Recenze: ZAČAROVANÁ SEZÓNA (Radmila Tomšů)

Pohádková fantasy z maringotek a jevištního zákulisí




Cestou, klikatící se do prudkého kopce, se namáhavě sunuly čtyři křiklavě barevné vozy. Podsadití koně odfrkovali, kola maringotek na rozmáčené cestě podkluzovala, muži opírající se do postranic supěli. (str. 5)

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Straky na vrbě.
Chci zakoupit tento titul!


Když se kočovná herecká společnost vydá na další sezónní cestu, principál Gaspar počítá každou minci a doufá, že soubor konečně zažije klidnější léto. Jenže kromě rozbitých vozů, věčně hladových komediantů a příprav nového muzikálu Kočky čekají na ansámbl mnohem podivnější nesnáze. V krajině, kde lze na trhu koupit drobná kouzla a čarodějky či mágové patří k běžnému koloritu, totiž není daleko od obyčejné patálie k pořádnému maléru. Do putování se postupně připletou únosy, milostné zmatky, dávná tajemství i lidé s ne právě dobrými úmysly. A zatímco se kolem kočovného tábora začíná nebezpečně utahovat smyčka, na jevišti musí představení pokračovat.

(Zdroj: archiv recenzentky)
Začarovaná sezóna Radmily Tomšů patří k lehčí, pohádkově laděné fantasy, která namísto zachraňování celého světa obrací pozornost k poměrně obyčejným starostem neobyčejné rodiny. Předlohou byla původně povídka o potulném divadle, později rozšířená do samostatného titulu. Dění sledujeme v er-formě, přičemž perspektiva přechází mezi různými členy společnosti i lidmi, s nimiž se při putování setkávají. Členění do krátkých kapitol udržuje svižné tempo a jednotlivé epizody připomínají zastavení na dlouhé štaci. Výtvarnou podobu doplňují ilustrace Antonína Bednaříka, jenž se podílel také na podobě obálky.

Nejvíc bezesporu zaujme samotný nápad. Fantastické kulisy bývají často vyhrazené králům, vyvoleným bojovníkům či mocným mágům, zatímco zde do centra dění vstupují lidé řešící výdělek, jídlo, mezilidské vztahy a otázku, zda se večer vůbec podaří vystoupit. Čarování není vzácnou silou schopnou převrátit chod dějin, nýbrž součástí každodennosti, a právě spojení jevištního zákulisí s magií dodává celé koncepci osobitost. Dobrodružství navíc střídají komické výstupy, jemná romantika i chvíle rodinné blízkosti, takže četba málokdy ztrácí tempo.

Naopak trochu škodí roztříštěnost. Vedlejších linek přibývá hodně, některé motivy dostanou méně prostoru, než jejich uvedení slibuje, a několik zápletek by sneslo výraznější dotažení. Výsledkem je směs sympatických prvků, které se ne vždy podaří vyvážit.

Neměli vždy na růžích ustláno, některé sezóny se protloukali taktak, ale vždy na to byli dva. Později tedy už čtyři, usmála se pro sebe. Nebyla to jednoduchá doba, s dvojčaty na krku, ale právě tehdy poznala, že si vybrala správně. (str. 11)
K půvabu výrazně přispívá také prostředí. Maringotky, tržiště, hostince, provizorní pódia, hrady i zapadlé vesnice vytvářejí kulisu připomínající starou pohádku, v níž se za příští zatáčkou může objevit loupežník stejně snadno jako čarodějnice. Do popředí se dostává pocit neustálého pohybu. Jednou se vytahuje vůz z bahna, podruhé už komedianti stavějí scénu před zvědavými obyvateli dalšího městečka. Úvod mimo jiné zachycuje též praktickou stránku kočovného života: cestování znamená únavu, hlad, rozbité vybavení a věčné počítání peněz, takže idealizovaná svoboda dostává zemitý protipól.

Gaspar představuje středobod početného ansámblu. Jako principál musí držet pohromadě rodinu, zaměstnance i finance, přestože ne vždy volí nejrozumnější řešení. Amélie vedle něj působí praktičtěji a klidněji; společné scény zároveň ukazují dlouholeté manželství založené spíš na důvěrném hašteření a vzájemné oporě než na velkých gestech. Dvojčata Adam a Zina přidávají další rodinnou dynamiku. 

