Když problematiku paralelních vesmírů řeší přebujelá byrokracie
„Pokud jste někdy pracovali v kanceláři, pak víte, že slovo ‚audit‘ má podobný efekt jako ve středověku slovo ‚mor‘. Ovšem s tím rozdílem, že mor postihl ve středověku jen část populace, zatímco audit zasáhne ve firmě obvykle každého, od uklízečky po generálního ředitele.“ (str. 56)
Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Chci zakoupit tento titul!
Ani v samotné instituci není všechno tak úplně v pořádku. Objevují se v ní nečekaná zvířata, přístroje se porouchávají a podivných událostí přibývá. Mohlo by jít o důsledek experimentů, nebo za vším stojí tajemný a skrytý Úřad pro stabilitu Velesvěta? A jak s tím souvisí zápisky záhadného Jarohněva z Libočan, jenž své dílo psal zdánlivě pod vlivem houbiček?
U Špinavé Kachny Michala Jelínka má extrémní spád. Děj nemá hluchá místa a s protagonistou procestujeme pořádný kus zeměkoule. Zavítáme na sever Evropy, ocitneme se mezi vědci a chybět nebude ani návštěva poněkud netradičního kláštera. Opakovaně zamíříme také do titulní Špinavé Kachny – hospody, kde se dá u piva alespoň na chvíli vydechnout. Jenže i ta se proměňuje v něco víc než pouhé místo, kam se chodí pro osvěžení. Ke konci totiž získává téměř vlastní charakter.
„Člověk, který vyrábí pivo, nemůže být špatný. To je fyzikální zákon.“ (str. 161)
Postav je opravdu požehnaně. Pozvolna se s nimi seznamujeme, abychom se vzápětí zase rozloučili, a než se stačíme v množství nových tváří zorientovat, na scénu už přichází někdo další. I to přispívá k dojmu neustálého pohybu, který je pro vyprávění typický. Kvůli tomu však nejsou propracované do detailu, což mate zejména v nedostatečném rozlišení obou představitelů Ústavu, Nullmachera a Ohnulstroma.
Ich-forma se střídá s er-formou podle toho, zda sledujeme přímo protagonistu, nebo události, do nichž sám nezasahuje. Vzhledem k tomu, že se děj rozprostírá mezi několika vesmíry, může být tato proměnlivost poněkud zmatečná a místy náročnější na soustředění – ne každému se podaří udržet krok.
„Nemyslete si, holomci, že svým výzkumem cokoliv jednou provždy vyřešíte. Vaší disertací jen prokazujete, že takhle bádat jste schopni po celý zbytek vašeho života. Vše je totiž v pohybu a nic není definitivní. A to je ta pravá věda, přátelé.“ (str. 175)
Textu rozhodně nechybí ironie, zejména když si bere na mušku akademickou půdu, na níž se vědecké bádání potkává s přebujelou byrokracií. Je znát, že Jelínek má zkušenosti i s fungováním nejrůznějších úřadů, do nichž se rovněž s chutí strefuje. S nadsázkou vykresluje krásy i stinné stránky výzkumu a ukazuje, že někdy mohou být překážkou na cestě za poznáním nejen hranice lidského vědění, ale i klacky, které si vědátoři hážou pod nohy ve snaze získat výhodu v krysím závodě.
Příběh je uzavřeně neuzavřený. Dokázal by fungovat samostatně, přesto se po dočtení nelze ubránit dojmu, že nás čeká ještě nejedno paralelně-vesmírné dobrodružství. Pokud vám vyhovuje humor Terryho Pratchetta, slovní hříčky a ironické šťouchance do akademického i úředního prostředí, mohla by vám tato kniha přijít vhod.
Michal Jelínek je český designér, výtvarník, výzkumník a spisovatel. Má zkušenosti s filmovým i herním průmyslem. U Špinavé Kachny je jeho prvotina.
Osobní hodnocení: U Špinavé Kachny nabízí svižné, místy pořádně absurdní putování světem, v němž se vědecké teorie střetávají s nevyzpytatelnou realitou a ani návštěva hospody nemusí být tak obyčejná, jak se na první pohled zdá. Mně se rozhodně trefila do noty i při troše té zmatenosti.
Závěrečné hodnocení: 80 %Rok vydání: 2026
Žánr: humoristické sci-fi
Počet stran: 277
Vazba: brožovaná

Komentáře
Okomentovat