Annie Vetyšková

S Kájou a Bertíkem na cestách je část, která představuje krásy Šumavy. Takové lehce cestopisné putování po památkách. Máte vy sama nejoblíbenější místo, které čtenářům prostřednictvím svého díla představujete?

Pasáž „S Kájou a Bertíkem na cestách“ se zaměřuje na turisticky méně známá místa na Šumavě. Což ale neznamená, že nejsou krásná. Je tomu právě naopak. Čtenáři, kteří se v tato místa vydají, budou mít s velkou pravděpodobností možnost užít si těchto krás bez přítomnosti dalších návštěvníků. 

Do mého nejoblíbenějšího místa na Šumavě jsem zasadila děj této knihy. Jedná se o místo zvané „Na Volešku“. Zde stojí uprostřed louky opuštěné stavení z druhé poloviny 19. století, všude kolem jsou lesy, do civilizace daleko, není tu dokonce ani signál. Často se sem vracím, protože právě zde nacházím potřebný klid a inspiraci k dalšímu psaní.

Neměla jste obavy, jak budou na čtenáře tyto různorodé náměty působit? Zdali pochopí vaše poselství, aby se prostě jen zastavili a vnímali okouzlující přírodu kolem sebe?

Ano, máte pravdu. Tím, jak se kniha skládá z vícero částí, tak to možná zpočátku na čtenáře působí zmateně.  Po přečtení knížky si ale mnozí uvědomí, že jsou všechny části provázané a tvoří jeden velký celek. 

Jaký máte vztah s přírodou? Můžete ho specifikovat, aby čtenáři poznali, jak jej představujete ve své knize? 

Přírodu vnímám jako bohatství vzácných zdrojů, jako matku moudrosti a čistoty.

Ráda trávím s dětmi volný čas v přírodě. Je to místo, které dokáže neskutečně zklidnit mysl člověka. 

Co by podle vás měly Dary Pošumaví čtenářům předat? 

V této knize cílím na rodiny s dětmi. Dnešní doba je hodně uspěchaná, trávíme mnoho času v práci, u počítačů, s přáteli se místo naživo potkáváme na sociálních sítích, máme málo času na své děti. Tím, jak se naše životy přizpůsobují moderní technice, tak se stále více vzdalujeme od našeho přirozeného prostředí. Na kvalitě ztrácejí i mezilidské vztahy. 

Byla bych moc ráda, kdyby si více rodičů uvědomilo, že občas je třeba z těchto kolejí vystoupit.

Chtěla jsem zdůraznit, že v přírodě se s dětmi rozhodně nemusíte nudit. Je tomu právě naopak. Nabízí nám mnoho darů, stačí se jen zastavit, porozhlédnout se a vyjít vstříc těmto nabízeným možnostem.

Mně osobně počin připomíná typ starších knih, u kterých převládal krásný vztah s přírodou a klid. Nyní je všechno zahlcené technologií, ruchem měst a dramatickými mezilidskými vztahy. Vaše dílo nic takového neobsahuje, je proto svým způsobem velmi osvěžující a originální, ač by v tehdejší době bylo jedno z mnoha, nyní je díky tomu jedno z mála. Jednalo se o váš záměr nebo jste prostě psala to, co vám je nejbližší? 

Vaše otázka navazuje na moji předchozí odpověď. Byla bych moc ráda, kdyby rodiny s dětmi našly opět cestu k přírodě. Byl to tedy záměr, ale zároveň jsem samozřejmě psala o tom, co je mi blízké. 

Foto: Annie Vetyšková

Já jsem byla opravdu okouzlená a moc se mi počin líbil. Překvapil mě i netradiční formát. Proč právě taková velikost? Má to nějaký důvod?

Formát knihy velikosti A5 na šířku mně doporučil můj učitel, spisovatel Ondřej Fibich. Jelikož kniha z větší části obsahuje především návody na výrobu přírodních produktů, tak se tento formát přímo nabízel. Dalším důvodem bylo i to, že netradiční formáty knih spíše upoutají pozornost než ty běžné. 

Ilustrátorka Veronika Víchová vaše dílo skvěle doplnila. I její styl připomíná právě ten ryze lidový, upřímný a vtahuje do pocitu, že čtenář čte něco z dřívější doby. Jak jste vlastně vybrala tu pravou ilustrátorku? 

Ano, máte pravdu. Veroniku mně seslalo samo nebe. Je to velice jemná, laskavá a čistá bytost. Má taktéž blízko k přírodě. Její kresby mají v sobě neskutečné kouzlo, vyzařuje z nich duch starých dobrých časů. Jsou to obrázky, které člověka pohladí po duši. 

Setkání s Veronikou byla opravdu náhoda. Zveřejnila jsem výzvu s tím, že hledám ilustrátora amatéra pro nově připravovanou knihu. Tenkrát se přihlásilo docela dost zájemců. Všem jsem tedy zadala stejnou zakázku s tím, že se budu rozhodovat na základě jejich výtvarného projevu. Mezi zájemci byla i Veronika. Její podání mě šokovalo. Bylo to přesně to, co jsem si pro svoji knihu přála. 

Jak vy sama knihu vnímáte? Je něco, co byste zpětně chtěla změnit? 

Jediná věc, která mě na knize možná trochu mrzí je, že není v pevné vazbě. 

Plánujete i další knihy? Čeho se budou týkat a co čtenářům nabídnou? 

Ano, na začátku února 2022 vyjde má nová kniha ze šumavského prostředí s názvem „Bejvávalo na Šumavě – smutno i veselo“. Ta bude trošku ostřejšího rázu, než má prvotina. Zájemci v ní najdou krátké zprávy z dobových šumavských periodik, od sběratelů folklóru nebo výpovědi samotných Šumaváků. Krátké příběhy vypovídají o reálném životě lidí na území Šumavy. O všem, co jim osud přichystal, co museli strpět, co obětovali, ale třeba i jaké humorné příhody se jim kdy udály. Kniha je plná nejen tragických ale i humorných příběhů šumavského lidu. Je určená všem příznivcům Šumavy.

Zdroj: autorčin archiv

Já bych Dary Pošumaví doporučila ke čtení všem, kteří touží najít spojení s přírodou, s tím, jak se kdysi ještě v době literárních velikánů žilo a jak moc byl dáván důraz na rodinu. Je dílo podle vás vhodné pro každého, nebo je cíleno na konkrétní skupiny lidí? 

To jste napsala moc hezky. Bezesporu budou Dary Pošumaví přitažlivější pro ty jedince, kteří mají kladný vztah k přírodě. V této souvislosti bych ráda zmínila šumavského spisovatele své doby, Karla Klostermanna. I on kdysi psal o šumavské přírodě a lidech, kteří zde žili. Popisoval, jak se drsné podmínky této oblasti vrývají do mezilidských vztahů. Jak fungovalo rodinné soužití tohoto obyvatelstva. Pro mě je osoba Karla Klostermanna velkým vzorem.  

Kdybyste měla možnost podrobit Dary Pošumaví kritice jednoho z našich ceněných českých literátů z dřívější doby, koho byste si vybrala?

Vybrala bych si výše zmíněného Karla Klostermanna nebo spisovatelku Boženu Němcovou. 

Zdroj: autorčin archiv

Děkuji za rozhovor, všem čtenářům přeji příjemně strávené dny! Když ne venku, tak alespoň doma s oblíbenou knihou v ruce. :) Lucie Oudová