Recenze: TŘI KAPITÁNI (Michael Bronec)

 Politik, vyjednavač, astrobiolog

Koordinátor vypadl z rytmu a dělový kopanec mu prošel pod krytem. Odlétl dozadu jako loutka a v kříži se prohnul o stůl. Při nárazu pustil čepel, ale hmátl za sebe a sevřel minci. Tvor v té chvíli stanul, přehodil si nůž do levice a pravicí si začal tahat z prsou katanu. Koženou zástěru zbarvila prýštící krev. (str. 101)

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Straky na vrbě.

Chci zakoupit tento titul!

V předaleké galaxii nespecifikovaného času se nachází mnoho národů, ras i kultur. Planeta Země je většinově obsazena standardním lidským druhem a v čele Republiky stojí Koordinátor Arnošt Kodex. Přestože stav v minulosti nebyl příznivý a probíhaly líté boje k odstranění císaře, nynější chvíle se zdají na zdejší poměry klidné. Jenže to vypadá, že na přidruženém Měsíci nastávají problémy. Zbrojíř Melchior přichází s podstatnou komplikací – Aréna se mu rozpadá pod rukama. Místo, kde Ksarkové plní zkoušku dospělosti, je bez hlavních protivníků – ochemulí. Náhoda, nebo předzvěst Třetí galaktické války?

Deset pojmenovaných kapitol nás seznamuje se třemi muži, kapitány, již dříve bývali velkými přáteli, ale okolnosti a životní výhybky je odklonily na jiné koleje. Možná právě teď nastala doba, aby navázali tam, kde přestali. Vyjednavač Petr Askorta i astrobiolog Filip Fox jsou ve svých oborech nejlepší a rozhodnou se vstoupit do Arnoštových služeb. Vydávají se plnit úkoly, o nichž tuší, že nebudou procházka růžovou zahradou…
Podivně oděná individua potkával i tady. V lese jej tiše minul jezdec v černém plášti. Mezi poli potkal bryčku, na ní vyšňořeného kavalíra, po boku krásku vyzbrojenou vábivým dekoltem. Tu a tam míjel stavení, obvykle skrytá v přírodních zákoutích. Měl dojem, že na kopci po pravici zahlédl hrad, ale perspektiva tady dělala divné věci. S vousatým chlapiskem v krátkých nabíraných kalhotách a pevném koženém kabátci prohodil pár vět gallagem a dozvěděl se, že „na pláž“ míří správně. Už tam měl pomalu být. Znovu se ponořil do lesa, který zřejmě celý dutý prostor prstencem obrůstal. Po krátké úvaze zastavil. Ve vzpomínkách na návrat na Zemi nyní mířil ke Koordinátorovi a nikdo ho nedokázal spolehlivě vytočit natolik, jako Arnošt Kodex. Znali se příliš dlouho, aby to mohlo být jiné. (str. 50–51)
Vyprávění se se čtenářem nikterak nemazlí a od prvních stránek ho hází do univerza, o němž neví zhola nic, ale s jehož znalostí se zjevně počítá. Er-formový vypravěč je pozorovatelem, co věnuje značný prostor detailním popisům, které vyžadují vaši plnou pozornost. Jazyková hravost kombinuje spisovnou a obecnou češtinu, přičemž hovorové výrazy přibližují vzdálenou budoucnost i současníkovi. Celkový koncept je postaven na situačních konverzačkách, s nimiž se fragmentárními poskoky posouvá i samotný děj. 

Kontinuální příběh zatím pouze v hrubých obrysech naznačuje další vývoj, ale reálně se obsahem ani lokacemi daleko nedostaneme a hrdinové hlavně plánují a domlouvají než konají. Metropole, nebo také Tisícileté město, disponuje pokrokovými technologiemi a ani přesun na jiné planety není problém. Petr se vydává za Ramirézem, korzárem, který vlastní pravé mince – vzácnost, zřejmě pocházející od pradávného kultu Mstitelů posledního císaře, jež není běžně k mání. Potenciální spolupráce ukazuje, že získat relikvie a zbytek cenností nebude snadná. Arnošt Kodex nicméně trpí fascinací a touhou vlastnit ony poklady, již je schopen podřídit mnohé. 

