Špinavá Anglie, v níž se život ztratí velmi lehce…
Přelétl pohledem místnost zprava doleva. V rychlém sledu zaznamenal bedny s pivem; řeznický špalek se zaseknutým sekáčkem, hnědý zaschlou krví; řetězy visící ze stěny, v nichž viselo bez pohybu tělo a ocelový stůl s vyskládanými lesklými nástroji. Mírně vlevo proti dveřím stál zády k nim muž, kterého sledovali. Měl spuštěné kalhoty pod kolena. (str. 31)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha.
Chci zakoupit tento titul!
Někdy je život jen přežíváním, od něhož už nic velkého nečekáte. Abyste zvládli drsné podmínky ulice, velmi rychle se naučíte používat ostré lokty. Přesto ale nemusíte být lhostejni k utrpení ostatních. Vykořisťování, násilí, vraždy; jednou pohár trpělivosti přeteče i ostřílené třináctileté prostitutce… Nancy a Oliver podniknou kroky, díky nimž pomohou druhým a velmi zbohatnou, čímž se mohou dostat ze sociálního dna. S tím však souvisí velké nebezpečí. Zvládnou otočit koly osudu, nebo jimi budou nemilosrdně rozdrceni?
Dílo neobsahuje standardně značené či číslované kapitoly, ale jednotlivé části oddělují piktogramy kotvy a zdobené počáteční písmeno. Nebojte se nepřehlednosti nebo dlouhých nahuštěných textů, i tak zůstávají srozumitelné. Er-formový vypravěč je sice nezainteresovaný, na druhou stranu si nebere servítky a rovnou vás hodí do špíny na podlaze. Pomalé rozkoukávání opravdu není jeho styl. Kombinace spisovné a obecné češtiny doprovázená řadou specifických výrazů orientovaných na danou dobu a zaměření vytvoří příjemný koktejl uvěřitelnosti. Víte například, co je pazdeří?
Ústředními protagonisty jsou Nancy s Oliverem, díky nimž poznáme nejen přístavní město a jeho otřesné poměry, ale budou nás celým příběhem vést jako rozpíjející se inkoust na papíře. Přestože si dívka z větší části zachová roušku tajemna a minulost poznáme jen lehce, jasně pochopíme okamžiky, jež ji formovaly. V případě Olivera dostaneme informací více, a ač si zajisté postesknete, jak to měl chudák těžké, na přehnanou lítost nebude čas. Dohromady je svedla náhoda, nicméně přátelství pomalu přeroste v milenecký vztah. Zažijeme jízdu à la Bonnie a Clyde řízlou dickensovskou sociální otázkou?
„Tedy pane…, takové chování je zcela nepřijatelné. Ubohá služebná jako já… Jak bychom vypadali před sousedy? A vůbec, ve svém postavení si nemohu dovolit přijít do řečí.“ „A to jsi ještě navíc moje sestra,“ řekl znechuceně. Oba vyprskli. Ještě chvíli si hráli na mladého lorda a obtěžovanou služebnou, ale pak se ozvalo zaklepání na dveře. Nancy si povytáhla šaty a upravila vlasy, než otevřela. Hostinských dcera přinesla večeři. Skopové bylo plné loje a hrachová kaše studená. (str. 207)
Prostředí je dominantním prvkem celého vypravování. Zobrazené kulisy nejsou jen doplňkem k vytvoření atmosféry, ale nosníkem, kdy stěny se vás přímo dotýkají a vy cítíte vlhkost, plíseň, chlad a obecnou nepřívětivost. Dle anotace se vyskytujeme v přístavním anglickém městě na prahu 20. století, nicméně čas ani místo nejsou následně nijak podrobněji zmiňovány a spíše než z doslovných replik dané období vycítíte z rozhovorů, vybavení a společenských konvencí.
Tempo vám ustavičně dýchá na záda a zbrzdí vás jen vaše vlastní rychlost čtení. Přijde znásilnění, vražda, zotročení, uvěznění, týrání? Budou mít hrdinové štěstí, nebo kdy přesně muška jenom zlatá půjde o brloh dál? Lze v tak nízkém věku obstát vůči tolika nástrahám?
Hlavní pozornost orientujeme na dvojici, jejíž charaktery máme pod drobnohledem. Cítíte, že obzvlášť Nancy je nucena předčasně vyzrát a stylizovat se do role dospělé. Dětské radovánky i možnost studia jí byly sebrány a zbylo jen nejstarší řemeslo. Oproti tomu Oliver pochází dnešní optikou z úplné rodiny, kde však alkohol a násilí sehrály významnou roli.
