Recenze: ZPÍVAT BŘÍZE (Veronika Opatřilová)

Netradiční, emotivní příběh plný atmosféry 

Ten mladík přijel jednoho brzkého  letního rána. Nilsovou starou motorovou lodí, se světle žlutým kufrem a křiklavě žlutou bundou proti větru. Nils se neobtěžoval vypnout motor ani vystoupit na pevninu („z pevné země pod  nohama se mi točí hlava“), zamával na pozdrav - mně nebo ostrovu -, a ještě než mladík vyložil své přehnaně velké a přehnaně křiklavé zavazadlo na molo, vydal se hbitě zpátky na otevřené moře. (Str. 16)

Za recenzní výtisk děkuji autorce Veronice Opatřilové

Chci zakoupit tento titul!

Již čtvrtý samostatný román vydala česká spisovatelka Veronika Opatřilová. Její tvorba je potěšením pro náročnější čtenáře.  Tentokrát je novinka o něco více netradiční. Ráda představím, co nabízí. 

Zpívat bříze  je rozděleno na tři podstatné části, z nichž každá má svůj účel - první je více poznávací, ve druhé už se dostáváme k jádru věci a třetím je rozuzlení a rozloučení. U všech je velmi specifický styl psaní, zahrnující velký  důraz na atmosféru - popisy, barvy, vůně,  nálady i  pocity. Takřka  můžete děj vnímat všemi smysly. Nechybí ani myšlenky a emoce, které nám předkládá zejména umělkyně. Její pohled na svět je osvěžující - zobrazuje stáří  nejen jako moudrost, ale především trpělivost a přemýšlivost. Styl psaní je rozhodně určen pro náročnější publikum.  Je malebný, autentický, přirozený, neopakuje se. Je znát ohromná slovní zásoba. Opět pohlazení pro milovníky českého jazyka. 

V er-formě však nahlížíme ještě na jeden příběh. Tentokrát milostný, zobrazující románek Gabrieala a Antonia. Tento text je o něco méně emotivní, spíše prostší a údernější, ale přesto v sobě skrývá podobné vybízení k zamyšlení. 

V anotaci se dozvíte, že se jedná o lyrický příběh, ve kterém nahlížíme na kontrast stáří a mládí. Ústředním motivem je láska - její druhy, vyjádření, touhy. Vše, co k ní patří a nad čím se dá polemizovat hrdinové více či méně probírají. Nechybí ani nevěra, opuštění, samota, ztráta, bolest, ukázka síly přírody a celkového spojení  s přírodou, mezilidské vztahy atd. 

Zajímavostí je, že dialogy patří k menšině - popisy a atmosféra, myšlenky hrají prim, zatímco konverzace jsou upozaděné. Některým čtenářům by právě přímá řeč mohla chybět, přestože ji autorka velmi dobře vyjadřuje jinými způsoby. Styl psaní je hodně dynamický, může působit až zrychlenějším dojmem v některých případech. 

Dějová linie je spíše o polemizování, nahlížení na minulost, shrnutí životů, hledání kontrastů a navazování pouta, jež je neobvykle niterné. Ale  nehledejte  výrazný děj či zvraty.  O ty je kniha prostá a proto ne každému bude vyhovovat. Dílo je samo o sobě hodně specifické a nabízí opravdu netradiční literární zážitek - můžete ho zbožňovat nebo se v něm ztrácet. 

Umělkyně a student nachází zprvu společné rituály, snaží se porozumět jeden druhému a později nachází i společnou řeč, ve které je pochopitelné, že každý vnímá svět zcela odlišným způsobem. Hodně niterný náhled na lidství, za což nesou svůj díl i kvalitně vytvořené charaktery. Jestli máte autorčinu tvorbu načtenou, nepřekvapí vás, že se dotýká i LGBTQ témat. 

Zpívat bříze má spoustu odkazů na přírodu i skutečný život. Souvisí  s ní aktuální témata a přesto není kniha tradiční. Naopak nabízí spoustu rozjímání. Je něžná  a citlivá a zároveň chvílemi i ostrá, když ukazuje pravdu a bolest. Rozhodně je vhodným čtením pro náročnější čtenáře,  kteří netouží po akčním ději, ale chtějí se na chvíli zklidnit, vydechnout, zamyslet se a nechat se hýčkat. 

Veronika Opatřilová píše obvykle o místech, kde jsou lidé izolovaní od společnosti a obklopení přírodou. Sama zřejmě tíhne k přírodě, moři, ostrovům a zvířatům, proto z jejích knih vyznívají témata tak autenticky. Na literární scéně se pohybuje od roku 2021, kdy jí vyšla povídka Možnosti  Kardamonu a Ostrov žije. Následoval román Počkej na moře, Píseň L. a nyní opět povídka ve sborníku Letní povídky a novinka Zpívat bříze, odkazující na  symboliku břízy  bělokoré, jak se můžete dočíst v poznámkách autorky na zadních stranách  publikace. Mimo literatury se Opatřilová  věnuje překladatelskému řemeslu - patří mezi přední překladatelky ze švédštiny.

Musím se přiznat, že  přestože se mi kniha četla báječně a měla spoustu milých překvapení, která jsem s nadšením přijímala, tak se mi recenze nepsala nejlépe. Zpívat bříze je totiž opravdu speciální příspěvek pro duši, ve kterém o děj vlastně příliš nejde, spíše o odhalení nitra. Bylo těžké popsat bez spoilerů něco, co jsem necítila jako zhmotněný příběh před očima, jak to obvykle bývá, ale spíše jako pnutí uvnitř duše. Něco takového jsem ještě nikdy nečetla - a to ani od Veroniky  Opatřilové, od které jsem četla Počkej na moře i Píseň L. Ve výsledku tento originál mohu opět jen doporučit - i když tentokrát je spíše na vás, zda si vás získá.