Lydia Strong, česká autorka píšící pod tímto pseudonymem, se stala pro fanoušky LGBT žánru na domácí literární scéně již pojmem. Už od roku 2016 vydává samizdatem gay romance, které se týkají závažných témat, zejména nesnadných životů a vztahů.
Prozatím poslední kniha z autorčina repertoáru se jmenuje V pasti a prostřednictvím recenze jsme vám ji před časem představili. Jelikož je to opět dílo, které v sobě skrývá mnohem víc, než se zdá, neodolala jsem a spisovatelku vyzpovídala. Dozvíte se tak více nejen o románu, ale také o jejích literárních plánech!
Velmi děkuju za rozhovor a přeju i nadále spousty skvělých nápadů a spokojených čtenářů.
Vy jste si vydobyla na LGBT scéně svůj prostor a vybudovala značku. Jakmile se řekne Lydia Strong, nejeden čtenář si váš pseudonym spojí s kontroverzním námětem, který jde mnohdy až na dřeň a čím dál víc obsahuje také psychologické prvky. Nejedná se o běžné MM romance, ale o opravdu závažná témata k zamyšlení, a přesto silně emotivní. Souhlasíte s tímto náhledem na vás, nebo jak byste vy sama popsala svá díla?
Nikdy jsem sama sebe nevnímala jako kontroverzní autorku. Svoje díla neumím popsat. Laicky bych řekla, že prostě píšu, co mě napadne. Snažím se, aby knihy a hlavně jejich hrdinové byli uvěřitelní. Nemám ráda takové ty naprosto kladné hrdiny, kteří všechno umí a všichni je zbožňují. Žádného takového člověka neznám a přijde mi to nereálné. Každý máme svoje problémy a psychické zátěže, což se na nás podepisuje.
Vaším prozatím posledním počinem je V pasti. Titul s jednoduchou obálkou (i ty vás prakticky charakterizují), který opět skrývá netradiční romanci k zamyšlení. Simon je sešněrovaný životem i zásadami, zatímco Jered je svobodomyslný živel. Spojí je vydírání. Jak vás vlastně takový námět napadl?
Netuším. Ke mně ty nápady přicházejí samy. :) Je jich hodně, ale u mnohých nemám kromě hlavní myšlenky co dopsat. Napadlo mě i psát jen krátké povídky, ale ty by byly jen na pár stránek, což by nebavilo mě a myslím, že ani moje čtenáře.
Necítila jste, že podnikáte výpravu na neprobádané území? Protože ač jsou všechna vaše díla kontroverzní, tak tohle se opět pohnulo novým směrem a znovu ukázalo, že máte sílu nám předvést velmi atraktivní, ale surovou reálnou romanci, která není žádným čtením pro citlivé čtenářky.
Pokaždé se snažím napsat něco trochu jiného a někam se posunout. U V pasti jsem si nebyla moc jistá, jestli dokážu dobře popsat Simona. Chtěla jsem napsat někoho, kdo bude klidný, bez emocí. Někoho, kdo je přesvědčený, že dělá vše správně, ale nakonec zjistí, že to zase tak dobré není. A aby to vyznělo výrazněji, musela jsem proti němu postavit jeho naprostý opak.
Simon a Jered jsou jako oheň a voda. Doslova. Každý má ke svému chování vlastní důvody. Který byl pro vás sympatičtější? Který se vám psal lépe?
Raději jsem měla Jereda, ale nechtěla jsem to psát z jeho pohledu. Přišlo mi, že musím mít hlavního hrdinu naprosto jiného, než byli ti předchozí. Snažím se své čtenáře pořád něčím překvapovat. Proto jsou i hlavní hrdinové vždy jiní.
V tomto případě mě překvapila surová realita. Opravdu to bylo silné, což svědčí o literárním umu, ale ne každý čtenář to skousne. Nepůsobilo to i na vás občas depresivním dojmem?
Ne, nepůsobilo. Depresivně na mě působila moje jiná kniha, která ale ještě není dopsaná, a nevím, zda někdy bude. Nechci moc vydávat (ani psát) smutné knihy. Ale uvidíme. :)
Máte za sebou již pěknou řádku neobyčejných románů v rámci gay romancí. Který vám nejvíce přirostl k srdci a proč?
