Když se rodinný kruh rozpadne
Po úmrtí v rodině příbuzní prožívají smutek. Dominik je 2x smutnější než jeho sestra Ema. Jejich matka Marie je 3x smutnější než obě její děti dohromady. Teta Betty je o polovinu méně smutná než její sestra. A Charlotta je o třetinu méně smutná než její bratranec Dominik. Jaká je celková úroveň smutku, pokud Dominikovi truchlení číselně vyjadřuje věk jeho otce, který zemřel ve 42 letech? (str. 65)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Chci zakoupit tento titul!
Desetiletý Dominik je posedlý matematikou. Čísla vidí všude, uklidňuje ho, že mají jasná pravidla a vedou vždy k výsledku. Od osudového okamžiku, kdy tragicky přišel o tátu, se mu svět rozpadá jako domeček z karet. Ztrátu interpetuje jako matematickou slovní úlohu a hledá východisko. Šestiletá sestra Ema je stále moc malá a nechápe, proč se tatínek už domů nevrátí. A jejich máma má jediný cíl – udržet své nejbližší za každou cenu pohromadě, zvládne se důvěrný kruh znovu zacelit?
Kniha otevírá nadmíru těžké téma, s nímž se pracuje opravdu detailně – smrt rodinného příslušníka a vyrovnávání se s bolestným odchodem. Ukazuje, jak může jedna nešťastná epizoda ohrozit chod celé domácnosti a narušit pocit bezpečí, který jednotliví členové dříve sdíleli. Analyzuje zároveň vazby mezi blízkými osobami, emocemi a třecími plochami vznikající v průběhu truchlení. Vyzdvihuje, jak rozhodující je vzájemná podpora, porozumění a ochota, zejména v okamžiku, kdy se dosavadní životy nezvratně roztříští na malé kousíčky. Vede k zamyšlení nad tím, co pro nás rodina znamená a jak se můžeme vyrovnávat se situacemi, na něž se nedokážeme předem připravit.
Z hlediska kompozice sledujeme tragédii ze dvou perspektiv. Za prvé optikou malého Dominika, jehož vnímání je stále ovlivněno nízkým věkem a nutností nalézt srozumitelné řešení, proč se to stalo. V kontrastu čelí maminka Marie praktickým záležitostem, na smutek není sama, protože kromě sebe je odpovědná za budoucnost svých dětí.
U Dominika nadále zůstaneme. Už víme, že se dobře učí a je velmi přemýšlivý, ve škole dokonce díky svým schopnostem přeskočil třídu. Má rád řád a logiku, o to více ve chvílích, kdy si hlava nedokáže poradit se složitými pocity a mozek hledá útěchu ve věcech, které zná – v pravidlech a systému. Chlapcova záliba v počtech zde není jen charakterovou vlastností, ale rovněž významným prostředkem, pomocí něhož se snaží zorientovat v době, jež náhle přestala fungovat podle dosavadních představ.
Pamatuju si, že když umřel děda, babička i máma byly smutné, ale dědovi bylo 66, tak to nebyla taková tragédie, jako když umřel táta, kterému bylo teprve 42. Děda žil mnohem dýl a nenechal po sobě děti, jako mě a Emu, ale mámu s tetou Betty, které už v té době měly svoje děti. Kdyby táta umřel ve stejném věku jako děda, mně už by bylo 34. (str. 105)
Významnou postavou je také šestiletá Ema. Se ztrátou otce se vyrovnává jinak než starší bratr. Upíná se pro změnu opakovaně k pohádce o ztracené rukavičce, ta jí poskytuje známý a stabilní přístav. Rozdíl mezi nimi ukazuje, že ani sourozenci nemusejí prožívat událost totožným způsobem. Je citlivá, ztělesňuje křehkost dětství a na dospělost nahlíží ještě naivníma očima, které mnohdy nedokáží rozpoznat vážnost situace.
Třetí důležitou protagonistkou je obětavá a zodpovědná maminka Marie. Situace, v níž se ocitá, je mimořádně náročná, jelikož musí nadále obstarávat domácí práce a vlastní čas na proces hojení je upozaděn povinnostmi. S ní přichází další rovina a připomíná, že žal není oddělený od každodenního shonu. I když by ráda chtěla, není všemocná, snaha vyřešit vše na jedničku nemusí vést k tomu, co její ratolesti potřebují.
Zapamatovatelné jsou nadále teta Betty, tato plnoštíhlá žena může být podle zdání brána jako jednoduchá osobnost se sklonem k pomlouvání bez složitějších duševních pochodů, ale ve skutečnosti je realita zcela odlišená a za fasádou milovnice jídla se ukrývá maličká dušička s problémy v manželství. Její dcera Charlotte zrovna prochází pubertou, podle ní jsou všichni trapní a nejlépe ji vystihuje bezprostřednost. Kamarádka Tereza plní hlavně funkci berličky, snaží se ústřední trojici co nejvíce ulehčit následující týdny.
Klíčoví i vedlejší aktéři mají povedeně popsané povahové rysy a celkově psychologická rovina je jednou z nejpropracovanějších sfér. Podmanivým prvkem je přítomnost širšího příbuzenstva. Lidé přicházejí neprodleně přímo do bytu, chtějí pomoci a pravděpodobně mají dojem, že už jen přítomností situaci pozůstalým alespoň trochu usnadňují.
Spisovatel píše jasně a srozumitelně, využívá dlouhá souvětí zachycující tok myšlenek a nespisovné jazykové prostředky, což se odráží v realisticky vedených dialozích. Důraz spočívá obzvláště na pocitech, úmyslů těch, co se vyrovnávají se ztrátou milovaného člověka.
Kniha je vhodná především pro dospělé čtenáře a starší dospívající zajímající se o psychologickou a společenskou beletrii. Zaujme i publikum libující si v literatuře podané dětským úhlem pohledu a to i přes to, že v českém prostředí vyšlo několik publikací, které jsou způsobem vypravování autentičtější. Dominikovo uvažování místy ustupuje potřebě vysvětlovat hlavní pointu a lépe přizpůsoben mohl být i jeho slovník. Čtenářům dávajícím přednost dějově svižnějšímu typu literatury, může tempo připadat pomalejší.
Chvíli dceru, s níž ji spojoval stejný osud, hladila přes vlhký župan po zádech a šeptala jí, že to bude dobré, že to nakonec překoná, že ze všeho nejdůležitější he smířit se se svým životním údělem. Záhy si ale uvědomila, že tak přímočarý projev truchlení popírá hlubší myšlenky, a odpoutala se na přijatelnou vzdálenost. (str. 103)
Adam Chromý se narodil roku 1983 v Bílovci. Po studiu filmové produkce na FAMU se zaměřil na formu scénářů, jimž se dlouho nedostávalo realizace. Rekviem za Pluto byl v roce 2008 prvním z nich a podobu literárního debutu dostal až jedenáct let po události, o níž vypráví. Brzy po něm následoval titul Mimo provoz (2018) a o pár let později (2025) Ryby nepláčou.
Dle svého subjektivního názoru oceňuji, že se v ději nesoustředí pouze na samotnou bolest, ale zejména na drobné momenty, jenž mohou znovu začít sbližovat. Přestože mi některé části nepřipadaly úplně přesvědčivé, přiměla jsem se zamyslet se nad tím, jak zásadní je snažit se porozumět druhým.
Závěrečné hodnocení: 80 %
Počet stran: 272
Komentáře
Okomentovat