Hororová novela a balady protkané slovanským folklórem
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Díky Pointě, která funguje na bázi crowdfundingových kampaní, se daří vydávat i díla, jež nezapadají do škatulek ostatních nakladatelství. A že Zlovolné bytosti jsou opravdu zvláštním počinem – napůl próza, napůl poezie, příběhy inspirované Kyticí Karla Jaromíra Erbena… V debut Nelly Černohorské každopádně uvěřila spousta lidí a sbírka již sklízí první příznivé ohlasy (kladně se o knize vyjádřila i známá jména jako Kateřina Šardická nebo Nofreeusernames). Troufnete si i vy vstoupit do světa temných hvozdů, éterických rusalek a ploužících se umrlců?
Nenechávej, Marianno,svoje dítě nikdy samo.Sejde-li ti z očí krátko,přijdeš o to nebožátko.(str. 47)
Když se nedíváš
Marianna a Jakub se brali z lásky. Nyní z jejich syna Adama roste statný mladík a spokojeně spolu žijí ve stavení na okraji malebné vesničky. Avšak jednoho dne, když Marianna sama doma chystá oběd, se do světnice vřítí cizí muž a znásilní ji. Jakmile se vrátí chlapi od práce, uspořádají na devianta hon ve snaze učinit spravedlnosti za dost, ale jakýkoliv trest již nedokáže zvrátit napáchanou škodu. Tomu bídákovi se totiž podařilo něco, o co se Jakub po několik let marně snažil... Jak Marianně roste břicho a pomluvy se šíří, její příčetnost naopak klesá. Navíc se krajem nesou temné zvěsti o čarodějnici, která krade a požírá děti!
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Novela je prosycena emocemi – útočí na mateřské pudy, stejnou měrou budí strach i zhnusení (často a detailně líčí brutální násilí), buduje napětí. Mimo jiné řeší existenciální krizi, psychické potíže či vztahy na vesnici a v rodině. Padouch se sice dá snadno předvídat, ale čtení samo o sobě rozhodně nenudí, naopak je velice návykové.
Postavy mají osobnost a prochází zajímavým vývojem. Sledujeme Jakuba, jak se navzdory svému neštěstí snaží být milujícím partnerem, ale nic už nikdy nebude jako dřív a jeho žena se mu stále vzdaluje. Marianna mezitím svádí vnitřní boj, kdy se jedna její část těší z miminka, zatímco ta druhá by se ho nejradši zbavila. Za čím dál víc labilnější matku přebírá zodpovědnost Adam, jenž se sžívá s rolí staršího bratra-ochránce a pro svou malou sestřičku by klidně skočil do horoucích pekel.
Venku byl bílý den, ale hrůza ho obešla, jako kdyby měl jít o půlnoci do kapličky políbit ruku mrtvému. (str. 81)
Z příběhu dýchá ponurá atmosféra, prostředí je vybudováno věrohodně – nechybí popisy tamních zvyklostí (od domácího porodu až k bohoslužbě) nebo řečové zvláštnosti, pouze párkrát mě z úst vypravěče zarazila slova, která se k oné době tolik nehodí (erekce, adrenalin). Kromě inspirace Erbenem jsem zaznamenala i prvky shakespearovské tragičnosti a styl, jakým se autorka vyjadřuje, mi připomíná Hemingwayovu metodu ledovce. Také se nekonají žádné „lekačky“, hrůza je plíživá jako u románů Stephena Kinga.
O zakletém klavíru
Umrlčí prkno
Matka zjara pochová dítko, ale stále se nemůže přenést přes svůj žal. Stýská se jí, a tak si domů na dušičky vezme alespoň prkno s křížky od kapličky. Robátko se tu noc vrací domů, spolu s nánosem hlíny.
Madlenka
Madlenčina maminka pracuje jako švadlena a jednoho dne si domů přinese torzo panny (takové, co se používá při špendlení šatů). Jenže panna každou noc naříká dívce přede dveřmi. Je smutná, protože jí něco schází. Něco, co má Madla, a ona ne...
