Recenze: DAR (Lada Nežádalová)

 Nejkrásnější věci přichází, když už na ně nečekáme

Kristýna se mrkla na hodiny, bylo krátce před půlnocí. Seděla v tiché kuchyni sama. Jaký je to rozdíl, teď a vloni, projelo ji myslí. Vloni tady neměla stromek ani cukroví, seděla u počítače a snažila se při práci připomenout, že nějaké Vánoce vůbec jsou. (str. 239)
Kristýna žije na samotě jenom se svými zvířaty. S lidmi z vesnice příliš nevychází, mají ji za podivínku, a stejně si už kolem sebe vybudovala pomyslnou hradbu, přes niž nikoho nepouští. Jednoho dne se jí vrací do života muž, který působí jako spouštěč na dávno zapomenuté city a vzpomínky. Musí sama v sobě najít odvahu přestat utíkat a skrývat se před starými ránami.

Kniha se zabývá především mezilidskými vztahy, konkrétněji dřívějšími citovými vazbami. Jedním z primárních pilířů je rovněž vyrovnávání se s traumaty spojenými s minulostí a příležitostí začít znovu. Na osudu hlavní hrdinky je ukázáno, že i když se člověk snaží bolestivé události vytěsnit, dříve či později je musí přijmout a vyrovnat se s následky. Neméně důležitou roli hraje mateřství. Nezaměřuje se výhradně na touhu po dítěti, nýbrž naopak ukazuje jak velká se s rodičovstvím pojí odpovědnost a jak složité mohou být okolnosti spojené s příchodem potomka mezi partnery. S tím souvisí také otázka adopce zaujímající v příběhu taktéž důležité místo. Bohužel ze zmíněných námětů zůstává většina zpracována spíše povrchně a chybí jim hlubší rozvinutí. Nejvíce se to týká právě adopce, proces přijetí, vzdoru nebo jakékoliv adekvátní reakce je vylíčen na úplném minimu.

Klíčovou protagonistkou je Kristýna, ta si v mládí prošla náročnými zkouškami. Jako úspěšná a vysoce postavená manažerka v odvětví zahraničního obchodu strávila mnoho let pracovně ve Španělsku. O její cílevědomosti a ambicióznosti není pochyb, ale vnitřně toužila i budovat domácí zázemí a stát se matkou. Po náročném období, během něhož pečovala o umírající maminku, se stáhla do ticha na samotu k lesu. Následně zahořkla a brání se změnám ze strachu, že jí opětovně bude ublíženo.

Kristýna chystala večeři. Co chvíli se ale zastavila s vařečkou v ruce a zamyslela se. Ten Renatin příběh... cítila, že to spěje k něčemu podivnému. Co se mezi nimi stalo? Pokazila to Renata svou žárlivostí? Nebo jí provedl něco Chris? Na tom mladém muži bylo cosi divného. Připadalo jí, že se chová jako dítě, nedospělé a nerozumné. Nebo se mýlí? Byla to Renata, která to nezvládla? (str. 137)

S Vojtěchem přichází velmi živelná energie. Jeho bezprostřednost, optimismus a smysl pro humor vytvářejí kontrast ke Kristýnině uzavřenosti a pomáhají krok po kroku narušovat obranné mechanismy. Spojuje je láska k přírodě a čím víc času spolu tráví, tím více společných témat nachází.

Psychologická rovina postav je jednou z ambicí románu, ale opět nedotažená. Autorka se nesoustředí výlučně na konkrétní situace, avšak vyzdvihuje zejména dopad na aktéry, emoce, myšlenky a vzájemné relace, takže čtenář má možnost dobře sledovat, co se v nich odehrává a či prochází duševním vývojem. Hrdinové mají pouze základní charakterovou výbavu a jejich povahové rysy se promítají do jednání a rozhodování zkratkovitě a unáhleně. Ti klíčoví jsou na tom lépe, jenže u vedlejších jedinců, jako je třeba Renata, jde temperament zcela bokem. Paradoxně je nejkomplexnější Chris, jemuž je věnováno minimum prostoru, ale definují ho ostře vykreslené prvky toxického chování.

