Další Vona, další stejná tklivá píseň...
Už léta si míchá dávky benzodiazepinů, hypnotik a opiátů jak karty v pokeru. Jako by skládal vlastní rekviem. Nikdy mu nešlo o euforii. Jen o ticho. O prázdno. Jeho chemická modlitba za zapomnění. A Teď ji kor potřeboval. Po jazyku se mu rozleje teplé nahořklé sladko s kovovým podtónem. Tělo se zaboří do sedačky. Jo. Tak to by šlo. Teď mu je aspoň na chvilku všechno jedno, i ta podělaná Šumava kolem. (str. 123)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.
Píše se konec roku 1853 a v odlehlých osadách pod Huťským štítem na Šumavě panuje zima, kterou do té doby nikdo nepamatuje. Přívaly sněhu a nekončící mráz zcela odříznou oblast od zbytku civilizace. Těhotná Bréta, její manžel Francek a synek Anton se starají o Franckovy rodiče, kteří žijí naproti, a snaží se společně přežít krutosti přírody. Ovšem matka země je neúprosná...
Vyprávění ve dvou časových osách plyne striktně chronologicky. Minulá linka líčí den za dnem syrovost šumavských luhů a hájů a tamní zvyklosti v mezilidských vztazích. Ženy by měly poslouchat muže na slovo, jenže Bréta je jiná. Odmalička holduje bylinkaření a radou i činem pomáhá místním. Snadno se stane terčem předsudků místního faráře i tchyně, která si pro Francka představovala pokornější a mírnější choť... Současná linie mapuje osud bezejmenného chlapce, jenž si z těžkého dětství vybavuje ty nejkrutější momenty temna a bezútěšnosti.
Historické části adresuje vypravěčka jakési Leně. Stará paní nezapomněla na nemilosrdnost tehdejší zimy ani na patriarchální vzorce hrající v tomto údobí prim v partnerském soužití. Muži pro ostré výrazy a mnohdy i ránu nechodili daleko, manželku je přece nutné srovnat do latě. Protagonistka Bréta je nejen krásná, ale rozumí i léčivé funkci bylin a umí se za sebe postavit – a svůj um si nechce nechat vzít. Motiv bylinného léčitelství tvoří protiklad k současnosti, kdy je hlavní hrdina psychiatr a neduhy duše řeší pomocí různých léků.
Autorka výborně pracuje s jazykem, který se svou formou přibližuje románům z konce devatenáctého století a poeticky dotváří atmosféru. Úderný text plný efektních metafor, básnických figur a bohaté slovní zásoby bude lahodit oku náročného čtenáře. Klabouchová střídá osvědčenou er-formu s neobvyklou du-formou, která poskytuje neotřelou perspektivu. Negativně lze vnímat časovou neukotvenost v pasážích z přítomnosti, kde neuvádí žádný konkrétní rok, což je zejména v první třetině matoucí a vy budete přemýšlet, s čím se vlastně pojí a proč. Možná je to záměr hromadící vnitřní neklid, jenž při čtení pocítíte.
Vona je mixem historicko-psychologického románu a hororu. Postupně dávkované napětí spolu s popisy nehostinné krajiny naženou strach od prvních stran. Hororové pasáže jsou plné naturalistických morbidností. Tvůrkyně si nebere servítky před nikým a ničím a neuvěřitelně realisticky popisuje hrůzy epidemie skvrnitého tyfu, který ubírá na lidskosti i těm nejbohabojnějším existencím.
Důležitým motivem je opakování rodových vzorců. Jako jedovatý had se napříč generacemi vine mužská nadvládá a ženská podřízenost ve své nejtemnější podobě. Detaily domácího násilí nejsou pro slabší povahy. Ženské i mužské charaktery jsou popsány velmi plasticky, bezvýchodnost odkoukaného chování je dechberoucím svědectvím o důležitosti výchovy a nutí k zamyšlení. Jaký vzor lásky dáváme svým dětem? A opravdu se nedá z kolotoče rodinných obyčejů vymanit?
Doporučuji náročnějším a pozornějším čtenářům libujícím si v temných realistických zápletkách, ze kterých mrazí po dočtení. Podobnost můžete najít v Žítkovských bohyních od Kateřiny Tučkové. Držíte v ruce knihu, na niž dlouho nezapomenete. Klabouchové se podařilo navázat na fenomenální úspěch U severní zdi a posunout laťku ještě o něco výše.
Rodačka ze Šumavy Petra Klabouchová vystudovala mediální vztahy a žurnalistiku na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se hudebnímu průmyslu a žije střídavě v Itálii, Praze a USA. V tvorbě se zaměřuje na pozapomenutá místa naší historie. Mezi její nejvýraznější publikace patří Prameny Vltavy (2021), U severní zdi (2023) a Ignis fatuus (2024).
Klabouchová potvrdila čestné místo mezi mými nejoblíbenějšími spisovatelkami. Drsné čtivo, co jde na dřeň emocím je přesně můj šálek kávy.
Závěrečné hodnocení: 95 %
Příběh inspirovaný jedním z největších přírodních i lidských neštěstí Šumavy. Odlehlé osady pod Huťským štítem čekají v dubnu 1853 na příchod jara. Marně. Dočkají se jen přívalů sněhu, který všechno a všechny pohřbí. A taky hladu, neznámé epidemie, hrůzy a šílenství. Někteří si vyberou smrt, jiní se v boji o přežití zřeknou vlastního lidství. Ozvěnu té dávné tragédie si dodnes předávají potomci jednoho z rodů, zatímco hrůzné dědictví čeká na své odhalení. Román, který ctí horor i detektivku, vypráví prastarý příběh o boji dobra proti zlu a odpuštění proti nenávisti. Příběh o strachu a nepochopení, co přechází z otců na syny. Alespoň do momentu, kdy na scénu vstoupí ta, jež v mužském světě nemá ani právo na jméno — Vona.
Rok vydání: 2026
Žánr: Historicko-psychologický horor
Počet stran: 362
Vazba: Pevná, vázaná
Komentáře
Okomentovat