Recenze: KOUZELNÝ POKOJ (Martina Urbanová)

Krásy i nástrahy vysněných světů 


Za recenzní výtisk děkuji Martině Urbanové.


Spisovatelku Martinu Urbanovou jsme vám na projektu již představovali recenzí pohádky o dvou zvídavých lesních skřítcích s názvem Dubínek a Modřínek, kterou letos na jaře vydalo nakladatelství Klika. Její nový titul Kouzelný pokoj už není harmonickou pohádkou, ale příběhem pro děti na pomezí reality a fantazie, který se zamýšlí nad nebezpečím výletů do nereálných světů, samotou, opuštěností, dopady životních změn, ale také významem přátelství. Také jste museli někdy opustit místo, které máte rádi? Přáli byste si mít vysněnou krajinu, kam se můžete, kdykoli se vám zachce, podívat a prožívat v ní nová dobrodružství? Víte, že staré byty mohou skrývat zajímavé poklady? Máte rádi tajemství, kouzla a mluvící zvířata? Pokud odpovídáte kladně, přijměte pozvání do Kouzelného pokoje.

Autorka Martina Urbanová působí jako učitelka na základní škole v Hustopečích nad Bečvou, ale psaním si splnila svůj sen. Více o její tvorbě si můžete přečíst na stránkách pisuprodeti.cz, kde každou neděli zveřejňuje pohádku pro děti. A jestli pohádky raději posloucháte, než čtete, můžete si je s dětmi na tomtéž místě pustit namluvené a využít je třeba jako večerníček na dobrou noc.  

Zdroj: archiv recenzentky

Kdo by nechtěl navštívit svůj oblíbený kout světa, aniž by vytáhl paty ze svého pokoje a použil nějakou techniku? Markétka to dokáže. Má totiž kouzelný pokoj. Se svými rodiči se musela přestěhovat z milované vesnice do města a tato změna ji vůbec netěší. Aby ji rodiče rozptýlili, nabídnou jí, ať si vymaluje svůj pokoj podle sebe. Dívka se s radostí pustí do práce. Na stěnách pokoje brzy vznikne nádherná krajina se zahradou, květinami a zvířaty či mořské pobřeží. Ke svému překvapení dívka zjišťuje, že její pokoj je kouzelný a vdechne život všemu, co na stěny namaluje. Tak Markétka vstupuje do krajin svých snů, prozkoumává je, protože nabízí hlubší možnosti, než je na první pohled patrné, a pobývá v nich čím dál častěji. Na jejích toulkách se jí věrnými druhy a kamarády stávají kouzelné mluvící kočky Vločka a kocourek Zrzek. Jaké nebezpečí dívce hrozí? Čeká ji důležité rozhodnutí – opustí své kamarády, nebo najde způsob, jak je zachránit? Jakou roli v příběhu hraje tajemný mladý muž, modrý motýl a zvláštní obrazy?

„(…) Ze smutného opuštěného domu se stal veselý dům se spoustou smíchu, radosti a s nadějí, že jednou někdo objeví jeho tajemství a on se stane zase kouzelným.“ (str. 18)


Příběh nastiňuje pocity opuštěnosti a samoty, které vznikají vlivem zásadních životních změn, jako přestěhování nebo ztráta blízkých a jistot, a také možnosti, jak se s těmito emocemi vypořádat. Každý jsme jiný a hrdinka zvolila uzavřenost ve svém vlastním fantazijním světě. Tato uzavřenost však nemusí vznikat jen vlivem životních změn, ale stačí nedostatek podnětů, nuda, pracovní vytíženost rodičů… Díky příběhu si můžeme uvědomit, jaké nebezpečí takové jednání může mít. Přikládají velký význam kamarádství a životním jistotám a přináší také poselství o tom, že změna patří k životu a sdílené starosti jsou poloviční starosti. Vyprávění ukazuje také pěkný obraz vztahu rodič–dítě i rodičů k sobě navzájem

Zdroj: archiv recenzentky

Autorka ve svých knihách sází na jednoduchost a přímočarost vyprávění, což mladší čtenáře jistě potěší, ale náročnější můžou postrádat barvitější vykreslení děje i postav. Prostému stylu vyprávění jsou uzpůsobeny i kratší kapitoly. Text je stejně jako v předchozím titulu bohatě strukturovaný, přehledný, rozvíjí fantazii čtenářů a může v nich vyvolávat důležité otázky. Kouzelníkova stavba vět se však může zdát trochu zvláštní, ale toto užití má své opodstatnění. Výraznější velikost písma bude pro čtenáře také lichotivá.

