Když začne minulost klepat na dveře...
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Knihy s úsměvem.
S knihami Martiny Novotné, konkrétně se sérií Moravských případů Jakuba a Viléma, jste se už na stránkách projektu mohli v minulosti setkat. Tato autorka, pocházející z Karlových Varů, působila rok na katedře kriminalistiky jako odborný asistent. Proto ve svých příbězích těchto zkušeností často využívá. V roce 2020 debutovala s titulem Vražda nepočestné panny a během roku 2021 k němu přidala další tři díly. Ďábel z Frejštejna předchází událostem, odehrávajících se ve Vraždě nepočestné panny a vysvětluje, jak se Vilém seznámil s Jakubem. V Prokletí jménem Rozálie, se řešil zločin, jenž si zasloužil být po zásluze potrestán a ani v Démonech minulosti si nikdo neodpočine. Kvůli čemu? Čtěte dál a dozvíte se to.
Opět se setkáváme s našimi hlavními hrdiny, jen ne za moc šťastných okolností. Paní Eliška se ze své každodenní projížďky nevrátila a hrad je kvůli tomu vzhůru nohama. Roli vyšetřovatele přebírá znovu Jakub, coby purkrabí. Netrvá dlouho a objeví se první stopy, naznačující, že se zmizením paní Elišky má pravděpodobně něco společného jeden ze strážců, kteří ji doprovázeli. Ve vzduchu pochopitelně zůstávají další otázky: proč by to voják dělal? Co bylo motivem, a kde vlastně Elišku ukrývá?
Příběh začíná v minulosti, v době, kdy ještě žil Jindřich z Frejštejna. Jsme tak hned na začátku svědky události, od které se v budoucnosti bude mnohé odvíjet. V historii nezůstaneme dlouho, následně se dění přesune zpět do aktuální doby vyprávění, odehrávajícího se v er-formě. Takto mimo vyšetřování sledujeme taktéž co se děje s paní Eliškou, drženou v zajetí.
Nejvíce času trávíme na hradě Cornštějn a okolních lesích, kde probíhá pátrání. Nečekaně jej však zkomplikuje tajemný hejkal, řádící na sousedním panství. Nebyl by to náš Jakub, kdyby se nerozhodl i přes výslovný zákaz svého pána těmto činům přijít na kloub. Na existenci hejkala nevěří a má podezření, že by vyvádění hejkala mohlo mít něco společného s únosem jeho paní.
Eliška cítila, jak jí zběsile tluče srdce. Přinutila se ale ke klidu. Pokud má zemřít, neudělá sama sobě ostudu a bude se bránit! Vstala a opatrně přešla ke dveřím. Teď již nepochybovala, že se hlasy z druhé strany blíží. Ozvalo se šmátrání po ztrouchnivělém dřevu a vrzání odsouvané závory. Dveře se odsunuly a dovnitř padl tenký proužek slabého světla. Eliška se vrhla na neznámého vetřelce. (str. 158)
Viníka není těžké odhadnout, nicméně hledání motivu vám zajisté zabere nějaký čas. Oceňuji propojení jednotlivých dílů, ale také, že se v dění zorientujete, i kdyby vám jeden z předešlých titulů unikl. Nedá se říci, že by na sebe přímo navazovaly a autorka vám poskytne všechny chybějící informace.
Za ústřední postavu považuji Jakuba, jelikož se mu v průběhu dění dostává nejvíce prostoru. Možná je to dobře, protože Viléma vztek a bezmoc dohnala k velmi zbrklému chování. Abych byla upřímná, často jsem si říkala, co se stalo s tím sympatickým a odhodlaným Vilémem. Ten, se kterým se setkáte tentokrát má od toho starého velmi daleko. Umí jen kritizovat, jednat impulzivně a nenechá si poradit. Kdykoliv se objevil, bylo jasné, že ztropí nějakou scénu a zprvu vyšetřování spíš komplikoval, než ulehčoval. Pravou rukou Jakuba se tak znovu stal Ondra a role se chopil se ctí.
„Takže to ty si přijal do hradní posádky člověka, který unesl mou ženu!“ zavyl Vilém, vymrštil se ze svého místa a vrhl se na Zdeňka pěstmi. Ten jen přimhouřil oči a stáhl hlavu mezi ramena. Víc se bránit nedovolil. Jakub vyskočil a chytil Viléma za ruku: „Prosím, uklidněte se, mladý pane! Velitel nemohl tušit, co je ten muž zač! Není to jeho vina!“ Bylo mu Zděnka tak trochu líto. Nemohl vědět, jak černou duši Matyáš má a čeho se dopustí. Přesto z něj všichni dělali téměř jeho spolupachatele. (str. 20)
S větším počtem stran přibyla i délka kapitol. Názvy kapitol rovněž prozrazují jejich obsah a chápu, že to je autorčin styl, avšak nemusela by v nich příště prozradit zásadní zvraty či události. Čtenář pak ví, co má čekat a ztrácí se tak efekt překvapení.
Přestože se na první pohled zdá, že Démoni minulosti obsahují vše, co byste od tohoto žánru mohli očekávat, chybí větší spád. Pokaždé, když to vypadá, že se hledání paní Elišky a celé pravdy posunulo, vrátíme se v další části o pár kroků zpět. Děj je pak zbytečně natahován. Možná by to chtělo zapracovat i na stroze působících dialozích, které od minulého dílu mírně klesly. Pokud ale máte rádi historické detektivní příběhy a chtěli byste si přečíst něco od ještě ne úplně známého jména, měla by vás tato série z pera Martiny Novotné rozhodně uspokojit.
Když se paní Eliška dlouho nevrací ze své každodenní projížďky, vydává se ji její manžel Vilém z Cornštejna hledat. To, co najde na cestě kousek od hradu, jím hluboce otřese. Naštěstí má opět po boku věrného přítele Jakuba, který se ujímá pátrání a je odhodlaný najít pachatele ohavného zločinu stůj co stůj. Rozbíhá se vyšetřování, kde o podezřelé není nouze, jenže který z nich je ten pravý? Navíc odhalení viníka není to nejdůležitější…
Situace se zkomplikuje ještě víc v okamžiku, kdy se na sousedním panství pana Albrechta z Hornic usídlí bájný hejkal a napadá jeho poddané. Starý šlechtic v největším zoufalství požádá Jakuba, svého úhlavního nepřítele, o pomoc. Ta je mu ale na výslovný rozkaz pana Viléma odmítnuta. Což ovšem neznamená, že Jakub nechá démona beztrestně vraždit.
Podaří se mu i tentokrát dostát své pověsti šikovného vyšetřovatele a odhalit pachatele zločinu, který zasáhl i jeho osobně, a to na tom nejcitlivějším místě?
Nakladatelství: Knihy s úsměvem
Série: Moravské případy Jakuba a Viléma (4. díl)
Rok vydání: 2021
Žánr: historický detektivní román
Počet stran: 304
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat