Trnitá cesta za spravedlností
Válka možná bude, ale jen o nějaká sporná území… Nevěřím, že by někdo chtěl rozpoutat stejnou řež jako po Sarajevu. Tedy pokud má všech pět pohromadě. Lidi se snad poučili. (str. 25)
Za recenzní e-knihu děkuji nakladatelství Albatrosmedia
Chci zakoupit tento titul!
Že vypukne druhá světová válka se všemi svými zvěrstvy a krutostmi, někteří vůbec nečekali. Nevěřili, že by lidé mohli dopustit, aby se historie opakovala… Jak moc se spletli! Ve Zlíně bydlely židovské rodiny, vlastnily obchůdky, pracovaly u Bati na rozličných pozicích, někteří působili jako advokáti, prostě běžný život se všemi radostmi i starostmi. Odmítli odjet ze země, protože přece nemůže být tak zle. V roce 1943 byli všichni odsunuti do koncentračního tábora, odkud nebylo návratu.
Jedenáctiletá Zuzana Goldmanová chodí do školy, navštěvuje kamarádky, ale vnímá, že se děje něco špatného. Je rok 1939 a město zaplavují němečtí vojáci. Najednou se nemůže stýkat s přítelkyněmi, s nimiž si byly tak blízké. Ve škole je přesazena, protože je Židovka a rodiče spolusedící dívky si nepřejí, aby s ní jejich dcera sdílela lavici. Postupně jsou vydány zákazy, značně omezující pohyb a život židovské komunity. Nemají tak přístup ke svým penězům, nemohou podnikat a vzdělávat se, navštěvovat bohoslužby. V restauraci mají vyhrazená místa a později do takových podniků nesmějí vstupovat vůbec. Celá situace nenastane naráz, ale pomalu a plíživě se vtírá do každodenního lidského fungování.
Prezidium zemského soudu v Praze nařídilo, že počínaje srpnem 1939 smějí Židé navštěvovat hostince jen tehdy, mají-li zvláštní prostory určené jen pro ně. (str. 33)
Nařízením ministerstva školství a národní kultury se ke dni 1. září 1942 oficiálně ukončuje činnost všech židovských škol. (str. 94)
Když přijde v roce 1943 Goldmanovým a ostatním povolání do transportu - pracovního tábora, jak je uvedeno v pokynech - jejich dcerka si vzpomene na místo v lese, kde roste starý dub. Uvnitř stromu je dutina, kam by se před světem mohl schovat člověk, kdyby bylo potřeba. Doma si všichni sbalí věci k odjezdu na nucené práce a jdou spát. Patnáctileté děvče se během noci nepozorovaně vyplíží z domu s batůžkem plným zásob a věcí nezbytných k přežití venku. Když ráno odjíždí transport, jeden člověk chybí.
Okamžitě je vyhlášeno pátrání a gestapo vypisuje odměnu za dopadení. Uprchlice se skrývá v dubu a naváže kontakt s jedním z obyvatelů městečka, který jí pomáhá. Vypadá to, že je vše na dobré cestě. Najdou se však takoví, kteří jsou pro svůj vlastní prospěch schopni udělat cokoli…
Na tomto místě vyvstává spousta otázek. Je opravdu patnáctiletá slečna schopna se o sebe dva roky téměř sama postarat, přičemž domovem jí je dutina starého stromu? Historka s kmenem a jeho obyvatelkou postrádá hlubší líčení strastí, jež musely při takovém způsobu přežívání nutně každý den nastat. Jakoby příběh velmi rychle odsýpal, bohužel na úkor kvality.
Přesvědčivě nepůsobí ani figury. Jsou černobílé, na jedné straně ti hodní a na druhé ti zlí. Prospělo by více vybrousit osobnostní rysy protagonistů, kteří jsou povrchní a předvídatelní.
Román je vystavěn na několika dějových liniích, ty se postupně protínají a vytvářejí obraz tehdejší doby. Další z nich je osud nacisty Kurta Bleimera a jeho české manželky Marie, rozené Tomšů. Součástí mozaiky jsou osudy dvou kolaborantů Ivana Holého a Vladimíra Hájka, kteří jsou jako chameleoni schopni se přizpůsobit každému režimu - nacismu i komunismu - a to i za cenu nejvyšší - zmařené lidské životy. Napříč se jako červená nit vine téma pomsty a odplaty.
