Adresát neznámý
„Promiňte, ale vaše sedadlo...“ ozvalo se za ním. „Je moje.“ Už v půlce editorialu se u něj objevila letuška. „Pane, promiňte, ale nyní se podává oběd, není možné si sklápět. „Už pro mě máte tu whisky? To je totiž můj oběd. A ten já jím zásadně vleže.“ „Musím vás požádat abyste. „A já vás požádal o nápoj. A mám ho tu? Vidíte ho tady někde? Já tedy ne. Zajímavé, že? Požádal jsem a nic se nestalo. