Někdy je lepší odpověď nezjistit
Kůži měla téměř průsvitnou, přesto už pod ní neprosvítaly žádné žíly. Nikdy jsem tady neviděla ležet někoho tak mladého, napadlo ji. „Tak se do toho dáme, co myslíte?“ vytrhl ji ze zamyšlení patolog. Přikývla a postavila se na druhou stranu stolu, aby mu při práci nepřekážela. Rakvička zapnul magnetofon a spustil nahrávání. „Je dvacátého šestého září. Zahajuji soudní pitvu dívky. Věk přibližně třináct let. Tělo ženského pohlaví, štíhlá postava, výška sto padesát devět centimetrů, váha odhadovaná na padesát tři kilogramů. Identifikace zatím nebyla potvrzena.“ (str. 51)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Chci zakoupit tento titul!
Pro rodiče neexistuje horší událost, než když se mu dítě nevrátí domů. Třináctiletá Terezka je nalezena na dně lomu a objevení těla otřese i zkušenými kriminalisty. Horší je chvíle, kdy ji má identifikovat matka. Je pochopitelné, že to není jednoduché. Kde je ale manžel, aby ji v tak bolestivý čas podpořil a byl jí oporou? Z muže, jenž měl vychovávat a být vzorem, se stává hlavní podezřelý. Co když však osud rozdal ještě divočejší karty a následné odhalení bude bolestivé pro vícero stran?
Kniha je rozdělena do padesáti sedmi kapitol a dvou časových rovin. V roce 1995 sledujeme čerstvý případ zavražděné dívky i veškeré kroky vedoucí k vypátrání vraha. Vyšetřováním byla pověřena kapitánka Martina Vránová s podporučíkem Filipem Bauerem. Druhá linka nás zavádí o 30 let později do roku 2025, kdy Alena Doleželová, matka zemřelé, trpí nevyléčitelným onemocněním, a než skoná, chce získat odpovědi na otázky, kterých se od policie doteď nedočkala. Najímá si soukromého detektiva Olivera Berku, aby pokračoval, kde jiní selhali. Možná právě on, díky svému úrazu, uvidí věci jasně a bez emocí. Bude tím, kdo umožní, aby byl hlas spravedlnosti konečně vyslyšen?
Dílem nás provází er-formový nezainteresovaný pozorovatel, s nímž čile přepínáme mezi jednotlivými dekádami. V první řadě nám dává nahlédnout do emocí Martiny, jež má až chorobnou obsesi nalézt pachatele. Je vyřešení ochotna podřídit naprosto vše, až ji to začne ničit. Je pochopitelné že, že i po tolika letech jí není lhostejné, jak uspěje Oliver Berka, a chce být součástí objevených skutečností i jeho čerstvého pohledu. Neotevře však skrytou ránu, jež se začne znovu jitřit?
Bolela ho čelist, holeně i žebra. Ale byla to bolest, kterou si vybral sám. Díky ní nevnímal tu prázdnotu v hlavě. Stejně to měl s tetováním. Byl to způsob, jak mít věci pod kontrolou. Rituál, kdy tělo promlouvá, když mysl mlčí. (str. 98)
Eva Brykner skládá jednoduché věty, kombinuje popis s dialogy způsobem, jímž nastíní danou atmosféru, ale nezabředává do zbytečných detailů. Přestože se dozvíte řadu nepěkných informací, u nichž vám nemusí být dobře, jako celek se orientuje na klasickou detektivní práci bez explicitně ohromujících a prvoplánových dramat. Do rukou se mi dostal recenzní výtisk před vydáním, u něhož nehodnotím gramatické, pravopisné ani stylistické chyby.
Z hlediska prostředí nepřicházíme do styku s neobvyklými lokalitami. Nejčastěji se pohybujeme na policejní stanici či v terénu: rodinné zázemí oběti a vyšetřovatelů, zaměstnání, rekreační objekty rodičů apod. Samozřejmě zavítáme i na pitevnu, kde dostaneme podrobný nástin, čím vším si Terezka musela projít… Konstantní tempo udrží bdělou pozornost po celou dobu.
