Rozhovor s Leandrou Sold: „Moje kniha byla odmítnutá s argumentem, že slovanská mytologie v současné době netáhne...“

Spisovatelka, vystupující jako Leandra Sold, má na svém kontě již tetralogii Bílý jasmín, která vyšla v elektronické podobě. Jedná se o Young adult fantasy pro dívky s krásnými až svůdnými obálkami a zajímavými názvy. 

My už jsme vám na projektu Čteme české autory představily první tři díly: Bílý jasmín, Svůdný jasmín a Krvavý jasmín. Závěrečný je díl nese název Květy jasmínu. Láká-li vás paranormal romance, určitě se na sérii Bílý jasmín podívejte blíže, třeba i přes autorčin Instagram. 

Sledujete-li autorku na její FB stránce, zjistíte, že připravuje nový počin, ale má s jeho vydáním trochu trápení. Vyzpovídali jsme ji a přinášíme vám nejnovější informace. Leandře Sold děkuji za rozhovor i poskytnuté fotografie. 

Zdroj: autorčin archiv

Vy jste na české literární scéně známá díky své fantasy tetralogii Bílý jasmín, která spadá do young adult žánru. Můžete čtenářům svá díla přiblížit a navnadit je k přečtení, pokud se s nimi ještě nesetkali?

Bílý jasmín je urban fantasy nebo taky paranormal romance (každý to škatulkuje jinam) o věčném boji dobra a zla. Moje hlavní hrdinka Yasminne byla předurčená k tomu, aby zničila svět. Je démon, ale ta role se jí ani trochu nelíbí. V Pekle moc nezapadá a jak poznává lidi, příčí se jí její úděl stále víc a rozhodne se, že bude sama strůjcem svého osudu. 

Je to příběh o tom, že je jedno, kým jsme se narodili a jak nás vidí ostatní, protože, pokud budeme opravdu chtít, můžeme to změnit. O tom, že bychom neměli dát na první dojem, protože to, co se může tvářit jako dobré, takové vůbec být nemusí. O tom, že když bezpráví přehlížíme, tak se na něm svým způsobem podílíme. A taky o tom, jak velkou roli může hrát v našem charakteru to, jak nás vychovali.

No, a protože je to romance, tak taky o lásce. 😊

Jaká je vaše nejoblíbenější postava z tetralogie Bílý Jasmín? Čím si vás získala? 

Nejradši mám Daniela. Je to postava, která se měla původně jen mihnout prvním dílem. Měl to být čistokrevný podlý záporák, jenže ten neřád prostě odmítl umřít. :-D 

Kterou postavu naopak v lásce nemáte? O které se vám psalo nejhůře? 

Nemám ráda Josephine, která se pořádně objeví až na konci druhého dílu. Je to sobecká zhýčkaná panenka, která si všechno, co se jí stalo, zasloužila. A vůbec nejhůř se mi psalo o Namaah alias Noemi, což je starší sestra Yasminne. Je těžké se vžít do někoho, kdo je extrémně neodolatelný a přitažlivý, když vypadáte úplně normálně. :-D

K přečtení jsou tedy romány Bílý jasmín, Svůdný jasmín, Krvavý jasmín a závěrečné Květy jasmínu. Který je pro vás nejpodstatnější a nedáte na něj dopustit? 

Rozhodně čtyřka. A to navzdory faktu, že původně vůbec neměla vzniknout. Yasminne se tam konečně začne chovat dospěle. Škoda, že jí k tomu musely dohnat právě okolnosti z konce třetího dílu. Naštěstí má jistou schopnost, která jí umožní alespoň některé škody napravit (a jiné zase nedopatřením napáchat). A taky tady mnohem víc uvidíme do Danielovy hlavy (tam jsem trávila čas ráda).

Četla jsem pouze tři díly série, ale u třetího byl vidět váš vývoj. Jak to vnímáte vy jako spisovatelka? 

Jo, vnímám to naprosto stejně. Já jsem si vlastně při psaní jedničky jen krátila dlouhou chvíli mezi dalším pokračováním série Drahokamy od Kerstin Gier a nějak se to „zvrhlo“. Dodnes si říkám, kde se ve mně vzala ta troufalost to pustit ven. První verze to sice nebyla, ale stejně… Umím to líp.