Kromě hlavní dějové linie, týkající se Markétky, se setkáváme i s linií vedlejší, vyprávějící o jednom mladém muži, který bude hrát v ději zásadní roli. V rozhodujícím okamžiku se totiž obě linie protnou. Vše však směřuje k nadějnému a optimistickému konci.

Zdroj: archiv recenzentky

První část příběhu vyžadovala pasáže důležité pro seznámení s postavami a prostředím, a proto byla trošku pomalejší, zhruba v polovině však nabrala větší spád. Obávám se však, že současní čtenáři budou v titulu postrádat více akce a dějových zvratů, přesto je to příjemné vyprávění s myšlenkovým přesahem. Mile mě titul překvapil pěkným líčením prostředí, drobnými metaforickými pasážemi a především závěrečným poselstvím. V tomto směru autorčiny kvality určitě povyrostly. Trochu zádrhel může nastat u veršovaného vzkazu, s jehož rozluštěním by měli dětští čtenáři asi trochu problém, je proto chvályhodné, že jeho zjednodušený význam zopakovala ústy jiné postavy.

To je zvláštní, pomyslela si a prsty se dotkla znaku na obraze. Ani nevěděla jak, a už stála na malém nádvoří hradu.

Než se stačila vzpamatovat, blížil se k ní mladý muž. Byl velmi hezký, mile se usmíval, ale oči měl smutné a plaché. 

„Moc rád tě poznávám,“ oslovil ji a pokračoval: „Nemáme mnoho času, obraz se brzy uzavře a já ti potřebuji něco dát. Můj osud je vepsán tady do těch listin.

Možná, že ti přijdou nečitelné, ale pokud se nepletu, máš klíč, díky kterému je rozluštíš. Nalož s nimi, jak budeš chtít, jen tě prosím, udělej vše, oč v nich žádám. Pak také má duše bude klidná.“ ( str. 3738)


Škoda, že autorka alespoň v části nepoužila takovou formu textu a šifer, kterou by měli možnost vyluštit sami čtenáři. Možná by stálo za to připojit do příslušného úseku textu slovníček s vysvětlivkami některých reálií, například částí lodi – mladším čtenářům některé pojmy (kajuta, stěžeň, podpalubí) nemusí být známé.

Zdroj: archiv recenzentky

Takovou perličkou je, že v ději se objevuje krab Kryštof, jehož postavu známe už z předchozí autorčiny knížky.

Ilustrací se opět ujala samotná autorka. Tentokrát jsou drobnějšívystínované tužkou, a dokonce názvy kapitol jsou oproti předchozímu titulu ozdobnější. Černobílé provedení sice má své kouzlo, tajemství, vystihuje určitou melancholii, ale osobně bych dala přednost barevnějším ilustracím, tím spíš, že se jedná o dílo pro děti.

Obálka je stejně jako v předchozím díle vyvedena autorčinou oblíbenou kombinací anilinových barev a soli s technikou koláže. Jsou na ní vyobrazeny nejdůležitější postavy či motivy příběhu. Vyvedení názvu by však mohlo být výraznější a nápaditější, aby více upoutalo potencionální čtenáře.

Kniha nese důležité a aktuální poselství pro každého z nás: Ve skutečném světě je spousta věcí k objevování, proto bychom neměli být uzavření ve světě sice krásném a příjemném, ale nereálném a uměle vytvořeném. Dnešní doba takovému pseudosvětu doslova přeje. Vždyť děti i dospělí jsou schopni strávit hodiny a hodiny napojení na počítači, mobilu, Playstationu, aniž by vnímali realitu. Kolik každodenních maličkostí, zážitků a významných životních okamžiků jim uniká? 

Titul bych doporučila k přečtení dívkám i chlapcům zhruba kolem sedmi let. Chlapci se vůbec nemusí bát, že je hrdinkou holka, protože i oni si najdou své blízké téma. Hodí se také pro čtenáře, kteří prožívají podobné životní změny jako Markétka, neví, jak se s nimi vypořádat, mají rádi tajemství, výlety do světů fantazie a dobrodružství. Tento příběh jim v hledání té správné cesty může nenásilně pomoci.


Anotace:
Markéta se musí přestěhovat do města. Domek na vesnici opouští jen těžko. Brzy však zjistí, že nový domov není zase tak špatný a je ještě něco, z čeho je nadšená. Její pokoj je totiž kouzelný.

Každou volnou chvíli tak prozkoumává různá zákoutí kouzelného světa a prožívá v něm svá dobrodružství. Na svých cestách ale objeví nebezpečí a musí se rozhodnout. Uzamkne svůj vysněný svět a opustí nové kamarády navždy, nebo zbývá nějaká naděje na záchranu?

Nakladatelství: Klika
Rok vydání: 2020
Žánr: příběh pro děti
Počet stran: 88
Vazba: pevná


Komentáře