Upřímný vhled do duše pomocí správně kladených otázek
Hm. Jako holčička ve škole jsem nikdy nepatřila mezi krasavice. Volby miss na škole v přírodě vyhrávala vždy jiná holčička, druhé a třetí místo také, a já jsem to brala zcela přirozeně a usoudila jsem, že jsem asi jen ta vtipná. Také jsem už tenkrát ráda psala poezii, a tak jsem spolužačkám pomáhala vymýšlet básničky pro kluky a výmluvy pro učitele. Já jsem zkrátka pro okolí měla jiné kvality než vnější půvaby. Rozhodně jsem si nemyslela, že jsem hezká. (str. 144)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Chci zakoupit tento titul!
Václav Žmolík přináší interview s Terezou Kostkovou. Nejedná se o klasickou autobiografii, nýbrž o schématické okruhy, v nichž autorka vzpomíná na svůj soukromý i profesní život. Věnuje se motivům, jako jsou rodina, herecká kariéra, moderování, partnerské vztahy, stárnutí nebo nabyté zkušenosti.
Titul je rozdělen do sedmi tematických oblastí: tichá pošta, doteky divadla, na cestě za vlastním snem, en Francais, moje malé velké radosti, doteky kamery, teď a tady. Rozhovor je ve velké míře orientován chronologicky avšak vzhledem k prolínání vzpomínek a dalších aspektů se občas vrací zpátky v čase. Začíná záležitostmi mířenými na Terezino dětství, padají dotazy na vztah s rodiči apod., první lásky a průšvihy. Otázky jsou směřovány citlivě, nenuceně a zároveň vůbec nepůsobí bulvárně. Přestože se věnuje také vážnějším věcem, nechybí v něm humor ani nadhled.
Z autorčina způsobu odpovídání a uvažování je patrná vysoká míra sofistikovanosti, vzdělanosti i inteligence. Dokáže jasně a zřetelně vyjádřit, někdy i v hezkých přirovnáních a metaforách, co se jí honí hlavou. Slovní zásobu má znatelně bohatou a najdeme v ní i cizí terminologii. Často k jednotlivým historkám přidává individuální pohled na věc a dokáže se zamyslet nad každodenními problémy. Díky tomu publikace nefunguje pouze jako vyprávění známé osobnosti o osobních úspěších, ale do jisté míry jako sebereflexe.
Ano, básničky, francouzština. To bylo moje. Ale přesto jsem měla sen, že budu herečka, divadelní herečka. A uvnitř sebe jsem měla atomovku. Tu ale ještě tenkrát nikdo nemohl vidět. (str. 192)
Moderátorka popisuje, jak vnímá své řemeslo, co pro ni znamená práce s lidmi nebo jaké praktické vlastnosti získala při moderování pořadu StarDance a proč ji spojili právě s Markem Ebenem. Tyto části nabízejí vhled do zákulisí, nicméně nejsou zaměřené na senzace ani odhalování soukromí jiných osob. O rodinném zázemí mluví sice otevřeně a s respektem, nevyhýbá se žádným momentům nevyjímaje třeba těhotenství nebo rozvodu, ovšem hlídá si hranici, přes níž nechce přejít a ohrozit nějakým výrokem blízké členy.
Kdekdo by si mohl myslet, že když se narodila do divadelnického rodu a otec i matka byli už tenkrát uznávanými umělci, měla cestičku ve všech směrech vymetenou. Sama několikrát zdůrazňuje, že se vždy spoléhala výhradně na sebe a i v případě, když jí tatínek půjčil peníze na nájem, musela mu je později splácet.
Po jazykové stránce je počin napsán kultivovaně, rozhovorový formát usnadňuje orientaci v textu. Coby nedostatek lze zmínit doslovnou formou odpovědí, jež vypadá, že neprošla žádným redakčním zásahem. Některé věty zůstaly kostrbaté a utíká tak skrz ně svižnost. Někomu může rovněž připadat přinejmenším zvláštní používání emotikon v Tereziných replikách, ale na druhou stranu se tím utvrzuje autenticita.
S mámou se nám povedla veliká věc, že jsme opravdu důvěrné přítelkyně. A to je velké štěstí. A ještě se to krásně proměňuje s věkem. (str. 41)
Svazek nemá výraznější děj ani dramatické zvraty. Místy se opakují obdobné myšlenky a nějaké kapitoly mají spíše charakter úvah než vyprávění konkrétních událostí. Čtenáři, kteří očekávají podrobnou autobiografii nebo kontroverzní postoje, mohou mít pocit, že kniha zůstává v bezpečné rovině a určitým sférám se vyhýbá. Naopak bude bavit fanynky či fanoušky a prostě všechny, kteří chtějí nahlédnout pod pokličku života hlavní představitelky.
Literátní obsah je doplněn mnohými fotografiemi, většina pochází z domácího archivu, další jsou z natáčení nebo z focení pro propagační účely. Tvůrcem snímku na obálce a v předělových pasážích je Jaroslav Fikota. Každopádně díky nim máme příležitost vidět Terezu Kostkovou v různých situacích třeba včetně cestování.
Václav Žmolík je český novinář, publicista, scenárista, rozhlasový a televizní redaktor a moderátor. Mezi jeho nejznámější tvorbu patří televizní seriál Po Česku, ten vyšel i knižně a dočkal se také rozhlasové podoby. Dlouhodobě spolupracuje s Českým rozhlasem, momentálně je zaměstnán u Dvojky ČRo. Vedl stovky rozhovorů před kamerou a mikrofonem, nejeden z nich i publikoval.
Terezu Kostkovou znám samozřejmě z obrazovek, ale díky nově vzniklé edici Řekla bych jsem měla možnost poznat ji i jako ženu z masa a kostí. Přímost, s níž k dotazům přistupovala mě opravdu upoutala a pokud si i další díla vycházející se stejným směrem budou podmětná, zůstanu jejich čtenářkou.
Závěrečné hodnocení: 86 %
Tereza Kostková patří k našim nejoblíbenějším herečkám a moderátorkám. V rozhovoru s Václavem Žmolíkem ji ale poznáte jako ženu z masa a kostí. Mluví otevřeně o úspěchu a pochybnostech, o kráse, stárnutí, vztazích, mateřství i o ceně, kterou si vyžádala její cesta na výsluní. Vrací se k herecké kariéře, k zákulisí StarDance i k okamžikům, kdy musela hledat rovnováhu mezi jevištními a životními rolemi. Odhalte skutečný příběh ženy, která se naučila postavit sama za sebe a přitom neztratila lehkost a humor.
Nakladatelství: nastole
Rok vydání: 2026
Žánr: kniha rozhovorů
Počet stran: 240
Počet stran: 240
Vazba: měkká
Komentáře
Okomentovat