Česká spisovatelka Ludmila Bakonyi Selingerová má na svém kontě celkem šest knih. Od roku 2014 vydává dětské tituly. My jsme vám představili publikaci O nebi a zemi aneb Meteorologické pohádky (recenze), které vyšly v roce 2019 u nakladatelství Pointa. Nejnovějším počinem je Co sežral žralok (recenze), vyšel letos u nakladatelství Jota a představuje dětem námět ekologie, třídění odpadu a životního prostředí. K oběma knihám, které jsme vám představili, se váže tento rozhovor. Děkuji autorce za odpovědi, fotografie i čas, který nám věnovala.
 |
| Zdroj: autorčin archiv |
Co vás inspirovalo k napsání „meteorologických pohádek“? Byly to zvídavé otázky dětí? Původním povoláním jste učitelka v mateřské škole…
Vlastně se mi o jedné pohádce zdál sen. Byla to ta o Měsíci a kolibřících. Ráno jsem se vzbudila zcela okouzlená a honem jsem o tom běžela sepsat poetickou legendu. Když jsem koukala na to snové dílko, došlo mi, že téma nebeských jevů a těles každoročně s dětmi probíráme a těžko se mi k tomu shromažďují zajímavé, ale věrohodné informace, natož pohádky. Rozhodla jsem se to tedy pojmout půl napůl. Vytvořit zábavnou a zároveň vzdělávací knihu, po které můžete sáhnout pokaždé, když přijde na počasí nebo nebeské jevy řeč.
V knize O nebi a zemi lze vysledovat váš zájem o přírodní jevy a dávnou mytologii. Jaká četba vás osobně formovala jako spisovatelku?
Té četby bylo opravdu mnoho. Rodičům na našem vzdělávání velmi záleželo a doma jsme měli obrovskou knihovnu plnou nádherných a zajímavých publikací. Milovala jsem mýty a legendy, přírodovědné atlasy plné exotických rostlin a zvířat, dobrodružné a pohádkové knihy, i historii... vlastně si skoro ani nevzpomenu, jaký žánr se mi v dětství nelíbil. Možná proto mám nakonec takový záběr, že jednou píšu o hmyzu, podruhé o počasí a potřetí o odpadech.
Jak na tom jsou podle vás české děti se čtenářskou gramotností?
Málo se to ví, ale jsme mezi světovými premianty v hustotě sítí veřejných knihoven. V porovnání se zahraničím se zde na četbu a budování čtenářské gramotnosti poměrně dbá. Co je ovšem známý nešvar, jsou moderní technologie. Leckdy je pohodlnější pustit dětem tablet či televizi, než jim číst. Tyto věci ale mohou vedle sebe krásně fungovat a já jsem přesvědčena, že čtenářská gramotnost jako taková má v moderní společnosti zcela nezastupitelné místo. Ještě nikdy nebyli lidé vystaveni takovému množství nepodložených informací a právě práce s informacemi a kritickým myšlením společně s vlastním rozhledem je něco, co naše děti do života nutně potřebují, aby se nestávaly terčem manipulace.
Čím si dnešní předškoláci „přejí být“? Už jste mezi všemi těmi princeznami, policisty či hasiči někdy zaslechla odpověď „spisovatel/spisovatelka“?
U dětí se to hodně mění s věkem, ale z mé zkušenosti u chlapců stále přetrvávají oblíbení policisté, hasiči, ale i vědci a u dívek je to hodně postojem rodiny. Dost z nich chce být lékařkou nebo zvěrolékařkou, mají ambice! Když dělám autorská čtení ve školách, schválně si s dětmi o historii knih, procesu jejich vzniku a práci spisovatele povídám a většinou jsou nadšené. Potom se ke mně dostávají historky, jak si doma vyrábí ručně své knihy. V pohádkách moc hrdinů spisovatelů nenajdete a o vzniku knih se s dětmi nikdo moc nebaví, ale touhu tvořit v sobě má každý a měla by se u dětí všemi prostředky podporovat.
Jaký máte názor na audioknihy pro děti? Lze i pomocí nich rozvíjet dovednost čtení s porozuměním?
Audiokniha je skvělá v tom, že lze děj podkreslit i živými zvuky a hudbou. Je to příjemná odpočinková záležitost. S četbou bych ji ale nezaměňovala. Četba vyžaduje mnohem větší koncentraci a využití vůle, zároveň nechává větší prostor vlastní fantazii. Vnímáme každé jedno slovo a řádek, držíme je ve svých rukou, je to naše vlastní, reálná zkušenost... z audioknihy si nikdy tolik nevezmete.
 |
| Zdroj: autorčin archiv |
Proč jste se v knize Co sežral žralok rozhodla pro téma třídění odpadu? Vy sama se nějak angažujete nebo pomáháte při třídění a záchraně naší planety?
Já mám k přírodě velmi blízko. Tatínek pracoval v zoologické zahradě a poté se věnoval zahradní architektuře a stromolezectví. Třídili jsme odpad, co pamatuji. Myšlenka na tuto knihu vznikla po dlouhých letech ekologických a dobročinných projektů, které jsem dělala s dětmi ve školce. Viděla jsem, že ve vzdělávacích materiálech se téma odpadů bagatelizuje na pouhé třídění. Je to mnohem širší problematika, která začíná již u těžby surovin, pokračuje přes výrobní procesy a končí nevhodným nakládáním s odpady. Třídění není řešení, je dobré vidět širší úhel, aby lidé mohli dětem předávat postoj uvědomělého spotřebitele.
Námět se žralokem je opravdu krásný. Je jasné, že narážíte na problém plastových ostrovů v moři. Inspirace přišla sama, nebo vám někdo poradil?