Trochu víc, díky Evanově povaze. Mnozí ji nesnesou, ale já jsem mu hodně podobná, takže se to psalo samo. :)
Psaly se vám některé z vašich knih hůře, nebo jste si u nich říkala, že zřejmě nebudou mít tak kladný ohlas jako jiná díla?
U každé nové knihy se víc a víc bojím, že nebude přijata kladně. U těch prvních jsem necítila žádný tlak, protože ode mne nikdo nic nečekal. Nyní mám u psaní obavy, že zklamu svoje fanoušky. I proto se psaní hodně zpomalilo. Kniha V pasti byla napsaná před cca třemi lety, ale protože jsem teď nic nedokázala dát dohromady, vyšla ona. Jen jsem ji musela trochu upravit.
V pasti je čtenáři kladně přijímáno, kupí se pozitivní ohlasy a především prosby o nový román. Máte pro nás něco připraveného? Můžete nám nastínit, na čem momentálně pracujete?
Teď nepíšu nic. Posledních pár týdnů jsem strávila v nemocnici, kde jsem podstoupila vážnou operaci. Dva moje orgány se mezi sebou začaly hádat a nakonec je museli rozsoudit chirurgové. Takže teď se snažím dát dohromady, starat se více o svoje zdraví a zbytečně se nerozčilovat. Ale až něco dalšího vyjde, nebude to pokračování V pasti. Na případný další díl je ještě moc brzy a nejsem si jistá, jak by se to mělo vyvíjet.
Píšete poměrně rychle a od té doby, co jste začala, jste vydala již množství knih – od Na krev přes Bunnyho a trilogii Trochu víc až k titulu V pasti. Co pro vás psaní znamená? Je to druh terapie nebo zábavy, či v tom vidíte spíš osvětu, co se týče závažných témat?
Zezačátku to pro mě byla jak zábava, tak terapie. Bavila jsem se u toho i pořád nad knihami přemýšlela. Můj literární talent se teď ale nějak unavil. Asi jsem trochu vypsaná a potřebuju pauzu. Hodně tomu „pomáhají“ i zprávy, které mi chodí. „Fanoušci“ mi v nich nadávají, že píšu odporný zrůdnosti o monstrech. Oni samozřejmě používají trochu jiný slovník. Pak jsou tu samozřejmě ti praví fanoušci, kteří mě pořád podporují. Za to jim moc děkuji. O osvětu mi nejde. Nejsem pravý člověk na poučování. Stejně většina lidí neposlouchá. Jen chci bavit své čtenáře a něco jim přinést.
Jak jsem vám již mnohokrát říkala, zaplnila jste na knižním trhu místo, které doposud bylo prázdné. A ač jsou u nás autoři, kteří se aktivně věnují LGBT, tak nikdo z nich se nezabývá tak neotřelými a vážnými tématy. Berete to jako svou vizitku, nebo vás prostě nebaví psát běžné romance? Co se skrývá za vaším tíhnutím k takovým originálním tématům?
Není to o tom, že by mne běžné romance nebavily. Jen mám pocit, že to nestačí. Podle mého lidé vyžadují více. Víc dramat, víc tlaku, víc problémů. Kdo by četl knihu, ve které se nic neděje? Někteří lidé mají klidné životy, někteří plné různých otáček. Já jsem ta druhá. Můj život se pořád nějak točí a to se promítá i v mých knihách. Sama nejsem klidný člověk, takže neumím ani psát klidné knihy.
Poslední trochu složitější otázka na závěr. Dáváte svým hrdinům poměrně zabrat a vůbec je nešetříte, stejně jako své čtenáře. Happyendu se u vás dočkáme, jen když se to opravdu hodí. Ani poslední kniha V pasti neměla konec, který bych si pro hrdiny přála. Ale řekněme, že pokud byste měla možnost jednomu z nich dopřát opravdu šťastný život a vztah, komu byste jej darovala – Simonovi, nebo Jeredovi?
Jeredovi. Simon je ve své kleci dobrovolně a do určité míry mu vyhovuje. Nebojuje o změnu, i když tuší, že vše není v pořádku. I proto fandím Jeredovi. Sice není zrovna vzorňák nebo kladný hrdina, ale bojuje. Člověk by se měl snažit být šťastný. To on, na rozdíl od Simona, zkouší.
Komentáře
Okomentovat