Trojlístek se rozchází a my s napětím sledujeme, jak si každý z kapitánů povede. Podaří se Filipovi dostat na území Puritánů, ačkoliv Lord Lincoln proti Republice zbrojí a očekává se, že pokud ho odhalí, pobyt mu znepříjemní? Zvládne Petr dohodnout přijatelné podmínky, aby odpovídaly riziku? A co samotný Arnošt? Odolá veškerým atentátům na svou osobu, nebo není tak nesmrtelný, jak se domnívá?
Oheň plál. Petr Askorta do něj mlčky hleděl a cítil se spokojeně, skoro šťastně. Konečně si mohl nacpat hladový žaludek. Rukama obíral pečenou rybu a k ní si lámal kusy čerstvě pečeného chleba. „Pozor na kosti!“ zamumlal Ramiréz plnými ústy. „Z toho by se mohl vyklubat mezihvězdný incident, kdyby se nám tu udávil vyjednavač.“ Petr Askorta kývl, utřel si mastnou bradu a ve světle plamenů zkoumavě pohlédl kus jemného masa. Losos šel skvěle od kosti. „Moc ho nevyděs,“ ušklíbla se Hébé. „Zírá na svou porci jak na hadí vejce!“ Zasmála se vlastnímu vtipu, až se zakuckala. (str. 113)
Velmi akční a dobrodružný děj, ale takovým tím nepřehledným a lehce zahlcujícím způsobem, jímž se musíte prodrat, abyste chápali všechny souvislosti a četba se tak stala přirozenou. Vtipné glosy obalené modernitou ukazují, že úvod do série má potenciál, jen musíte vydržet počáteční porodní bolesti s kolísajícím tempem.


Charaktery nejsou jednoznačně definované, a tak se mnohdy pohybujeme spíše v rovině domněnek. Vzhledem ke vznikajícímu cyklu čítajícímu šest (a více?) kousků, prostor k rozvoji postav určitě bude. Součástí textu jsou černobílé ilustrace Jana Pekárka. Příjemně vykreslují situace a jsou velmi vítaným prvkem. V závěru je galerie maleb různých umělců zaměřujících se na tématiku knihy. 

Text neobsahuje výraznější gramatické, pravopisné ani stylistické nedostatky, všimla jsem si pouze několika drobných překlepů. Větším oříškem bude udržet pozornost při seznamovacím chrlení historie, politikaření a dalších komponent popisujících fungování – je normální, že vám bude unikat propojenost. Nicméně nezoufejte, ve vhodnou chvíli dojde k tomu správnému sepnutí a uvidíte základní linku, na niž se nabalují další problémy i různorodost v rámci žánru, jež může být nadále využita.
„Jsem starý válečník. Poznat soupeře je první krok k jeho porážce. Jak učím své příležitostné žáky, nesmíte soucítit, ale musíte se umět vcítit. Chcete-li někoho porazit. Ostatně korzáři se rodí na lidskou rasu s poměrně silně vyvinutými empatickými vlohami, jež dále posilují. Proto se u nás tolik cení čest – dívat se na někoho, kdo je až do morku kostí prolezlý lží, není příjemné. Ovšem silní jedinci se dovedou uzavřít. Předstírat pocity, které nemají. A ještě silnější dovedou tu přetvářku prohlédnout… je to šerm svého druhu. S mnoha finesami i složitou strategií. Ostatně, já se teď taky odkryl především proto, abych si vás proklepl. Došlo mi, že můžete být empatik.“ (str. 121)
Tři kapitáni nabízí netradiční space operu, z níž prosakuje akce, humor i dobrodružství. Počítejte s tím, že iniciační díl vám neodpoví na všechny otázky, ale nabídne základní kostru, jež se bude postupně obalovat poznatky, a vy tak snadno pochopíte autorův další záměr. Vesmírná podívaná, co vám ukáže podivné úkoly, dávné poklady a sílící napětí v krátkých a úderných slovních přestřelkách. 

Michael Bronec je překladatel, larpař, editor, spisovatel a majitel nakladatelství Straky na vrbě. Pražák, jenž se od dětství zajímal o sci-fi, napsal část pravidel pro kultovní Dračí doupě a gamebook Ve službách krále Reginalda.

Relativně drahnou dobu jsem musela přivyknout na množství valících se informací a vnímat v nich určitý systém. Posléze jsem se začala bavit, až jsem se nenadála a byl konec. Má zvědavost ohledně pokračování je napjatá a já se moc těším, co bude následovat. Originální a svébytný vesmírný počin.

Závěrečné hodnocení: 75 %


Galaxie daleké budoucnosti. Země i celý zbytek Republiky se zmítá na pokraji Třetí galaktické války. Napětí přituhuje; mír je v nedohlednu. Přesto pozemský Koordinátor vysílá své nejlepší muže za podivnými úkoly, na první pohled nepochopitelnými. Vždyť k čemu jsou teď nějaké dávné poklady nebo exotický živočišný druh?
Akční a dobrodružné! Korzáři se Vám budou líbit!
Space opera.

Nakladatelství: Straky na vrbě
Série: Tři kapitáni (1. díl)
Ilustrace: Jan Pekárek
Rok vydání: 2025
Žánr: sci-fi, space opera
Počet stran: 240
Vazba: pevná s přebalem

Komentáře