Nejkrásnější věci přichází, když už na ně nečekáme
Kristýna se mrkla na hodiny, bylo krátce před půlnocí. Seděla v tiché kuchyni sama. Jaký je to rozdíl, teď a vloni, projelo ji myslí. Vloni tady neměla stromek ani cukroví, seděla u počítače a snažila se při práci připomenout, že nějaké Vánoce vůbec jsou. (str. 239)
Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Chci zakoupit tento titul!
Kristýna chystala večeři. Co chvíli se ale zastavila s vařečkou v ruce a zamyslela se. Ten Renatin příběh... cítila, že to spěje k něčemu podivnému. Co se mezi nimi stalo? Pokazila to Renata svou žárlivostí? Nebo jí provedl něco Chris? Na tom mladém muži bylo cosi divného. Připadalo jí, že se chová jako dítě, nedospělé a nerozumné. Nebo se mýlí? Byla to Renata, která to nezvládla? (str. 137)
Styl psaní je v první řadě čtivý, střídají se humorné pasáže s vážnějšími momenty, což vytváří vyvážený koncept vypravování. Spisovatelka používá hojně přímou řeč, nespisovné výrazy a srozumitelnou a spíše jednoduchou mluvu, díky níž je dostupná široké škále publika. Po jazykové stránce text neobsahuje patrné gramatické ani pravopisné nedostatky. Za negativum lze uvést dialogy, jež v určitých chvílích vyznívají trochu afektovaně. Pokud někdo očekává propracovanější tvorbu, může být z lingvistického hlediska zklamaný.
Vyprávění alternují dvě dějové linky. Stěžejní tvoří aktuální dění, jež formuje většinu kapitol kratšího rázu. Retrospektivní úseky vyznačené kurzívou odkrývají věci z Kristýnina soukromí a objasňují, proč se rozhodla ukrýt v ústraní. Vzhledem tomu, že informace vyplouvají na povrch na etapy a linie se propojují pozvolna, udržuje se tím napětí. To si drží na začátku stabilní hranici, zakolísá ve střední části. Závěr zase disponuje velmi uspěchaným spádem směřujícímu k možná až šablonovitě pohádkovému konci.
Titul lze doporučit všem, kteří mají rádi psychologicky laděné počiny zaměřené na rodinné prostředí a osobní životní proměnu. Zaujmout může také ty, co preferují čtení emotivní beletrie, v níž se pomocí současného děje poodkrývají střípky z osobních životních okamžiků.
V publikaci nenajdeme žádné ilustrace a obálka je vytvořená za pomocí AI. To je asi na každém z nás, jestli tento fakt budeme považovat za mínus nebo za nepodstatnou záležitost, ovšem přijde fér mi to minimálně v recenzi zmínit.
Bylo to jako šílený film, ve kterém musela hrát, musela mluvit, odpovídat, rozhodovat se, a přitom cítila uvnitř takové prázdno, jako by sebe a scénu, ve které hrála, pozorovala zvenku. Večer seděla tupě v kuchyni a nemohla se ani pohnout, nebyla schopná se převléct do pyžama, jen si z posledních sil vzala prášky na spaní, které jí tu doktor nechal, překulila se na lůžko a poddala se mlze, která se jí rozlila v hlavě. (str. 75)
Lada Nežádalová se narodila v roce 1972 a kromě toho, že se živí jako lektorka angličtiny, stala se také koučkou osobního rozvoje. Dar je jejím knižním debutem.
První třetina byla za mě velice poutavá a to i přes to, že jsem vnímala vstup do knížky jako zrychlený a bála jsem se, že si literátka všechny zápletky vyplácala už na prvních stránkách. Pak jsem se začetla a můj dojem stoupl na uspokojivou úroveň. Ale samotné zakončení mě utvrdilo, že dílo pochází z ještě nevypsaných rukou.
Závěrečné hodnocení: 61 %
Počet stran: 224

Komentáře
Okomentovat