Nebožtík
Ženě zemře manžel, ovšem než se má konat jeho pohřeb, nechává si ho u sebe v pokoji a drží nad tělem stráž. Umrlec se samozřejmě probouzí a sápe se po své milé – těžko říct, zdali v zápalu lásky, nebo hladu.
Světýlka
Muž popíjí s kamarády v hospodě, jenže se už připozdívá, tak vyráží domů. Rozjařená nálada ho opouští, když si představí, jak bude „jeho stará“ zase vyvádět. Během cesty potkává podivná světélka, bloudící duše zemřelých dětí. Je známo, že by se neměly dráždit... Ale on je příliš opilý.
Jezinky
Pasáček ovcí si na chvilku dáchne na pasece. Skrz zavřená víčka nevidí, že se mezitím z lesa přikradly tři jezinky – a o ovce jim nejde.
Komůrka
Jinoch se zakouká do dívky, ale ta ho odmítá, neb je zaslíbena jinému. Rozhodne se proto pro pomstu! Když ji nemůže mít on, pak nikdo...
Rusalka
Chasník si zdřímne u rybníka, když vtom ho ze sna vytrhne přítomnost krásné nahé ženy, jež si blízko něj rozčesává své dlouhé vlasy. Jde tedy za ní... Tu ho však popadnou síly daleko mocnější než chtíč a on je vržen do víru rusalčího tance.
Žába
Po bouři naleznou vesničané obří žábu a jednoho z nich napadne vzít stvoření domů ukázat dětem. Napustí jí vodu v sudu, ale potvoře se nový příbytek příliš nezamlouvá. Kváká do noci o pomoc – a volání má být brzy vyslyšeno.
Spolubydlící
Hřbitovy jsou tichá místa, tudíž ideální na procházku s malým dítětem v kočárku. Jenže co když se do korbičky vetře i jedna z tamních neklidných duší?
Čarodějnice
Matka nechá dcerku spící v kolébce na chvilku bez dozoru – vždyť se přeci za tu chvilku, než sebere vajíčka, nemůže nic stát... Netuší, že kolem domu obchází zlá babice.
Balady jsou možná trošku jednodušší, přesto mají své kouzlo. Pro některé čtenáře skýtá tento fakt naopak pozitivum – klasická Kytice je pro ně prý příliš složitá, a tudíž nezáživná. Autorka nejčastěji využívá verše sdruženého a střídavého, rýmovat se jí daří přesvědčivě. Sem tam by se nicméně hodilo nahradit některý výraz archaičtější či foneticky vhodnější variantou („například“ vyměnit za „třebas i“ aj.), také by nebylo na škodu zapracovat na rytmu.
Sbírka hojně čerpá ze slovanské mytologie, ale pohanští bohové se v ní nevyskytují (ani coby předmět uctívání), scénu ovládly mytické bytosti. Některé kousky přišly s údernou a originální pointou, ale pár motivů (stárnutí, vydloublé oči) se opakuje ve více autorčiných básních. I z poezie lze vycítit cizí vliv, mimo Erbena (Nebožtík vs. Svatební košile) a Kinga (Umrlčí prkno vs. Řbitov zviřátek) sdílí náměty i s Edgarem Allanem Poem (Komůrka vs. Sud vína amontillanského). Kdyby byly básně jinak seřazeny, dalo by se spekulovat o zrcadlové kompozici, ale takto ji můžeme aplikovat pouze na první a poslední část knihy (Když se nedíváš a Čarodějnici), neboť obě pojednávají o Marianně s Jakubem.
Velice bych chtěla pochválit grafické zpracování knihy – od iniciál přes ilustrace až po obálku. Rovněž jsem nenatrefila na jediný překlep či gramatickou chybu.
V době vzestupu rádoby moderní poezie (kde stačí nesouvislé bláboly napsat pod sebe, aby vypadaly jako verše) se domnívám, že v tomhle směru vskutku neuškodilo udělat krok zpět k tradici a klasice. Četbu jsem si moc užila a mohu doporučit všem hororovým i fantasy nadšencům, vyjma menších dětí a slabších žaludků. Jde sice o útlý svazek, ale dokáže předat opravdu hodně.
Komentáře
Okomentovat