Recenze: RODINNÁ TERAPIE PSYCHOSOMATICKÝCH PORUCH, RODINA JAKO SOCIÁLNÍ DĚLOHA (Ludmila Trapková, Vladislav Chvála)

 Když rodina promlouvá tělem

Tato kniha by neměla běžným rodičům sloužit víc než inspirace. Není jejím cílem zpochybňovat žádný výchovný styl, když všem v rodině vyhovuje, nemocí tam nevstupuje víc, než je obvyklé, a snadno se léčí. (str. 155)

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál.
Chci zakoupit tento titul!

Lze porozumět nemoci člověka, aniž bychom se zajímali o prostor, ve kterém vyrůstal, a o souvislosti, které ho formovaly? Přesně takové dotazy provázejí mou mysl především proto, že jsem stále více obklopena lidmi, jejichž neduhy se opakují napříč generacemi a mohou souviset s psychickým prožíváním nemocných. Chvála a Trapková nevnímají rodinu jako pouhý soubor jednotlivců, nýbrž jako velmi úzce propojený organismus, jehož vztahy a vývoj mohou být klíčové pro pochopení psychosomatických potíží. 

Pojmem psychosomatická nemoc se označují nemoci, které vypadají jako tělesné, ale jsou významně ovlivňovány duševním životem, psychikou. (str. 29)

Co vše může ovlivňovat harmonický rozvoj člověka a jeho fyzické či psychické zdraví? Zdá se, že spolupráce dvou významných osobností – lékaře a psychoterapeutky – pomáhá tuto aktuální problematiku objasnit.

Důležitou roli v životě rodiny hraje jazyk, přičemž nejde o pouhý nástroj přenosu sdělení. To, jak členové o sobě a o okolí hovoří, přímo utváří jejich prožívanou realitu. Každá rodina si vytváří vlastní příběhy a obrazná pojmenování, která určují pravidla, role a mantinely mezi příbuznými. Rozdíl najdeme mezi mateřskou a otcovskou mluvou. Ženská je pečující, udržující, orientovaná na vazby, bezpečí a přijetí. Mužská vnáší řád, meze, strukturování času, směřování na výkon a cíle.

Pro zdárný vývin dětí je zásadní, aby se v domácím prostředí potkávaly obě tyto složky. Pokud se doma o určitých tématech (konflikty, traumata, tabu) nesmí hovořit nebo chybí vhodný způsob pro pojmenování emocí, psychické napětí se přesouvá do těla. Tělesné obtíže (bolesti břicha, ekzémy, astma apod.) zastupují to, co nemohlo být vysloveno. Fyzický projev se tak stává jakousi zástupnou řečí rodinného systému.

Metaforou pro rodinu se stává spojení sociální děloha. Jedná se o příměr chráněného místa, ve kterém se potomek chystá na samostatný život – podobně jako se v biologické děloze připravuje na žití mimo tělo rodičky. Pracuje se s pojmy vnitřní a vnější čas. Zatímco tzv. forum externum nám dává limity a pravidla, ve foru internu vše plyne zcela jinak. Termínem forum internum (vnitřní čas) je myšlen nejen psychický rozměr člověka, ale také vztahový prostor matka – otec – dítě v sociální děloze. Je tvořen fyziologickými rytmy a událostmi s nimi spojenými. Plynutí času vevnitř rodinného společenství je v současnosti významně ovlivněno moderními technologickými vynálezy, a to zvláště ve vyspělých státech.

Technické vynálezy nám do určité míry skutečně čas šetří, pokud za nás vyperou prádlo, uvaří oběd, zrychlí dopravu. Avšak k čemu  ušetřeného času využíváme? K tomu, abychom pobývali s blízkými lidmi, abychom tvořili nebo jen rozjímali? Nebo se vrháme do dalších dobrodružství, která nám technické vynálezy ďábelsky slibují, jen když jim věnujeme více času, než jsme doufali ušetřit? (str. 95)

Neméně důležitým zdrojem „sociální výživy“ je vzájemné působení mezi rodiči. Toto interakční klima je přirovnáváno k placentě – orgánu, díky němuž může probíhat látková výměna mezi organismem matky (vnějším prostředím) a plodem. Pokud muž a žena žijí v neharmonickém partnerství,  bývají pohlceni vlastními problémy natolik, že už jim nezbývá energie pro výchovu. Tato situace připomíná poruchu funkce placenty, která může vést k potratu.

Za klíčové období v životě rodiny je považován proces, kdy se dospívající jedinci osamostatňují z tzv. sociální dělohy – původního rodinného společenství. Nenastane-li oddělení nebo dojde-li k němu jen částečně, může to mít psychosomatické důsledky (tělesná onemocnění – např. astma, poruchy příjmu potravy, chronické choroby). Jako nejčastější důvody, proč zdárná separace (sociální porod) nemůže proběhnout, jsou uváděny např. přílišná závislost matky, nepřítomnost či pasivita otce nebo strach ze samostatnosti. Absence oddělení může podle autorů vést ke stagnaci rodinného systému a vzniku symptomů. Paralela mezi biologickým porodem a sociální separací je zde vysvětlena názorně metaforicky.