Inspirace nakonec přišla úplně sama po narození mojí dcerky. S tématem odpadů jsem si pohrávala déle, ale žralok ke mně připlul nenadále a hned jsem věděla, že to je prostě ONO!
Kniha obsahuje krásné ilustrace. Můžete nám něco povědět o spolupráci s ilustrátorem a o jeho kresbách?
Spolupráci s ilustrátorem si každý představuje jinak. Jsou autoři, kteří trvají na ztvárnění svých představ a píší ilustrátorům instrukce. Například na straně č.7 malá myška ve žlutém svetru kouše jablko. Já mám ráda volnou spolupráci a vlastně až do závěrečné sazby pořádně nevím, co ilustrátor nakreslil. Mám k nim důvěru, protože pracuji s nadanými lidmi a můj pohled by je omezoval. Je to jejich umělecký vklad do knihy.
Proč jste se rozhodla právě pro ilustrace Alessandra Ceccarelliho?
To je moc krásná historka a opět se točí kolem dětí. Chodila jsem totiž s kočárkem na procházky do parku, kde jsem se seznámila s manželkou Alessandra. Mezi řečí padlo, že je nadaný ilustrátor a mě jeho tvorba velmi oslovila. Má skutečně originální, vzdušný a humorný styl. Je to talent od přírody. Rozhodli jsme se, že spolu zkusíme na projektu pracovat a už když mi posílal první ilustrace, tak se mi z té krásy zatočila hlava! Věřím, že jeho rukopis budeme v knihách vídat častěji.
Písničky, které čtenáři v publikaci objeví, jsou úžasné. Jsou vaším počinem?
Ano, je to moje dílo. Psala jsem již dlouho písně a říkanky dětem ve školce a do scénářů představení, které hrajeme s Divadlem Pampeliška. Vložit písně do knihy byla velká výzva a studiově je nahrát byla výzva ještě větší, ale přijala jsem ji a jsem za to moc ráda. Dětem se ty písničky moc líbí.
Proč jste se rozhodla pro písničky? Máte pocit, že hudební forma je vhodnější prezentací životního prostředí, nebo se to ke knize prostě hodilo?
Ten příběh jsem totiž původně zpracovala jako divadelní hru. Proto ty písně. Posléze jsem se rozhodla pro knižní zpracování a Nakladatelství Jota si přálo písně zachovat, takže vznikl tento zajímavý koncept. Nakonec jsme vytvořili se souborem i tu divadelní hru a pořádáme rovněž koncerty, vše tematicky propojené se žralokem a odpady. Je to opravdu zábavný projekt se záslužným poselstvím.
Co vy a váš vztah k žralokům? Ústřední hrdina je zábavný sympaťák, který rozhodně nepůsobí nebezpečně, ale velmi přátelsky, a děti mu jistě budou držet pěsti, aby mu brzy bylo lépe.
Žraloci jsou jedním z druhů, který neprávem dostal špatnou nálepku. Ve skutečnosti to jsou nadmíru zajímavé paryby, úžasná ukázka přírodní kreativity. A krom toho mají naprosto zásadní roli v biodiverzitě oceánů. V dnešní době jsou kriticky ohroženi rybolovem a je skutečně třeba je chránit a změnit na ně pohled. A náš kamarád z knížky s tím jistě pomůže.
Životní prostředí je aktuální v mnoha dětských knihách. Mám pocit, že se autoři na tento problém snaží upozornit více než dřív. Proč by si čtenáři měli vybrat právě váš titul? Co nabízí navíc a čím je nadchne?
Já jsem za tato poselství moc ráda. Kniha Co sežral žralok je unikátní v tom, že podává téma odpadů v širokém kontextu, ale velmi stravitelnou formou. Informace jsou konzultované s organizací Arnika, která se tímto tématem zabývá. Příběh je humorný, plný říkanek a písní, které jsou dostupné i jako studiové nahrávky přes QR kódy. Psala jsem knížku pro děti i pro dospělé. Nechtěla jsem strašit ani mentorovat, ale tím nejzábavnějším způsobem ukázat pravdu.
Na svém kontě máte již množství knih. Jsou některé, které vám prostě učarovaly natolik, že na ně nezapomenete a vždy je doporučujete k přečtení? Můžete nám představit nějaké knižní tipy ze své bibliotéky?
Pokaždé když tvořím novou knihu, tak jsem do tématu zamilovaná a knize dám maximum. Vždy se soustředím i na přidanou hodnotu, ať už jsou to atlasy, pokusy, pozorování, tipy, zajímavé informace nebo náměty a na hry a rozhovory. Právě proto, abych podpořila rodiče a pedagogy v návazné práci s knihou. Ve dvou publikacích jsem se třeba věnovala hmyzu (V trávníku a Drabčíkova pouť), což je vedle nejnovější knihy Co sežral žralok asi moje největší srdcovka. Ráda bořím špatné předsudky.
Chtěla byste něco ohledně životního prostředí vzkázat našim čtenářům?
Chtěla bych říci, že máme často pocit, že sami nezvládneme nic. V dnešní době je ale mnoho skvělých organizací a projektů, do kterých se můžeme zapojit. Tolik nádherných způsobů, jak přírodu chránit. Firmy se snaží o ekologičtější přístup, rozrůstají se nabídky vegan produktů v kosmetice, omezuje se plýtvání s jídlem... můžeme začít skoro odkudkoliv a vždycky to bude správná věc! To, že se čím dál více lidí zajímá o téma ekologie, udržitelného způsobu života a přejímá zodpovědnost za své jednání mě naplňuje optimismem.
Komentáře
Okomentovat