Přiznám se, že jsem ani nezkusila knihu nabídnout nějakému nakladateli, e-book pro mě byl první volbou. Což je škoda, protože kdyby se tomu příběhu věnoval nějaký zkušený profík, mělo by to určitě daleko lepší úroveň. Na druhou stranu, ráda říkám, že se Yasminne vyvíjela se mnou, což tomu příběhu dává určitou autenticitu.

Pokud si vzpomínám, tak předposlední díl jste vydala o dva roky později a je to znát nejen na příběhu, ale také na stylu psaní, a snad právě proto se trilogii trochu vymyká. Nepřemýšlela jste o přepracování celé série, aby vše ladilo? 

Přemýšlela. A pořád nad tím přemýšlím. Mrzí mě, že to tak působí. Jenže si nejsem jistá, jestli bych pak té mladinké Yasminne neukradla to zběsilé kouzlo, které děj na začátku hnalo kupředu.

Zdroj: autorčin archiv

Bílý jasmín má opravdu krásné obálky, díky nimž bych knihy na první pohled zařadila mezi zahraniční. Byly i jiné návrhy, nebo jste uviděla tyto a řekla si, že to je ono? Jsou vaším dílem nebo vám někdo pomohl? 

Ty první dvě mi dělala fotografka, která mi fotila děti. :-D 

Byla to pro ni první a taky poslední podobná zkušenost. Na těch obálkách jsem já a vzhledem k tomu, že se k smrti nerada fotím, bych byla hrozně ráda angažovala kohokoliv jiného, jenže nebylo koho. Chtěla jsem, aby o tom, že se chystám vydat knihu, vědělo minimum lidí. Dokonce i moji rodiče se o tom dozvěděli až po letech. 

Nakonec focení dopadlo dobře, ale podruhé už se mi do toho nechtělo, takže třetí obálku mi udělala moje tehdy největší fanynka Zuzi Maat, která za každou cenu chtěla vědět, co bude s Yas dál. Dneska se grafikou živí, ale tenkrát to byl pro ni jen koníček. Bez přehánění říkám, že nebýt jí, zřejmě bych už nepsala. Doslova mě k té trojce dokopala :-D

Na svých FB stránkách Spisovatelka Leandra Sold jste psala, že pro čtenáře máte připravené nové dílo se slovanskou tematikou. O čem konkrétně bude? 

Teď můžete myslet hned dvě knihy a to buď Až zahřmí, přijde jaro nebo Přání!

Až zahřmí, přijde jaro, je dystopická fantasy o bohyni jara Vesně, která se nedopatřením znovu narodila do naší ne až tak daleké možné budoucnosti, do světa kde děti nevyrůstají s rodiči, ale v dětských domovech, ve kterých se třídí podle inteligence, vzhledu, zdraví… Nemocné děti jsou pak vyřazeny z programu při tzv. selekci. Sama Vesna skrývá taky určitý zdravotní nedostatek, kterým je astma, ale přesto se jí podaří nejen dospět, ale dokonce se prodrat do nejvyšších společenských kruhů. Brzy však zjišťuje, že být jednou z Elity není pro dívku právě výhra, a když pak poprvé uslyší mluvit kytku na parapetu, je přesvědčená, že jí přeskočilo. 

Měla to být původně série, kdy první díl jsem chtěla pojmenovat Královna květin, paní jara a druhý pak Pán vody, vládce hromu, ale protože mi bylo řečeno redaktorkou jistého nakladatelství, že jako začínající autor se mám sérií vyvarovat, smrskla jsem obě knihy do jedné, čímž zase vyvstal problém s rozsahem. Takže jsem byla odmítnutá znovu. Teď čekám na ortel z jiného, menšího a vysloveně žánrového vydavatelství, zatím mám info, že se jim to líbí, otázkou je, jak jim vzhledem k rozsahu knihy vyjde rozpočet. Bohužel peníze jsou jako u všeho až na prvním místě, jinak by každý druhý vydavatel hned zkrachoval. Takže si velké naděje nedělám. Na tom mám málo sledujících na IG.

A pak je tu Přání!

Přání! je taky inspirované slovanskou tematikou. Jednou z hlavních postav je Mráz, který se ovšem povahou moc nepodobá dobrosrdečnému Mrazíkovi, jak ho známe z pohádky. Je to lotr, který mojí hlavní hrdince Karin nabídne splněné přání. Ona jej přijme, aby pomohla matce a sestře, sama si však musí do roka vybrat, jestli bude její přání trvalé a ona se po roce vydá s Mrázem do jeho země, nebo se všechno vrátí do původního (dost neutěšeného) stavu.

