Přijde krásný sen, nebo noční můra?
„Říkám ti naposled, že tady dnes večer nemáš co dělat. Dneska pracuju já,“ povídal pidimužík. „A já ti zase říkám, že je mi to jedno. Trmácela jsem se sem z takové dálky pro nic za nic, nebo co?“ rozčilovala se pidiženka. „Nenechám tě zkazit Stele spinkání!“ stál si na svém pidimužík. „Je to moje práce,“ nedala se pidiženka. (str.8)
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s knihkupectvím Luxor za účelem recenze.
Chci zakoupit tento titul!
Asi každý rodič má rád chvíli, kdy uloží potomka do postele a začne si užívat své minutky volna. Naopak pro dítě v tuto dobu teprve začíná to správné dobrodružství a někdy i boj. Zavře oční víčka a dostává se do jiného, snového světa – „podvíčky“. Co lze ve snu zažít a na co si dát naopak pozor?
Stela je holčička jako každá jiná; chodí do školy, má kamarádku Emu i spolužáka, co je zlobí a kvůli příjmení je hanlivě nazývá Okurky. Po jednom náročném dni je jí jasné, že usne do pár vteřin a taky že jo. Nadýchaný polštář příjemně ukolébává, ale najednou slyší podivné šustění – když zaostří, na peřině vidí nějaké podivné dohadující se bytosti. Jako myška je sleduje a vyčkává, co bude dál. Setkání, které jí otevře úplně odlišné perspektivy…
Najednou uslyšely tiché vzlyky. Otočily se kolem dokola, ale nikoho neviděly. Jen o kousek dál byla paní učitelka s jejich třídou. Zrovna vcházeli do vedlejšího pavilonu. Asi je za chvíli začne hledat, rozchod už nejspíš bude u konce. Měly by se přidat ke spolužákům, ale nedalo jim to. Chtěly přijít na to, kdo tady pláče. (str. 42)
Er-formový vypravěč nás z reality zavádí do říše snů a ukazuje, že ne vždy se odpočinek odvíjí od našich představ. Optikou malé hrdinky a jejích přátel pozorujeme jednotlivé bytosti související se spánkem. Pidiženka Noční Můrka, pudimužík Pan Snílek a v neposlední řadě Pan Budíček, co nás z nepříjemného snění dokáže vysvobodit. Kdo rozhoduje, čí nadvláda proběhne o dnešní noci? Může obyčejný smrtelník zamezit nočním můrám?
Jazykově je titul maximálně přizpůsoben cílovému čtenáři – mladšímu školnímu věku. Převažující dialogy plynule posouvají děj, samotná atmosféra je popisy vyjádřena minimálně a spíše sází na bohatý grafický materiál. Ilustrace od Jany "Dragony" Lhotákové slouží jako plnohodnotný partner, díky čemuž si snáze vybavíme sporadicky popisované prostředí. Barevné, černobílé, celostránkové i malby vložené do textu perfektně lícují s probíhajícími událostmi a pro čitatele budou pastvou pro oči. Prostá kompozice i běžné slovní obraty jsou pro děti přístupné, ať už se publikace vybere pro první čtení nebo předčítání z pozice rodiče. Text je po řemeslné stránce velmi čistý.
Přestože nejvíce času strávíme v běžném světě, nahlédneme i za oponu snů. Nebudeme přímými aktéry, ale ve vzpomínkách se dozvíme, o čem se postavám zdálo. Ačkoliv hlavní myšlenka začíná ve vlastní domácnosti, potažmo v peřinách, Stela se chce o nabyté informace podělit s ostatními. Následně zjišťuje, že zdaleka není jediná, komu se ne vždy zdá to, co by chtěla, a proto se s Emou rozhodnou pomoci i spolužákovi Honzovi. Ano, přesně tomu, který si z nich dělá srandu. Mají sny vlastní pravidla?
Navzdory tomu, že se jedná o kontinuální příběh bez kapitol a vedlejších zápletek, nemá problém udržet vaši pozornost. Pohádkově magický opar se line celou knihou a v dynamickém tempu jste záhy na konci. Co dělat, aby se zdály jen hezké sny? Čarovné vyprávění možná přivodí i nová kouzelná přátelství.
„Stelo, včera ses mě ptala, k čemu jsou zlé sny vůbec dobré. Tak já se vám to teď pokusím vysvětlit. Každá věc musí mít svůj opak, aby se nenarušila rovnováha. Například – kdybyste neznali tmu, nemohli byste ocenit sluníčko, nebo kdybyste nepoznali hlad, nedokázali byste si užít dobré jídlo. Bez deště ani kvítko nevykvete a bez slz se našemu srdíčku neuleví. Tím pádem – bez zlého snu byste pořádně nedokázali mít radost ze sna dobrého. A stejně tak, jako má vše svůj opak, má také vše svou příčinu a důsledek. (str. 56)
Možná pro někoho problematická pasáž bude část, kdy Stela otci lže, aby mohla spát u kamaráda, a tvrdí, že jeho rodiče o tom vědí, byť to není pravda. Pozorný čtenář zachytí, že nikde není zmínka o mamince, což je škoda a zasloužilo by si drobné dovysvětlení. Pro udržení koncentrace by stálo za úvahu, zda by nebyly praktičtější kratší uzavřené úseky.
Podvíčky představují originální a jednoduchou pohádku na podporu fantazie i slovní zásoby. Ukazují, že při spolupráci a vlídném zacházení můžeme nalézt přítele i v lidech, do nichž bychom to neřekli. Ideální pro začínající čtenáře a děti, jenž rády nechávají rozehrát mysl. Publikace, jež zaujme i dospělé díky jemnosti, magičnosti i schopnosti nás na chvíli navrátit do mládí.
Natálie Müller si v mladším věku přivydělávala jako chůva. Starala se o dvouletou holčičku, již nebavila klasická vypravování a v té době trpívala na noční můry. Díky tomu se zrodila inspirace na příběh, kdy i Noční můrka nemusí být děsivá, ale spíš legrační.
Subjektivní názor: Prvotina v níž se snoubí kouzelná atmosféra, milý obsah a překrásná vizuální podoba. Pohádka dokázala navodit příjemnou nostalgickou atmosféru, kdy člověk věřil, že pokud nechá nohu viset z postele, je riziko, že ji stáhne bubák. Doporučuji všem velkým i malým.
Závěrečné hodnocení: 98 %
Když zavřeš oči, tajemství ožije
Ve světě snů jsi většinou v bezpečí, zdá se ti něco krásného, sníš o vzdušných zámcích. Co když se ale do spánku vloudí noční můra, honí tě chlupatí pavouci nebo si z tebe utahují spolužáci? Stela a Ema už vědí, kdo řídí svět za zavřenýma očima. Dokážou pomoct kamarádovi Honzovi, aby se nebál usnout? Vydej se do světa Podvíčky s Panem Snílkem a Noční Můrkou, kteří ti ukážou, že i sny mají svá pravidla.
Nakladatelství: Pikola
Ilustrace: Jana „Dragona“ Lhotáková
Rok vydání: 2026
Žánr: dětská literatura
Počet stran: 64
Vazba: pevná

Komentáře
Okomentovat