Výraznou stopu zanechávají také kouzelník Xaverius, asistentka Nella, Zachery, Filippa, Róza či mág Dimitri. Počet jmen může zpočátku znesnadnit orientaci a někteří členové zůstávají charakterově méně propracovaní, přesto se většině daří získat vlastní hlas, drobný zvyk nebo komickou vlastnost, díky níž nezapadne úplně do davu.

„Skáču po jevišti jak tajtrlík,“ odsekla mu blondýnka a utřela si nos do rukávu. „Sliboval si, že budu hrát! Si to pamatuju! Herečka, říkals! Jednou z tebe tu herečku udělám, lásko! Takovou, jakou svět neviděl! A teď místo toho tady v těch Prdelákovech skáču po jevišti kolem tebe jak nadmutá koza!“ (str. 26)

Radmila Tomšů píše lehce, přímočaře a s výrazným podílem dialogů. Jazyk nekomplikuje svět složitou terminologií a přirozeně odpovídá oddechovému zaměření. Humor vychází převážně z charakterů, slovních přestřelek a drobných katastrof, nikoli z prvoplánových gagů – zároveň dokáže vybudovat napětí. Občas však próza vysvětluje emoce či situaci důkladněji, než je nutné, a už řečené se místy opakuje.

Výslednému zpracování by prospěla důslednější korektura, protože se sem tam objevují drobné překlepy, interpunkční přešlapy či nejednotnost v zápisu některých jmen.

Začarovaná sezóna není titulem, jenž chce ohromit rozsáhlou mytologií nebo temným konfliktem o osud říší. Mnohem víc těží z pocitu, že na chvíli nasednete do jedné z barevných maringotek, projedete pár měst, pohádáte se kvůli večeři, utečete před průšvihem a večer ještě stihnete zatáhnout oponu. Nedotažené náměty a místy přeplněná skladba celkový dojem srážejí, ne však natolik, aby převážily laskavost, nápaditost a příjemně starosvětskou atmosféru.

Čtenářům, kteří mají rádi odlehčenou fantastiku, divadelní zákulisí, rodinné vazby a dobrodružství bez neustálého boje o přežití lidstva, se může podobná štace zalíbit.

Radmila Tomšů je česká autorka, jejíž tvorba sahá od fantastiky po humor a oddechově laděnou prózu. Psát začínala také prostřednictvím povídek a literárních soutěží, kde zaznamenala několik úspěchů; za mikropovídku Apokalypsa v A dur například získala ocenění Mlok v Ceně Karla Čapka. Můžete ji znát z titulů Hotel U devíti koček, Kočka, kam se podíváš nebo fantasy série Strážci rozhraní, do níž patří Hrozba z minulosti a Honba za stínem. Podílela se rovněž na společných románech Statek je rodu ženského, Statek v ohrožení či Potrhlá dovolená.

Subjektivní názor: Začarovanou sezónu jsem si užila opravdu hodně. Stránky mi mizely pod rukama a několikrát jsem obdivovala, s jakou fantazií Radmila Tomšů pracuje a kolik neotřelých nápadů dokázala do knihy vměstnat. Trochu mě zamrzelo jen to, že některé rozehrané prvky zůstaly nedotažené a celek se občas rozbíhal do příliš mnoha směrů. Ani to mi ale nezkazilo velmi příjemný čtenářský zážitek a s kočovnou společností jsem strávila několik moc hezkých chvil.

Závěrečné hodnocení: 79 %


Svobodně jako vítr se toulat po světě!
Jak je to krásné být prostým komediantem... Principál herecké společnosti však má občas hlavu v pejru z přízemních starostí! Jak nasytit hladový soubor, kdy uvést nově nastudovanou hru, jak zbavit božského pěvce chorobné trémy... A když se k tomu přidají magické kejkle a úklady, je o zábavu (i maléry) postaráno. Stihne vůbec soubor nastudovat muzikál Kočky, jednoznačně slibný sukces?
 * * *
Začarovaná sezóna je milá, hravá, odlehčená. Vstupte do ní a propadnete kouzlu potulného herectví! Jen dále, velectění, stačí odhrnout oponu této knihy...

Nakladatelství: Straky na vrbě
Edice: Česká fantastika (162.)
Obálka a vnitřní ilustrace: Antonín Bednařík
Rok vydání: 2023
Žánr: fantasy
Počet stran: 384
Vazba: brožovaná

Komentáře