A kdy se na ně můžeme těšit? 

To by mě taky zajímalo :-D

Ne, vážně. S první jmenovanou knihou je obrovský problém. Je totiž dost dlouhá, a tudíž finančně náročná. Chtě nechtě to tak nakonec vypadá, že buď skončí jen ve čtečkách, nebo na nějakou dobu zaparkuje v šuplíku, dokud se mi nepodaří protlačit ven klasickou cestou nějaké stand alone (pozn. redakce: kniha, která není součástí série) – což by mohlo být právě Přání!.

A Přání! jsem začala rozesílat do nakladatelství k posouzení až v květnu, zatím mám jedinou odpověď, a to bohužel zamítavou. Nicméně nevěším hlavu, pořád čekám na odpověď od dalších nakladatelů a kdyby ani to nevyšlo, už jsem založila projekt na Pointě. Ono to prostě nějak půjde. Musí. Bohužel vydání papírové knihy je běh na dlouhou trať, a tak je jasné, že ať už půjde Přání! do světa klasicky, nebo skrze crowdfunding, dřív než na konci roku 2022 to nebude.

Liší se vaše nejnovější knihy hodně od předešlé série Bílý jasmín? 

Ano a ne. Já doslova trpím na romantickou linku, takže v tomhle ohledu nezklamu. Bude tam. Dost jsem ovšem ubrala na erotice, které hlavně ve Svůdném jasmínu bylo hodně. Co už se taky úplně nedá čekat, je zběsilé tempo z prvních dvou dílů série. Dávám teď svým postavám mnohem víc času k tomu, aby se vyvíjely. Aby se čtenáři otevřely a taky se nebojím vystavět složitější světy a zápletky – což se teda nejvíc projeví právě v Až zahřmí, přijde jaro, kterou se mi hned tak nepodaří dostat ven ☹

Proč jste se vlastně vydala směrem slovanské tvorby? Zdá se, že momentálně začíná právě tento žánr získávat na popularitě. Bylo to cílené, nebo jste s námětem přišla ještě dříve, než se slovanský námět stal pro čtenáře více atraktivní?

Já jsem se do něj pustila, sotva jsem udělala poslední tečku za Jasmínovou sérií. A Slovany jsem si vybrala hlavně proto, že tam je žena, coby matka země nebo i matka obecně důležitějším elementem než muž. Původně jsem si pohrávala s vikingskou mytologií, jenže jsem pořád narážela na chlapy. Bohyně byly víceméně spíš družkami. Řecké bohyně zas měly vždycky určitou specifickou moc a byly jich mraky. No a Egypt už nebyl v Evropě, což byla další podmínka.

Teprve po dopsání jsem zjistila, že Fragment ve stejném roce vyhlásil Hvězdu inkoustu právě se slovanskou tematikou. Kdybych to věděla, zkusila bych knihu dokončit o něco dřív a poslat ji tam taky, jenže já jsem se o soutěže a ten okolní knižní svět tehdy nijak cíleně nezajímala. Neměla jsem čas.

Na sociální síti jste uvedla, že jste měla s vydáním novinky určité potíže. Pokud nám chcete povědět, co vás potkalo, předat zkušenost jiným autorům, a ukázat čtenářům, jak to někdy v nakladatelství funguje, určitě máte prostor.

Jo, no ten můj nešťastný povzdech, doteď nevím, jestli jsem si tím nezavařila :-D Ale co už, stalo se. Moje kniha byla odmítnutá s argumentem, že slovanská mytologie v současné době netáhne, ale styl psaní je na velmi dobré úrovni, že mám psát dál. U téhož nakladatelství ještě letos vyjdou hned dvě knihy na slovanské téma a další už vyšly, což mě trochu zarazilo, ztratila jsem důvěru v to, že píšu dobře a měla jsem pocit, že mě jen redaktorka chtěla utěšit, protože když lhala v jedné věci, proč by druhá měla být pravda? Chci věřit, že to byla nešikovně zvolená formulace, že jsem se spíš jen nehodila do edičáku, protože měli těch titulů se slovanskou tematikou už hodně a věta „nehodí se nám do edičního plánu“ je příliš neosobní, tak mi zkusila napsat něco jiného.

