Recenze: LOVEC PŘÍZRAKŮ (Jiří Markovič / Viktorín Šulc)

 Zlo s lidskou tváří 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha.
Chci zakoupit tento titul!



Nakladatelství Epocha představuje již druhou publikaci z edice Victima, knihu Lovec přízraků. Široké veřejnosti tak přibližuje práci kriminalistů a odhaluje podrobnosti jednotlivých případů, které otřásly Českou republikou. Stejně jako v Bratrstvu tajných hrobů, prvním titulu této sekce, se setkáváme s Viktorínem Šulcem. Tento spisovatel, dramaturg a scenárista se vrací a díky svému umu může vyprávět příběhy plk. Jiřího Markoviče – kriminalisty z pražské mordparty. 

Dílo Lovec přízraků – Vraždy, které šokovaly republiku je děleno na deset kapitol, pojednávajících převážně o sexuálních případech detektiva J. Markoviče. Publikace je doplněná o černobílé fotografie, výňatky z výslechů, osobních dopisů obviněných či konfrontace odsouzených s pozůstalými po obětech. Text je veden formou dialogů, monologů a doplněn popisem míst činů a rekonstrukcemi případů.

„Dejte mu šanci začíst znova. Dvacet let je dlouhá doba, aby se člověk od základu změnil.“ (str. 425)

Stejně jako v knize Bratrstvo tajných hrobů tu není kladen důraz na nechutné detaily z vražd,
 zmíněné případy jsou popsány fakticky, bez emocí. Přesto jsou děsivé a nepříjemné na čtení. Detektiv J. Markovič se zabýval převážně sexuálními vraždami a setkáme se tedy se jmény jako Straka či Hojer. 


Zdroj: archiv recenzentky
 


Oproti Bratrstvu tajných hrobů, jež je psané na základě vzpomínek Luboše Valeriána, je v Lovci přízraků velký prostor pro osobní myšlenky J. Markoviče. Co může být pro čtenáře zajímavým poznatkem, krom práce kriminálky, je i zvláštní vztah, který se může vytvořit mezi detektivem a obviněným. Nejvýrazněji je to cítit z případu Ladislava Hojera v kapitole VII. Holky pod kytky, kde Markovič nesouhlasil s trestem smrti pro tohoto pětinásobného vraha. S případem Holky pod kytky se čtenáři již mohli poprvé setkat v knize Viktorína Šulce Panoptikum sexuálních vražd: Když vzlétne děs a nevíra. V této publikaci byl však text díky J. Markovičovi doplněn a rozšířen. 

Dílo se zabývá i případem, k němuž došlo v pražské restauraci U Dvou koček, kde byla nalezena oběť s useknutými horními končetinami. Díky dlouhému soudnímu procesu se z případu stala povídačka, jež se nezakládala na faktech a byla využita i v publikaci Petra Janečka Krvavá Máry a jiné strašidelné historky. Po přečtení kapitoly VI. Krvavé kočky se dozvíte pravdu a asi vás již nenapadne s tím strašit u táboráku. 

„Budu Hojera citovat: ,Řetěz vražd nebyl ukončen.‘ A pak ještě řekl: ,Těch mrtvol vidím daleko víc.‘ Obě tyto věty mám nahrány na magnetofonové kazetě.“ (str. 259)
 
Lovec přízraků je opět dobře zpracovaná kniha, která si nehraje na něco, co není. Zobrazuje skutečnosti tak, jak se s nimi detektivové setkávali, poukazuje na lidské dno a roztříštěnou psychiku nejednoho odsouzeného. Kladně hodnotím i otevřenou zpověď kriminalisty, jenž s odsouzenými musí pracovat a vnímá je zcela odlišně než běžní lidé. 


Zdroj: archiv recenzentky


V titulu se často objevuje myšlenka o tom, zda je trest smrti vhodný, či nikoli. Vedoucí pražské mordparty Markovič na to má osobní názor jako na spoustu ostatních věcí okolo vrahů a násilníků. Osobně pro mě bylo seznámení s tímto legendárním mužem velice přínosné. Je třeba zdůraznit, že mezi knihami s danou tematikou je Lovec přízraků snad nejtemnějším dílem. Autentické popisy mravenčí práce detektivů, rozhovory s odsouzenými, kteří se proslavili v tisku jako TI NEJHORŠÍ, čtenáře připoutají ke stránkám. Po dočtení poslední řádky možná budete uvažovat o tom, co mezi námi chodí za bestie s lidskou maskou, a budete se okolo sebe dívat pozorněji. 

Dílo bych doporučila plnoletým osobám se zájmem o kriminalistiku. Zároveň je v knize znát posun a vývoj ve vyšetřování. Dokonce je text schopen nám ukázat i náladu tehdejší společnosti. 

Obálka je praktická stejně jako publikace samotná. Hlavním aktérem je na ní sám Jiří Markovič, obklopen snímky z míst činů. Jedná se o hrůzné výjevy, který doposud lemují jeho život. 


Zdroj: archiv recenzentky



Byly to výjimečné a výjimečně kruté případy. Když kriminalisté poprvé stáli na místech vražd, nad zuboženými těly obětí, připadal jim neznámý pachatel jako vzdálený přízrak. Jako monstrum s nepochopitelným myšlením a ještě zvrácenějším konáním... Jaká byla realita? 

Profesionální dráha policejního vyšetřovatele a šéfa pražské mordparty Jiřího Markoviče je lemována především sexuálními vraždami. Případ pětinásobného vraha Hojera či kauza tzv. spartakiádního škrtiče Straky vstoupily už na beztak výrazně zkrvavělý piedestal historie české kriminalistiky. 

Markovič ale také řešil brutální vraždu v hodkovičském lese - ta svého času inspirovala scénáristu Jaroslava Dietla, stejně jako pozměnila učebnicové kánony o předpokládaném pachatelově profilu.
 
Dozvíme se také nelítostnou pravdu o dvojnásobné vraždě v Prokopském údolí. O vraždě v restauraci u Dvou koček, jež vyústila v sousední maratón. O psychopatu Vocáskovi, prvním doživotním odsouzenci, který se dnes snaží prodrat na svobodu. Navštívíme místa činu, pitevny, psychiatrická zařízení...
Zasvěceným průvodcem nám bude Lovec přízraků. 


Nakladatelství: Epocha
Rok vydání:2020
Žánr: krimi, literatura faktu
Počet stran: 429
Vazba: pevná s přebalem

Komentáře