Styl psaní je v první řadě čtivý, střídají se humorné pasáže s vážnějšími momenty, což vytváří vyvážený koncept vypravování. Spisovatelka používá hojně přímou řeč, nespisovné výrazy a srozumitelnou a spíše jednoduchou mluvu, díky níž je dostupná široké škále publika. Po jazykové stránce text neobsahuje patrné gramatické ani pravopisné nedostatky. Za negativum lze uvést dialogy, jež v určitých chvílích vyznívají trochu afektovaně. Pokud někdo očekává propracovanější tvorbu, může být z lingvistického hlediska zklamaný.

Vyprávění alternují dvě dějové linky. Stěžejní tvoří aktuální dění, jež formuje většinu kapitol kratšího rázu. Retrospektivní úseky vyznačené kurzívou odkrývají věci z Kristýnina soukromí a objasňují, proč se rozhodla ukrýt v ústraní. Vzhledem tomu, že informace vyplouvají na povrch na etapy a linie se propojují pozvolna, udržuje se tím napětí. To si drží na začátku stabilní hranici, zakolísá ve střední části. Závěr zase disponuje velmi uspěchaným spádem směřujícímu k možná až šablonovitě pohádkovému konci.

Titul lze doporučit všem, kteří mají rádi psychologicky laděné počiny zaměřené na rodinné prostředí a osobní životní proměnu. Zaujmout může také ty, co preferují čtení emotivní beletrie, v níž se pomocí současného děje poodkrývají střípky z osobních životních okamžiků.

V publikaci nenajdeme žádné ilustrace a obálka je vytvořená za pomocí AI. To je asi na každém z nás, jestli tento fakt budeme považovat za mínus nebo za nepodstatnou záležitost, ovšem přijde fér mi to minimálně v recenzi zmínit.

Bylo to jako šílený film, ve kterém musela hrát, musela mluvit, odpovídat, rozhodovat se, a přitom cítila uvnitř takové prázdno, jako by sebe a scénu, ve které hrála, pozorovala zvenku. Večer seděla tupě v kuchyni a nemohla se ani pohnout, nebyla schopná se převléct do pyžama, jen si z posledních sil vzala prášky na spaní, které jí tu doktor nechal, překulila se na lůžko a poddala se mlze, která se jí rozlila v hlavě. (str. 75)

Lada Nežádalová se narodila v roce 1972 a kromě toho, že se živí jako lektorka angličtiny, stala se také koučkou osobního rozvoje. Dar je jejím knižním debutem.

První třetina byla za mě velice poutavá a to i přes to, že jsem vnímala vstup do knížky jako zrychlený a bála jsem se, že si literátka všechny zápletky vyplácala už na prvních stránkách. Pak jsem se začetla a můj dojem stoupl na uspokojivou úroveň. Ale samotné zakončení mě utvrdilo, že dílo pochází z ještě nevypsaných rukou.

Závěrečné hodnocení: 61 %

Kristýna žije na samotě, jen se svými zvířaty, a v tichu lesa buduje hradbu kolem svého srdce. Jednoho dne jí ale na dveře zaklepe její minulost. Do Kristýnina izolovaného světa se náhle vrací stíny, které měly zůstat pohřbeny – staré rány a nevyřešené vztahy.
Mezi bolestnými vzpomínkami a nečekaným setkáním, které v ní probouzí dávno zapomenuté city, musí Kristýna najít odvahu k tomu nejtěžšímu: přestat utíkat a přijmout dary, které k ní nečekaně přišly. Najde v sobě sílu být matkou i milovanou ženou, i když si myslela, že už pro ni tyto role neexistují?

Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2026
Žánr: společenský román
Počet stran: 224
Vazba: měkká

Komentáře