Zdroj: autorčin archiv

Máte v plánu i nadále psát? Nezanevřete kvůli tomu na vydávání? 

Naštěstí jsem v poslední době potkala obrovskou spoustu dalších autorů a ti mě podrželi. A taky mám pár betačtenářů. Nikoho z nich osobně neznám. A oni mě znají taky jen přes moje texty, nevěřím, že by byli ochotní louskat ty stovky normostran jen ze slušnosti nebo z lítosti k naprosto cizímu člověku.

Takže ne, nezanevřu, ačkoliv chvilku jsem o tom vážně přemýšlela. Moje rodina, tělesná kondice i práce tím totiž dost trpí.

Osobně mě zaujal váš pseudonym. Pokud vám to nevadí, můžete prozradit jeho význam, nebo jak vznikl? Proč jste se rozhodla psát právě pod jménem Leandra Sold? 

Protože jsem měla strach psát pod svým vlastním. Styděla jsem se za to.

Zároveň jsem se ovšem sama sebe nechtěla tak úplně vzdát. Takže jsem si tak dlouho hrála se svým skutečným jménem, až vznikla Leandra a Sold pak nějak přišla sama. Přišlo mi to trefné, protože jsem část své duše zaprodala svým postavám. A pak jsem se taky cíleně snažila, aby se čtenáři mým knihám nevyhýbali jen proto, že jsou české.

Kdysi jste publikovala také na platformě Wattpad. Jsou tam vaše příběhy stále k dispozici? Využíváte ho ještě ke sdílení tvorby? Pod jakým jménem vás čtenáři můžou najít?

Pod Leandra_Sold. 

A ano, publikuju. Obvykle tam postuju ty první čitelné verze příběhů, když potřebuju zpětnou vazbu, abych se nakopla do dalšího psaní. Abych zjistila, že příběh funguje. Ale Bílý jasmín tam asi nikdy nebyl. Tou dobou jsem totiž WP neuměla používat. Byl komplet v angličtině a mě to hrozně rozčilovalo, neměla jsem čas se tím zabývat.

Můžete nám svá díla na Wattpadu představit a říci, pro které čtenáře jsou určeny a proč by si je měli přečíst?

Aktuálně tam mám pět kousků. 

První je už zmíněné Přání!

Potom Královna květin, paní jara – což je defacto původní verze Až zahřmí, přijde jaro.

Další je rozepsaný erotický thriller Portrét s fantasy prvky, který už píšu hrozně dlouho a asi ho nikdy nedopíšu, přestože už mám do posledního detailu vymyšlenou osnovu a stačilo by to jen hodit do wordu.

Čtvrtým a taky rozepsaným příběhem je Popelka z metra, což by měla být naopak romantická komedie ve stylu Pohádky pro Emu. Hrozně mě to baví, ale odložila jsem ji stranou, kvůli YA fantasy příběhu s názvem Třetí dcera, který jsem nedávno dopsala a jen co na něm dokončím poslední úpravy, chci ho začít nabízet nakladatelům, takže ho z Wattpadu zřejmě brzy zase stáhnu. 

Znamenal pro vás Wattpad odrazový můstek co se týče psaní a literární scény jako takové? 

Ne. 

Poslední otázka bude trochu zapeklitá. Pokud byste měla na svých knihách možnost něco změnit, co by to bylo a proč. Pokud by se něco takového našlo. 

Tak určitě bych něco našla. Stoprocentně bych utratila víc za korekci. Vždycky skřípu vzteky zubama, že jsem si to neohlídala líp, když si to po sobě z nostalgie občas čtu. Taky bych se víc věnovala jedné velmi milé vedlejší postavě, která byla pro Yasminne hrozně důležitá, ale pro mě už tolik ne, já ji jen potřebovala ublížit, a tak jsem si z ní udělala takovou fackovací panenku, dokud jsem ji dočista nezabila. Bohužel její smrt na čtenáře nepůsobila ani zdaleka tak tragicky, jak by mohla a měla, právě proto, že ji vlastně neznal, byla k uzoufání plochá. Taky jeden anděl si zasloužil víc pozornosti a jedna blonďatá potvora, která měla mizerný dětství… O.K. asi bych to přepsala celý :-D