Bilance důstojné smrti
Klárou projel náhlý záchvěv touhy. Nějaká pradávná vzpomínka na okamžik, kdy nějaký muž ráno vyšel z koupelny a do předsíně vpadl oblak páry s vůní jeho kolínské. Překvapilo ji to. Byla přesvědčená, že ji po letech singl života dokázala dobře vytěsnit a obejít se bez ní, že to byla její volba. Než jako Antonie co týden dupat s nějakým cizím chlapem jako nadržená ramlice, volila radši abstinenci. Tak proč má zrovna teď chuť si to s někým rozdat? Proč teď narušovat zaběhnutý řád, ve kterém se cítí tak jistě? (str. 13)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.
Šestatřicetiletá Klára jednoho dne obdrží nečekaný telefonát: otec, kterého třicet let neviděla, umírá a zvolil si asistovaný odchod ze života kvůli nevyléčitelné nemoci a bolestem. Chtěl by ji před smrtí vidět. Jelikož na něj Klára nemá zrovna dobré vzpomínky, nejprve se zdráhá mu poslední přání splnit. Nakonec ji však morálka a zvědavost přemůžou a vydá se za otcem. Lze o skonu mluvit jako o důstojném odchodu, nebo je to všechno jen líbivá zástěrka?
Útlou knížečku trefně otevírá japonská legenda, jež vypráví o údajném zvyku zanechat staré lidi mimo civilizaci, kde čekají na nevyhnutelný konec. Stručný průvodce odcházením se i při svém krátkém rozsahu do hloubky zabývá těžkými tématy jako je stáří, osamělost či touha po potomkovi. Na události nahlížíme optikou třicátnice Kláry v přesné časové chronologii. Po první třetině vstupuje do děje druhá historická linka. Zprvu netušíme, jak zapadá, ale později se vše spojí v nostalgií nabitém vyprávění.
Jazykem je obecná čeština s notnou dávkou vulgarismů. Uvěřitelné dialogy obsahují sarkastické až cynické poznámky Kláry a její kolegyně Antonie. Pracují v neziskové organizaci pomáhající seniorům. Obě ženy pořád touží po milostném vzplanutí. Hojně řeší postavení ženského pokolení ve společnosti a boj s patriarchálním nastavením. Svoje splíny utápí v koktejlech. Jejich životy plynou den za dnem v zajetých kolejích.
Klářino složité dětství je mapováno pomocí rozhovorů s přítelem z dětských let i personálem hospicu, kde táta dožívá. Bellová předhazuje palčivé otázky, na něž marně hledáme odpovědi. Má lidská bytost právo rozhodnout se, že už nechce dál žít? Je doktor vykonávající doprovod při umírání vrahem, či dělá dobrý skutek?
Eutanázie je v ČR zatím nelegální, možnosti slušného dožití jsou značně omezeny. Nemocní však mohou využít různé formy paliativní a dlouhodobé péče, jejichž dostupnost se liší. Bellová tedy hypoteticky líčí proces asistovaného doprovodu. Protagonistka je vržena do nezáviděníhodné situace, na kterou reaguje zprvu hystericky, ale postupně přivyká. Paralelou k osamělému dožívání Klářina otce je její solitérní životní styl. Oba jedinci jsou sami a zoufale hledají pochopení. Dá se obyčejný soucit přirovnat k opravdovému poutu?
Autorce se skvěle podařilo nastínit absurditu a vystihnout problematiku starání se o nemohoucího. Pro příbuzné je mnohdy finančně a psychicky devastující zastávat funkci pečovatele a domovů pro seniory či center pro osoby s Alzheimerovou nemocí je v ČR stále žalostně málo. Tento narativ je v literárním rybníčku stále velmi neotřelý, počin má tedy potenciál zaujmout širší veřejnost.
Celkově vzato se jedná o autenticky působící příběh, který si i přes vážnost troufá využít i humorné vnitřní monology hrdinky. Negativně působí nedotažený, otevřený konec, jenž nechává čtenáře tápat. Možná si tak spisovatelka ponechává prostor pro pokračování?
Doporučuji všem přemýšlivým jedincům, kteří se nebojí smutných motivů, drsných přirovnání a temnější strany našeho bytí. Text je sice úsporný, ale rozhodně ne jednoduchý. Ještě dlouho po dočtení budete přemýšlet nad vlastními hodnotami a žebříčkem priorit.
Bianca Bellová je vdaná za Angličana a živí se jako tlumočnice a překladatelka. Debutovala Sentimentálním románem (2009). Za knihu Jezero obdržela v roce 2017 cenu Magnesia Litera v kategorii Kniha roku.
Novela je pro mě příjemným překvapením a zpestřením. Nic podobného jsem zatím nečetla. Líbila se mi absurdita a kousavá Klára si i přes svou protivnost získala mé sympatie, protože pod tvrdou slupkou ukrývala laskavé srdce.
Závěrečné hodnocení: 83 %
Příběh o smrti, který vás přiměje přemýšlet o životě. Šestatřicetiletá Klára žije v Praze a vede osamělý život bez přátel, stálého partnera i bez rodiny. O byt se dělí se ženou, o které téměř nic neví, matka jí zemřela, s otcem se roky nestýká. Pracuje v neziskové organizaci Stříbrný věk pomáhající seniorům. Zavedený běh jejích dní přeruší zpráva o tom, že její otec je vážně nemocný, rozhodl se pro asistovaný odchod ze života a rád by se s Klárou rozloučil. Rozjíždí se řada nečekaných událostí, které překvapí i samotnou Kláru a donutí ji přehodnotit její dlouho uznávané pravdy a pohled na život.
Nový román Biancy Bellové opět otevírá témata, která tnou do živého — smrt, odcházení ze života, eutanazie. Kam až sahá lidská touha po absolutní kontrole nad vlastním životem? Co nás jako lidský druh odlišuje od ostatních živočichů? Máme právo určit si čas svého odchodu? Jak je pro Bellovou typické, její kniha nenabízí jednoduché odpovědi na palčivé otázky — na ty si čtenáři společně s hlavní hrdinkou musejí přijít sami. A na této cestě se o sobě mohou leccos dozvědět.
Rok vydání: 2026
Počet stran: 216
Žánr: společenský román
Vazba: Pevná, vázaná

Komentáře
Okomentovat