Ten den si poprvé vzal Olivera do ložnice. Bylo mu sedm. „Pojď si promluvit, synku.“ Mluvení se nekonalo. Dělo se to stále častěji. Prosby nic neřešily a pláč otci obvykle nevadil. Nakonec začal pozorovat hrubé nitě v lůžku páchnoucím potem a alkoholem. Ponížení a bolest se dostaly do Oliverova života a napevno se tam usadily. Přestal se vídat se spolužáky; styděl se a byl stále zamlklejší. Občas se schválně řízl nožem nebo si zapíchl rybářský háček pod kůži; bylo to zvláštním způsobem uklidňující. Pozoroval, jak mu vytéká krev a přemýšlel, jestli i on časem zbledne jako rybí maso, když se rybě uřízne hlava. „Nebul furt!“ zařval na něj otec, když vkleče vzlykal do smradlavé deky. Sevřel zuby hrubou žíni a zadržel pláč. Matce ubyla jedna povinnost. (str. 71)
Právě zmíněný rozkol mezi věkem a tím, co musí aktéři předvést, někdy není nejuvěřitelnější. Respektive dělá problém připustit, že nejen mluva, ale i myšlení dospívající by bylo na takové úrovni a ani na zlomek vteřiny by v ní nezarezonovala dětinskost. Někomu může vadit přemíra štěstí, díky němuž se protagonisté dostanou z na první pohled obtížných situací. Po jazykové stránce je občas chyba v osobních zájmenech ji/jí a nadužívání slov se stejným základem záhy za sebou. Trochu mě zarazilo, že vzhledem k přelomu 19. a 20. století by bylo všeobecně známo, že kouření a užívání alkoholu není v těhotenství vhodné.
Hladina v plamenech funguje jako skvělý thriller s pekelnou atmosférou. Je s podivem, že se jedná o autorovu prvotinu. Prodíráte se pochybnými lokály, špinavými uličkami, mužskou dominancí a krutostí. Zmar se postupně vrství a vy budete nadmíru rádi, že žijete v současnosti. Přemůže láska lidskou nepřejícnost? Lze se vymanit z okovů nasazovaných od raného dětství? Vyplatí se důvěřovat někomu jinému než sám sobě? Éra, kdy neexistovala lidská práva, jen všudypřítomné násilí. Co vše jste ochotni udělat pro kousek bezpečí?
Zakroutila znechuceně hlavou. „Seš debil, Olivere, Už jsem ti to říkala předtím. Když se ožereš, není s tebou řeč. Měl bys s tím chlastem něco dělat.“ Hodila zbytek doutníku do vody. „Jo a ještě ti chci říct, že kdybys mě zmlátil… a já to přežila, uřízla bych ti v noci koule a hodila je do řeky. Mysli na to, až se půjdeš příště zase nachcat jako prase.“ Vstala a sehnula se, že vejde do jejich přístěnku, ale pak se zarazila, narovnala a otočila zpět k němu. Slunce zrovna zasvítilo a vítr jí rozevlál vlasy. „A docela bych ocenila, kdybys zjistil, kdy z týhle řeky vypadnem. Začínám tady z toho mít nervy.“ Opět se otočila a zmizela uvnitř lodi. Oliver seděl dál na bortu. Tohle tedy nešlo moc dobře, pomyslel si. Pak mu blesklo hlavou, že mohl skončit vykastrovaný a usoudil, že to nakonec tak špatné vlastně nebylo. (str. 170)
Jan Moran je tajemný Pražák, jehož přitahují postavy s temnou minulostí. Další informace bohužel nejsou ověřitelně dohledatelné.
Nejděsivější mi na celé knize přišlo, že si spisovatel nemusel vymýšlet nadpřirozené souboje mezi dobrem a zlem, aby dokázal ve čtenáři vzbudit opravdový strach z obyčejnosti minulých let. Surové, ulepené, se skvěle vystavěnou atmosférou. Věřila jsem mu každé slovo a přála si, aby hrdinové zapomněli na to, co bylo a konečně nalezli štěstí. Jejich vnitřní síla je obdivuhodná a inspirující. Ukázka toho, že zlomenost nemusí znamenat rezignaci. Skvělá práce a těším se, s čím dalším Jan Moran přijde.
Závěrečné hodnocení: 88 %
Ve špinavém přístavním městě Anglie na prahu 20. století se potkávají dva lidé, kteří už nemají co ztratit. Oliver si pod kůží nese temnou minulost a Nancy se naučila přežít dřív, než stihla dospět. Oba jsou vyvrženci na okraji společnosti a oba vědí, že žádná příležitost není zadarmo. Když se jejich cesty protnou, vznikne spojenectví stejně křehké jako nebezpečné. Nečekaná šance na lepší život je vtáhne do řetězce pronásledování, pomsty a intrik dalece přesahujících jejich možnosti. Pod světlem plynových lamp, v mlze a špíně se tak rozehrává nelítostný boj o vlastní budoucnost, v němž se rozhoduje potichu a rychle, někdy čepelí, jindy podpisem na nečitelném papíře. Jenže každé rozhodnutí něco stojí – a často se platí krví.
Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2026
Žánr: thriller, historie
Počet stran: 400
Vazba: pevná s přebalem
Komentáře
Okomentovat