Jedná se o příběhovou fikci, založenou na skutečných událostech. Mnohé z postav jsou historicky doloženými osobami. Kromě již zmíněných mužských charakterů také například Rudolf Slánský, Klement Gottwald a jiní. Proces s Rudolfem Slánským tvoří celou závěrečnou část, přičemž se vychází ze skutečných dějinných reálií.
Svazek Bílé vrány začíná citací z prohlášení vedoucích činitelů komunistické strany z června roku 1943, pokračuje prologem, v němž se naladíme na zlínskou dobovou atmosféru. Další části jsou členěny podle letopočtů - 1939 až 1952. Každá z nich obsahuje krátké číslované kapitoly. Taková segmentace je přehledná, děj má spád, nikde se nezadrhává. Ve stručném epilogu si lze přečíst, jak dramatický příběh židovské dívky končí. Informace o skutečných personách, které se zde stávají literárními postavami, jsou shrnuty v úplném závěru díla.
Čitatel může díky vyprávění v er-formě sledovat pohnuté osudy z nadhledu. K navození pocitu opravdovosti přispívají německé výrazy či věty. Chronologický způsob vyprávění je místy vystřídán retrospektivní vzpomínkou, která umocňuje silný emocionální zážitek. Stejný účinek má pisatelův smysl pro detail - například v momentě, kdy už tušíme blížící se pohromu ve formě transportu do koncentračního tábora.
Zuzana se ze školy domů netěší. Panuje tam chmurná nálada, která se přenáší i na jinak věčně rozpustilého Maxíka. Roztomilou mezírku mezi zuby teď ukazuje častěji při pláči než při smíchu. (str. 32)
Stejná drobnost - mezírka mezi zuby - se ve druhé polovině objeví v retrospektivní úvaze hlavní postavy.
Název Bílé vrány lze interpretovat jako metaforu něčeho výjimečného či odlišného. Může odkazovat k lidem, kteří kvůli svému původu či osudu musí žít mimo většinovou společnost. Do kontextu zapadá obálka, na níž Filip Hřib zachytil vše podstatné, co souvisí s obsahem: černé a bílé vrány, dub a v pozadí město a les.
Hynek Čapka vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Pracuje jako překladatel na volné noze. Žije ve Zlíně a zajímá jej historie, zvláště baťovská éra jeho města. Mezi další díla patří prvotina Dvojitá ozvěna (2028). Nakladatelství Kniha Zlín vydalo jeho románovou kroniku Neviditelné kořeny.
Historický román Bílé vrány se díky přehlednému stylu psaní autora dobře čte. Zároveň doslova nutí příjemce, aby si oprášil znalosti z historie. Slabinu vnímám v charakteristice postav. Působily na mne příliš ploše a postrádaly hlubší psychologickou propracovanost. Například když člověk přežije holocaust, pravděpodobně si ponese následky a do běžného života se bude velmi těžko začleňovat. Nějaké takové náznaky u Zuzany vidíme, ale jsou pouze okrajově zmíněny a vlastně jí nijak podstatně v běžném žití nebrání. S určitou rezervou jsem přistupovala také k uvěřitelnosti příběhu uprchlé dívky a jejího dvouletého skrývání na vlastní pěst.
Pro ty, kdo se zajímají o historické události v období od roku 1939 do padesátých let minulého století a zároveň mají rádi silné lidské příběhy, je knížka vcelku dobrou volbou.
Závěrečné hodnocení: 70%
Leden 1943. V noci před transportem zlínských Židů uteče z domova patnáctiletá Zuzana a ukryje se na nečekaném místě. Při životě ji drží odhodlání a odvážní lidé, kteří jí pomáhají. Konec války je už blízko, jenže přijde udání a zatýkání. Zuzana unikne gestapu jen o vlásek a přísahá, že zrádce vypátrá. Cesta ke spravedlnosti a odplatě je však smrtelně nebezpečná. Jednu totalitu střídá druhá, ale ve městě zůstávají u moci stejní lidé, kteří jsou schopni všeho…
Nakladatelství: Kniha Zlín
Obálka: Filip Hřib
Rok vydání: 2026
Žánr: historický román
Počet stran: 352
Obálka: Filip Hřib
Rok vydání: 2026
Žánr: historický román
Počet stran: 352
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat