Recenze: ZAHRADA MLČENLIVÝCH (Věra Kadlecová)


Přízrak tajemné zahrady mlčenlivých


Za recenzní knihu děkuji autorce Věře Kadlecové.

Chci si zakoupit román Zahrada mlčenlivých.



Autorka Věra Kadlecová není na české literární scéně žádným nováčkem. Již v roce 2015 debutovala se svým románem Panenka (recenze Chensie, recenze Wish), o rok později jí vycházejí hned dvě publikace, a to jmenovitě Ze skříňky pokušení (sborník čtyř povídek pro ženské čtenářky) a Vina (recenze Chensie, recenze Wish). Poté se na nějakou dobu odmlčela a pracovala na titulu Zahrada mlčenlivých, který vám představíme v této recenzi. O vydání všech jmenovaných děl se zasloužilo rodinné nakladatelství Klika.

Příběh Zahrady mlčenlivých je napsán zajímavou a čtivou formou. Při interpretaci se setkáte se spoustou tajuplných jevů, napětím, emocemi, tematikou satanismu, gamblerství, gangsterství či rodinných problémů a v neposlední řadě též s tajemstvím. S hrdiny se budete pohybovat na tenkém ledě při řešení záhady ztraceného klavírního virtuosa Tomáše Gernera. Co všechno opřádá zahradu, od níž se vše zlé odvíjí?

Hrdinů, z jejichž úhlu pohledu je vyprávěno, je hned několik. Prim však hraje bezesporu Tomova manželka Simona, která se bez vlastního povšimnutí nechá ovládat svým mužem, všechny chyby plynoucí z jejich manželství se začnou projevovat a odhalovat až po jeho zmizení. Byla slepá? Nebo jen nechtěla mužovy chyby vidět a vždy mu je promíjela? Společně mají dcerku Kristýnu, jež se cítí osaměle, a proto se spřátelí s Johankou. Druhou nejčastěji sledovanou postavou je Radek, nejlepší kamarád Toma. Dále se objeví Simonina tchyně Diana (nepříjemná žena, která svou snachu ani vnučku nikdy nepřijala za součást rodiny) a Radkova žena Vanda (osobnost zakládající si na bohatství svého manžela, má mnoho kamarádek, které se s ní baví jen proto, že žije v přepychu). Slovo je dáno i kronikáři, zpracovávajícímu historii města a místa, Rozárce, pracující v inkriminované době v budově uprostřed zahrady, a pochopitelně i mlčenlivým. Na otázku, kdo jsou a jakou mají v thrilleru roli, najdete odpověď, když si dílo přečtete.

Žánrové zařazení textu je po přečtení prvních pár stránek jasné a díky neustálému napětí a hledání odpovědí na různé zapeklité otázky vycházející nejen ze současnosti, ale hlavně z minulosti je čtenář napínán a aktivován. Téměř od úplného začátku až do samotného konce budete spolupracovat s autorkou, bude vám běhat mráz po zádech z některých scén, a dokonce ucítíte pach krve. Jak jsem již napsala výše, vše se točí kolem záhadného domu se zahradou, skrývajícího své taje již téměř sto let. Při četbě můžete sledovat psychiku i vnitřní myšlenkové pochody postav. Zejména druhé zmíněné je ještě zdůrazněno pomocí kurzivy, ta je však použita i v případě dopisů Kristýny Johance a Rozárky. Při čtení může mít čtenář chvílemi pocit, že se mu podařilo něco odhalit, po malé chvíli ale zjistí, že se jedná o povedený pokus o uzel a že si s vámi tvůrkyně pohrává, protože je vše skvěle zapleteno a zaobaleno tak, aby interpretace byla zábavná a napínavá a vy jste tak neměli pocit, že po přečtení pár kapitol víte, co se Tomášovi stalo a proč.

Text je neustále oživován prostřednictvím nejrůznějších nejen akčních, ale také napínavých scén, jež vás donutí přemýšlet. V určitých okamžicích děj působí hodně autenticky, ale v jiných odhalíte zřejmou fikci. Vše je odvyprávěno procítěně a barvitě. Interesantní je i ten fakt, že můžete pozorovat činy téměř všech protagonistů. V některých případech se jim hodně přiblížíte, jindy zase naopak přihlížíte z velké dálky.

Celý román je rozdělen do dvou částí. V první se budete zabývat minulostí a tím, jak může poznamenat současnost a budoucnost. Ve druhé pak navštívíte přímo onu tajemnou zahradu a začnete rozplétat pavučinu mlhy, jež ji celou halí do neprodyšného hávu. Tomu všemu ještě přispívá to, jakým způsobem se prolínají dějové linie, které se dají označovat coby dílčí kapitoly nadepsané jménem postavy, z jejíhož úhlu pohledu budeme na situaci zrovna nazírat. Každá figura vnímá dění odlišně, prožívá různé emoce, což může fungovat jako doplnění chybějícího dílku do kompletu textu.

Překvapením může být fakt, že se v textu objevuje pouze omezené množství aktérů. Do děje jich zasahuje jen pár, ostatní se vyskytují pouze v pozadí a hrají tedy epizodní roli. To znamená, že se objeví třeba jen na malou chvíli a pak se zase ztratí. Každá z postav je ale aktivní. Co se týče kompozice, je nutno podotknout, že hlavní slovo má sice chronologický postup, avšak také se tu hodně objevuje retrospektiva, protože pro dovysvětlení některých jevů, s nimiž se setkáváme, je velmi důležitá. Ostatně už prolog se odehrává v minulosti. Objevují se však i paralely, například to můžeme postřehnout v přechodech mezi jednotlivými kapitolami.

Vyprávění je v převážné většině psáno v minulém čase, a to v objektivní er-formě, ale objevuje se i subjektivní ich-forma, té si můžeme povšimnout třeba v osobních dopisech Kristýny a Rozárky. V textu se objevuje mnoho dialogů, jež mají oživující funkci a občas zvyšují i napětí. Stejně tak můžeme hovořit i o situačních popisech, protože v několika okamžicích vám naběhne husí kůže. Z těchto důvodů je román velmi atraktivní.

Můj osobní názor na tuto knihu je pozitivní. I když je pravda, že pár drobných negativ jsem shledala.  Jednou takovou chybou je obsah, jenž v některých případech plně neodpovídá tomu, kde dané kapitoly opravdu začínají. Na druhou stranu je důležité si uvědomit, že u beletrie nejde až tak o formální stránku jako spíše o tu obsahovou. Dále jsem si povšimla několika pravopisných chyb, které při korektuře nebyly odhaleny. Ale teď už od negativ ke kladům. Svazek má tři sta dvacet osm stránek, i přesto jsem ho ale přečetla poměrně rychle. Autorčin styl, ale i tematika, jíž se zabývá, mě zaujaly a ráda se blíže seznámím i s její další tvorbou. Líbilo se mi, že Věra Kadlecová aktivuje téměř bez ustání čtenáře, že používala nečekané zvraty a že své figury a situace propracovala do nejmenšího detailu. Díky tomu se cítíte součástí dění a lépe se s protagonisty sžijete. Interpretace mě bavila a přišla mi snadná. Byl to pro mě zajímavý zážitek a zároveň seznámení s touto autorkou.

Román Zahrada mlčenlivých mohu vřele doporučit všem milovníkům psychologických thrillerů, detektivních románů a také příznivcům Věry Kadlecové.


Ta chvíle přichází. Okamžik, který nemilosrdně odhalí a bez vytáček pojmenuje podvody a lži, které páchají. Švindlují se společností, rodinou i sami se sebou. V epicentru spouštěče ale nejsou sami. Vybrali si je duchové minulosti, kteří, jak se zdá, nemohou překročit práh zapomnění. Našli konečně parťáky do boje se svědomím? Co chystají? Trest, pomstu nebo volají o pomoc?

Když beze stopy zmizí klavírní virtuos Tomáš Gerner, jeho žena Simona zoufale hledá aspoň nějaký náznak toho, co se mohlo stát. Na půdě domku, kam se nedávno narychlo přestěhovali, objeví podivné plány. Staré archy se vemlouvají, uzurpují pozornost, paralyzují. Jako by žily.

Něco jí našeptává, že je na správné stopě. Přizve si na pomoc Tomova nejlepšího kamaráda Radka a po jedenácti letech manželství poznává pravou osobnost otce své dcery. Neměla o ní tušení a pozdě si uvědomuje chybu, kterou ve vztahu udělala. Svědkové dávné minulosti, skrytí v plánech tajemného pozemku, skočí po příležitosti...

Věra Kadlecová: Zahrada mlčenlivých
Nakladatelství: Klika
Žánr: psychologický thriller
Rok vydání: 2020
Počet stran: 328
Formát: brožovaná



Žádné komentáře:

Okomentovat