Omylem poslaná esemeska. Co bude dál?
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Zeď.
Chci zakoupit tento titul!
Josef Kubáník se do povědomí zapsal hlavně jako autor biografie o Květě Fialové, která sklidila čtenářský úspěch a stala se bestsellerem. Nyní přichází s kůží na trh s vlastním příběhem, který je inspirován skutečnou příhodou Lucie Bílé, nicméně velmi okrajově, hlavní linka je vedena pouze autorovou představivostí. Román, jenž nese podtitul: Skutečný příběh, který se může stát i vám, vyšel u nakladatelství Zeď.
Situace, kdy vám přijde SMS, která na první pohled patří někomu jinému. Odepíšete? Rovnou ji vymažete? Jan je známý herec, trošku znuděný slávou, toužící po občasné ztrátě zájmu o jeho osobu. On se na došlou zprávu rozhodne odepsat a my tak můžeme sledovat, zda se mu splní jeho sen o nezávazném anonymním klábosení. Netřeba více popisovat další motivy, protože zde obzvlášť platí, čím méně víte, tím více si knihu užijete.
Autor využívá znalosti hereckého prostředí a my tak můžeme nahlédnout pod jeho pokličku. Styl vyprávění je veden pouze formou SMS konverzace a Janových deníkových zápisků. Nabízí se nám tedy pouze Janovo subjektivní vidění světa a situací, a ač je forma úsporná, není překážkou k jasnému vykreslení prostředí, postav i emocí. Po celé čtení nás na stránkách doprovází černobílé mouchy. Moucha je i dominantou obálky a podprahově nám připomíná příhodu, jež se dozvíme při čtení.
Vstal jsem v osm, v devět mě už čekali v Galoších z Mana na ten rozhovor, tak jsem si musel vzít tágo, abych to stihnul. Už jsem jim to třikrát odložil, teď jsem se už na to vysrat nemohl. I tak jsem dorazil o dvacet minut později. Přijeli i s fotografkou a zas to byla ta lesba, co mě nesnáší. Takže opět budu na všech fotkách vypadat jako idiot. Ptali se jako z časopisu ze základní školy – odkdy jsem chtěl být hercem, jestli mám radši komedie, nebo tragédie, co je moje vysněná role a jak to dělám, že si všechny texty zapamatuju. Fuck off. Pak se taky zajímali o Zitu, a protože jsem furt myslel na to, že na mě čeká a já to k ní asi nestihnu včas a zas bude vytočená, tak jsem o ní něco plácnul. Ale řekl jsem si o autorizaci. Nakonec se zeptali, do jakéhosi dotazníku, který prý pokládají všem, na další kokotiny – jestli mám radši Paříž, nebo Řím, pivo, nebo víno a takové ty nesmysly. A jak jsem byl nervózní z toho, že nestíhám, tak jsem se jich zeptal, jestli by nebylo lepší, kdyby si to opsali z toho, co jsem už jednou někde řekl, a předávali si to mezi sebou v redakcích, protože je to pro mě ztráta času. Urazili se. Mám to u prdele. (str. 32)
Román je rozdělen do třech částí. Z pozvolného škádlení ve stylu kočka versus myš se příběh více stahuje a dynamicky postupuje. Jazyk je přizpůsoben celkovému konceptu, tedy hovorový s vulgarismy. Není to využití účelové, ale nadmíru příhodné. Málokdo z nás do esemesek či deníku píše jako laureát Nobelovy ceny. Text je otevřený a přímý, neschovává se za milá spojení, která by zněla falešně či pateticky, ale je přesně takový, jací jsme i my – někdy zbytečně otevření až krutí, někdy sami o sobě pochybující. Autorovi se zdařilo propojení se čtenářem, který může zažívat pestrou škálu emocí. Maximálně využita gradace příběhu a konec, ač se někomu může zdát nevyjasněný, je z mého pohledu zřejmý, pokud přihlédnu k celkovému směřování knihy.
Za zmínku stojí marginální nedokonalosti. Nebyla jsem úplně spokojena s využitím slova ústnatý. Chápu jeho význam, ale v této podobě mi to přišlo mírně neohrabané. Místy vypadlá písmena ve slovech mohou tvořit dojem větší autentičnosti, ale mně to vadilo.
Čekala jsem odlehčenou četbu, nenáročnou pozornosti a dočkala jsem se pozoruhodného titulu, který ve mně vzbudil emoce. Přijde několik neočekávaných zvratů, při kterých vám ještě víc poklesne čelist a budete mít velký problém knihu odložit. Gradace a tempo mimořádně vzestupné. Zároveň velice realistické a lidské ztvárnění života. Někdy jen letmé zmínky, jež postupem času do sebe stále více zapadají. Autor svůj „křest“, kdy přišel s vlastním příběhem, zvládl na jedničku. Velmi doporučuji, nesmírně zajímavé čtení, které není nic dlužno svému podtitulu, jež si plně zaslouží.
Skutečný příběh, který se může stát i vám... Hlavním hrdinou knihy je Jan – známý, obletovaný, slávou zkažený i unavený herec. Když mu v telefonu omylem přistane smska z neznámého čísla, využije toho k nezávaznému klábosení: jaká úleva bavit se jen tak s dívkou, která o něm nic neví a on si tak nemusí na nic hrát! Konverzace s bystrou a vtipnou Martinou se ale brzy změní v napínavou psychologickou šarádu. Kdo z těch dvou je lepším hercem, kdo si tu s kým hraje a kdo je jen hračkou?
Čtivý, obratně napsaný příběh s téměř detektivní zápletkou a několika překvapivými zvraty vypráví autor netradičně, jen pomocí sms a deníkových zápisků ústředního hrdiny. Impulsem k napsání románu o herecké hvězdě, jejíž život obrátí naruby chatování s neznámou osobou, byla pro Josefa Kubáníka skutečná příhoda, která se stala zpěvačce Lucii Bílé. „Byl jsem překvapený, že tak fascinující námět ještě nikdo nezpracoval,” říká Josef Kubáník, který loni napsal bestseller Poslední deník Květy Fialové. Jako herec a představitel desítek rolí v divadle a televizi svět showbyznysu dobře zná přímo z vlastní zkušenosti.
Nakladatelství: Zeď
Rok vydání: 2020
Žánr: román ze života
Počet stran: 224
Vazba: brožovaná s klopami
Komentáře
Okomentovat