Recenze: HŘBITOV TRPASLÍKŮ (Petr Boček)

 Každý v sobě nosí temnou stránku

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Golden Dog.
Chci zakoupit tento titul!

Petr Boček, původním povoláním pedagog, se na literárním poli pohybuje už nějaký čas. Je autorem prací o regionální historii letectví, o vztahu filmových a televizních osobností k Chrudimsku, či o pověstech chrudimského i lanškrounského regionu. Kromě historického žánru se také věnuje psaní humorně laděných povídek a v autorské dvojici s Miloslavem Zubíkem vydal několik prací v hororovém žánru. V prostředí hororu zůstaneme i dnes. Po knize Mízožravci (recenze), se představuje s kratším románem, ve kterém nebudete ochuzeni ani o kapku jeho pověstného humoru. Pojďme se na něj společně podívat.

 

„Byla jasná noc. Měsíc vypadal jako obrovská halloweenská dýně, jen z boku mírně nahlodaná nějakým nenasytným přízrakem.“ (str. 5)

Setkáváme se se třemi hlavními postavami na první pohled tak odlišnými, že si nemalou chvíli budete lámat hlavu nad tím, co jen mohou mít společného. Pravdou je, že víc, než samy tuší.

Život se s nikým z nich nemazlil. Eduard Květ byl od útlého věku trápen svou krutou matkou. Když mu v deseti letech vyoperovali nádor, který měl na svědomí všechny jeho zdravotní potíže, nic už nebylo jako dřív. Jeho matka přišla s tvrzením, že byl nádor pozůstatkem jeho dvojčete Kláry, již pohltil ještě v děloze. Společně následně sestru pohřbili na místním hřbitově, kde ji od té doby každý den navštěvuje. Richard Kustoš taktéž často chodí na ono místo. Má tam hrob jeho milovaná dcera, kterou unesl a zabil tzv. „vrah andílků“. Výčitky mu nedávají spát a v poslední době jej ženou vpřed pouze myšlenky na pomstu. Něco podobného prožívá i trpaslík Odon. Tomu unesli těhotnou přítelkyni Helgu, také trpaslici. A protože je trpaslic na světě málo, je odhodlán ji za každou cenu společně se svým nejlepším kamarádem Amosem získat zpět. Ať to stojí, co to stojí. 

Z výše zmíněného je tedy jasné, že toho na těchto jednotlivcích není moc k oblibě. Ani jeden z nich není tou typicky kladnou osobou, jaké jsme zvyklí v knihách vídat. Avšak díky jejich poměrně podrobně vystižené charakteristice, budete schopni porozumět nejen jim, ale i jejich činům. Já si kupříkladu nejvíce oblíbila Richarda, jemuž sice nebyl dopřán tak velký prostor, jak bych si přála, ale i přesto si jakožto truchlící rodič získal mé sympatie. 

„Tak dobře. V Prdeli třicet pět.“

„Co?“

„To je ulice Dvorská, ale říká se jí V Prdeli, protože je slepá. První patro. Dveře už nevím, je to jinak pustý, takže trefíš.“

„Dík,“ řekl Odon a vydal se k otevřeným dveřím „ale jestli jsi lhal, přijdu ti sem rozšrotovat všechno, co zatím zůstalo celý.“ (str. 61)

Děj se odehrává těsně před Památkou zesnulých a vyprávění je v er-formě přítomného času. V krátkých kapitolách se střídají pohledy jednotlivých hrdinů, kteří by jen těžko získali cenu „sympaťáka“ roku. Jelikož není nikde napsáno, kdo v nich vystupuje jako ústřední postava, doporučuji alespoň ze začátku dávat pozor, abyste se v událostech zorientovali. Zprvu zamotaná zápletka se postupně odkrývá, čímž odhaluje jednu velkou a pro všechny zúčastněné nezapomenutelnou souhru náhod. 

Petr Boček má velmi osobitý styl psaní, jenž nemusí přijít na chuť úplně každému. Rád popisuje prostředí, dění a myšlenky, což může vést k poměrně naturalistickým pasážím plných krve, násilí a nevhodných nápadů. Mě ovšem překvapil svým vtipem a nemalou slovní zásobou. I když se jednalo o trochu černější humor, k samotnému dění pasoval. Jde vidět, že s ním autor umí pracovat a ví, kam jej umístit.

Osobně zastávám názor, že každý najde hororovou část v něčem jiném. Máme uvnitř „vraha andílků“, stupňující se napětí s příchodem Dušiček a tajemné nadpřirozeno. Nejedná se o klasický horor, tak jak jej známe, ale spíš o bizardní hororovou komedii. Je proto vhodné předem upozornit na fakt, že je příběh zasazen do České republiky, kde kromě lidí žijí také ghúlové a gnómové (trpaslíci). Charakterizováni jsou dobře a snadno si je díky tomu představíte. V díle vystupují jako naši spoluobyvatelé a není vhodné se nad jejich existencí pozastavovat. Mohli byste je tím urazit.

Jelikož se Hřbitov trpaslíků nedá přesně zařadit do jednoho žánru, má možnost oslovit větší čtenářské publikum. Doporučila bych ho tedy především plnoletým čitatelům, kteří se nebojí prozkoumávat nové vody a rádi vyhledávají černý humor s nádechem bizáru. Pokud vás na čtení nenalákal žádný z výše zmíněných bodů, tak velmi tajemná a propracovaná obálka by rozhodně mohla.

Anotace:

Co svede dohromady trpaslíka, kterému unesli přítelkyni, odborníka na hřbitovy a pohřbívání, sužovaného despotickou matkou, a zoufalého otce, jemuž někdo z hrobu ukradl tělo zavražděné dcery? Jakou roli v tom všem hraje mystický Lovec, ghúlové a trpasličí magie? Mohou mrtví zpívat „Holka modrooká“? Kdo je „vrahem andílků“? To vše se dočtete v černohumorně laděném hororovém románu Hřbitov trpaslíků.

Co všechno může člověka přivést ke zlu? Chtíč, zoufalství, pomsta, ochranitelský komplex či touha po lepším životě…

Nakladatelství: Golden Dog

Rok vydání: 2021

Žánr: horor s bizarními prvky

Počet stran: 200

Vazba: brožovaná