Musíme čtenáře znovu upozornit, že jde, jako v celé této knize, opravdu jen o metaforu a analogii, nikoli o totožnost obou procesů, biologického porodu a sociální separace dospívajícího z rodiny! Nechtěli bychom budit dojem, že se snažíme otrocky dosazovat fakta biologického porodu jako konkrétní čísla za neznámou v pomyslné rovnici sociálního porodu a myslet si, že jde automaticky o tzv. správné řešení. Jen ukazujeme na příkladech, jak nám metafora dovoluje tvořit hypotézy při hledání účinné intervence tam, kde spontánní děj nebezpečně stagnuje a rodina tvoří symptomy. (str. 143)

Samostatnou kapitolu tvoří sourozenci a jejich propojení v tzv. sociální děloze, což výrazně ovlivňuje  zrání jich samotných i celé rodiny. 

Závěrečný oddíl Vývoj rodu je zaměřen na to, jak se vzorce chování, traumata, rodinné mýty a také psychosomatické zátěže přenášejí z generace na generaci. Pasáž razí myšlenku jakéhosi dědictví – dle této teorie může být psychosomatická nemoc u dítěte či mladého dospělého reakcí těla na nevyřešený mezigenerační úkol. Pozornost je zde věnována také sexuální orientaci, transsexualitě a jejich možným souvislostem s generační proměnou.

Kondice každého z nás a zdravost rodiny jsou hluboce propojeny. Nemoc je zde vnímána jako vzkaz – něco v rodinném kruhu uvízlo, zůstalo nedořešeno a projevilo se jako tělesný neduh. Neznamená to, že je dospívající nebo dospělý bezmocnou obětí. Jakmile si uvědomí, v jakém vzorci žije, získává nad svým životem i zdravotním stavem kontrolu.

Během čtení zaznamenáme odkazy na další zdroje, přehledný a obohacující poznámkový aparát. Nedílnou součástí je seznam literatury. Výklad doplňují názorná schémata usnadňující porozumění problematice. My-forma zdůrazňuje úzkou spolupráci a názorovou blízkost obou pisatelů. Jako užitečné vnímám propojení teorie a praxe formou kazuistik – detailních rozborů jednotlivých případů. Díky nim si lze snáze představit konkrétní uplatnění popisovaných principů a lépe se zorientovat v množství nových informací.

 PhDr. Ludmila Trapková absolvovala Fakultu tělesné výchovy a sportu UK a Filozofickou fakultu UK. Pracuje jako klinická psycholožka a psychoterapeutka, vyučuje rodinnou terapii.

MUDr. Vladislav Chvála vystudoval Fakultu všeobecného lékařství UK v Hradci Králové. Jeho oborem se stala gynekologie a porodnictví, nyní působí jako sexuolog, rodinný terapeut a supervizor rodinné terapie. Patří mezi přední zastánce psychosomatické medicíny u nás. 

Společně publikovali také Žena a muž v rodině  (2008). Recenzovaná publikace poprvé vyšla v roce 2004.

Podle mého názoru může být dílo užitečným úhlem pohledu na nemoci vyskytující se v rodinách a na jejich možné příčiny. Myšlenky nejsou předkládány  jako dogma, ale je na čtenáři, co si z uvedených tezí odnese a s čím se ztotožní. V každém případě můžeme vidět zcela nové a převratné perspektivy na rodinné společenství a jeho působení na okolní svět (a naopak). Vzhledem k tomu, že tato populárně-naučná publikace cílí na poměrně širokou vrstvu adresátů i mimo odbornou veřejnost, doporučila bych zkrátit úvodní části, protože je riziko, že jejich délka odradí čtenářskou obec dříve, než se do knihy stačí začíst. 

Rodinná terapie psychosomatických poruch s podtitulem Rodina jako sociální děloha je naučná literatura pro příznivce psychologie, ale může být zajímavá pro lékaře, psychoterapeuty či pro lidi trpící psychosomatickými problémy. Přínosná jistě bude také pro ty, kdo se potýkají s úskalím separace či s  problémy při výchově.

Jde o druhé revidované vydání. Na obálce od Vladimíra Zindulky je obrázek Mužský a ženský princip, který podle náhrobku proslulé manželské dvojice z 19.–15. století př. Kr., uloženého v Národním muzeu v Syrakusách, malovala akademická malířka doc. Eva Kubínová. Vizuálně a symbolicky ztvárňuje hlavní myšlenku celého konceptu. Její zelené a hnědé odstíny vyvolávají uklidňující dojem, navozují pocit harmonie a bezpečí, což je přesně to, co člověk zažívá, pokud má štěstí a je součástí funkčního rodinného společenství.

Závěrečné hodnocení: 95 %

Anotace
Originální ucelená koncepce rodiny, která sdružuje biologická a psychosociální fakta. Vývojový systém rodiny jako sociální dělohy je postavený na soudobém systemickém paradigmatu narativní terapie. Hlavní nástroj k zobrazení média rodiny představuje dialog, který oba autoři vedou. Rodina jako rostoucí organismus je tak nahlížena současně pohledem muže i ženy, lékaře i psycholožky. Tento přístup odkrývá netušené možnosti, jak pohlížet na stav zdraví a nemoci. Celá řada poruch a nemocí je zde líčena jako důsledek stagnujících vývojových oscilací celého rodinného systému. Autoři uvádějí i praktické zkušenosti s možností léčby, které sice pokrývají široké spektrum nemocí, nejlépe jsou však ilustrované na léčbě poruch příjmů potravy. Postoje autorů jsou v některých ohledech provokativní vzhledem ke stávajícímu paradigmatu, které je stále více orientováno na jedince. Přestože autoři integrují známá fakta, otevírají čtenáři nové a revoluční pohledy.

Nakladatelství: Portál, s. r. o.

Obálka: Vladimír Zindulka

Rok: 2017

Žánr: naučná literatura

Počet stran: 224

Vazba: brožovaná