Emoce nemusí být vždy příjemné
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Janu Stejskalovi.
Chci zakoupit tento titul!
Jan Stejskal je žatecký sportovec, divadelník a odhadce nemovitostí. Už se svou prvotinou Konec emocí, která byla původně povídkou v antologii Krajina háďat: Povídky o apokalypse sklidil úspěch. Dva roky po sobě vyhrál literární soutěž Tovaryši kalamáře a přispěl i do další antologie Pokřivenej svět: povídky o rituálech. Vraťme se ale k jeho debutu, jenž vyšel v letošním roce u nakladatelství Gorgona.
Anetě je dvacet pět let. Má po škole, bydlí se svým přítelem Filipem a přemýšlí, jaká práce by ji naplňovala. Stále častěji se jí do mysli také vkrádá myšlenka, že mít v blízké době dítě není zase tak špatný nápad. Její život se ale převrátí vzhůru nohama ve chvíli, kdy sní smaženici, která zřejmě obsahovala víc druhů hub, než měla. Nastává doba, kdy si nemůže být ničím a nikým jistá.
Třináct kapitol nás zavádí do prostředí České republiky, okrajově i do Itálie. Názvy jsou odvozené podle osob či místa, na které se dané vyprávění orientuje. Hlavně ze začátku můžeme sledovat, že úvodní text každé kapitoly je psán kurzívou a úplně tak do celkového konceptu nezapadá. Postupem četby bude zřejmé, jaký byl úmysl.
Když o tom tak přemýšlím, hodně pro mě znamená. Vždycky tvrdila, že mě má radši než moji mámu, tenkrát mi to přišlo strašně správňácký, Dopoledne, když už slunce odpařovalo z lesů poslední vlhkost, seděly jsme s babičkou u nádraží, čistily houby a babička mi zpívala italské odrhovačky. Znala je od své maminky, která pocházela z Itálie. Prý se z Caorle vypravili do Vídně k příbuzným, ale v poválečném zmatku se nějak dostali až do české vesničky, kde se zamilovala a už tam zůstala. Doma u babičky jsme potom na dvoře začaly vařit kulajdu v kotlíku. Přikládaly jsme větvemi z břízy, míchaly kulajdu a usmívaly se na sebe do syrového, štiplavého kouře. Říkaly jsme tomu uzená kotlíkovka, dodnes si umím vybavit tu kovovou pachuť na jazyku. Ten březový kouř mě naučil, že člověk může být šťastný, i když se dusí a tečou mu slzy. (z 1 % knihy)
Aneta začíná být pro své blízké nepředvídatelnou osobou a její psychické rozpoložení často není jednoduché pro okolí, ani pro ni samotnou. Aby toho nebylo málo, postupně se začíná krystalizovat rodinné tajemství, které je zamotanější, než se na první pohled zdá. Napjaté vztahy s matkou jí ale pátrání neusnadňují. Jak může náš život ovlivnit trauma z dětství? A do jaké míry můžeme utíkat před svými strachy?
Nechce se mi už vracet. S tím bojuju celý život. Vždy mi někdo něco zlého řekne, nebo naopak nahraje na smeč a mně se adekvátní reakce vybaví až na schodech před budovou, když odcházím domů. Ale život je na mě někdy prostě moc rychlý. Jako bych se v něm s lidmi potkávala na protijedoucích eskalátorech a co si nestihneme říct, odjede s proudem života dál bez možnosti opravy. Život jednoduše nemá rád druhé pokusy. (z 54 % knihy)
Autodiegetická forma činí celý text velmi sugestivním. Mísí se reálný život se špetkou mystiky, kterou můžeme brát vážně, nebo ji můžeme přisuzovat do určité míry nespolehlivému vypravěči. Velmi přístupný jazyk s pěknými přirovnáními ukazuje, že i přes závažné téma si lze uchovat prvky humoru, které v tomto případě autor dávkuje velmi trefně a přiléhavě. Někdy nás napadají myšlenky, jež se nahlas nevyslovují a je velmi obohacující si je přečíst a zjistit, že v tom člověk není sám. Zakomponované zmínky o klasické hudbě jen podtrhují osudovost celé novely.
Došlo ke spojení velmi zajímavého obsahu s dobrým formálním provedením. Bravurně vykreslena atmosféra, pocity i napínavé a dramatické okamžiky. Příběh byl plynulý, charaktery i dialogy uvěřitelné. Autorovi se podařilo ve čtenáři vzbudit dojem, že vše do sebe logicky zapadá a nic ho už nepřekvapí. Tím bych si ale nebyla tak jistá.
Kurzíva používaná na začátcích kapitol může umocňovat mystický dojem, ale spíše působí matoucím dojmem. Vzhledem k nepodstatnosti užití pro další příběh by nevadilo její vypuštění. Spisovatel rozehrál až moc situací na hraně uvěřitelnosti a zbytečnosti, takže určité pročistění by jedině prospělo. Příběh Anety a její rodiny je už tak plný tajemství, že o jedno méně, např. v případě italské linky by bylo žádoucí. Pro maximální čtenářský prožitek se předpokládá, že přistoupíte na autorovu hru a nebude vám vadit, že některé otázky a role aktérů nebudou plně zodpovězeny.
Ohromně se mi líbilo, jak přirozeně se měnila atmosféra a konečné vyznění bylo úplně jiné než na začátku. Každého čtenáře muselo po dočtení napadnout, jak chytře si s námi Jan Stejskal pohrál. Stejné pocity jsem měla při četbě románu Herec. Podobná lehkost, propracovanost a velká nepředvídatelnost. Bože, kéž všechny debuty vypadají takto!
Jan Stejskal stvořil promyšlený, čtivý a originální počin, který se řadí do ranku „čtete, dokud nedočtete“. Velmi se těším na jeho další tvorbu, protože rozhodně má co nabídnout. Pokud hledáte knihu, která vás dostane ze čtecí krize, nebo zkrátka máte chuť na něco z reálného života s prvky mystiky, neváhejte a užijte si čtení.
Životem pětadvacetileté Anety otřese zdánlivě neškodná houbová smaženice.
Otrava a podivná halucinace odstartují divoký sled událostí, kdy se mladá žena musí vypořádat nejen s nečekaným rodinným tajemstvím, ale také s dědictvím, které by si přál málokdo z nás. Protože to, co si neseme v sobě, nelze jen tak potlačit.
Psychologická novela psaná svižným a vtipným jazykem přináší střízlivý pohled na každodenní vnitřní bitvy, které si každý musí vybojovat sám.
Nakladatelství: Gorgona
Rok vydání: 2021
Žánr: psychologická novela
Počet stran: 224
Formát: epub, mobi
Komentáře
Okomentovat