V prologu máme chvilkovou možnost zachytit poslední dívčiny momenty, díky čemuž okusíme bezstarostnost mládí. Walkman hrající Zombie od The Cranberries, četba časopisu Bravo apod. Asi každý, kdo v těchto letech dospíval, ucítí závan nostalgie. Další stránky onu naivitu dospívání zmačkají do papírové kuličky a odhodí do dáli. Psychický propad Aleny, která přišla o dceru a neví, kde je její manžel. Dohnalo ho svědomí, protože on byl ten, kdo na ni vztáhl ruku, nebo nešťastná shoda okolností? Kapitánka Martina ztrácející profesionalitu a obsedantně prahnoucí po uzavření případu. Ale čím je urputnější, více se jí cíl vzdaluje. Oproti tomu Oliver uvažující s chladnou bezemoční logikou, přitom nevnímající bolest, již způsobuje osobám, které ho milují. Mnoho postav s vlastním trápením a neodbytnými myšlenkami…
Probudila se zpocená a nevyspaná. Nechala doma spícího kocoura a vydala se na služebnu. Tam alespoň ten neklid mohla přetavit v něco užitečného. Město se teprve probouzelo ze spánku. Silnice zely prázdnotou, jen sem tam po nich projel autobus či auto. Do kanceláře vešla se zarudlýma očima, ve spáncích jí pulzovala intenzivní bolest. Vytáhla ze šuplíku svého stolu plato paralenu a jeden zapila douškem včerejšího čaje. Posadila se na kolečkovou židli a zahleděla se ven. Za okny se rozednívalo, listy na stromech začaly hrát všemi barvami. Přicházelo období znovuzrození. V tom pomalém umírání přírody bylo něco očistného. Stromy se nebály odhodit to, co už nepotřebují. (str. 146–147)
Ačkoliv se představuje citlivé téma – vražda dítěte – i s ním související okolnosti, počin působí relativně stroze, čímž nastává problém si vůči němu vytvořit nějaký vztah, potažmo zájem. Některé věci jsou velmi předvídatelné, jiné naopak šokující, přesto nezacílí na střed vašeho srdce. Náročnějšímu čtenáři bude chybět větší psychologie i důmyslnější a uvěřitelnější zpracování odhalení vraha. Obzvlášť v případě, že očekáváte mrazivě explicitní thriller, budete zklamáni.
Hranice bolesti nabízí klasickou detektivní práci postavenou na netradiční formě minulost x přítomnost, kde v současnosti má stejnojmenná vyšetřovatelka druhou šanci objasnit odložený případ. Podaří se jí to tentokrát, nebo po takové době nemá už vůbec šanci?
„Bolest, která se nedá popsat slovy. Je to, jako když vám někdo vytrhne srdce z těla a roztrhá ho na kousky. Je to jako zemřít, ale neznamená to konec. Jako byste se ocitli v limbu a topili se v žalu a moři bolesti,“ citovala jeho knihu. (str. 258)
Eva Brykner debutovala thrillerem Beze stopy. Jako milovnice psů a sychravého počasí ráda tráví chvíle u příběhů Agathy Christie či seriálu Vraždy v Midsomeru. Na projektu jsme vám představili Hladinu krve a Hranice bolesti v úpravě po vydání.
Největší problém jsem měla s odosobněním. Aktéři pro mě byli ve vakuu, do něhož jsem nepronikla a nedokázala se jim přiblížit. Zajímavý motiv kvůli tomu strádal a odhalení nechané na závěrečné stránky dílem náhody také nepůsobilo nejlépe. Krátké kapitoly snadno ubíhaly, nicméně knihu řadím do skupiny, na niž si za pár měsíců nevzpomenu.
Závěrečné hodnocení: 78 %
Trpí víc oběť vraždy, nebo ti, kteří po ní zůstali?
Na dně lomu je nalezeno tělo třináctileté Terezky. Brutální vražda šokuje celé město, vyšetřování kapitánky Martiny Vránové a podporučíka Filipa Bauera je však bezvýsledné. Po třiceti letech se případ znovu otevírá a spolu s ním i staré rány. Vrah po sobě nenechal jen mrtvé tělo, ale i jizvy, které poznamenaly celou rodinu. Soukromý vyšetřovatel Oliver Berka je poslední šancí, jak může Terezčina matka zjistit pravdu. Čím víc se však k jejímu odhalení blíží, tím je realita pro všechny bolestivější.
Nakladatelství: Motto
Série: Liberecká kriminálka (2. díl)
Rok vydání: 2026
Žánr: detektivní román
Počet stran: 280
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat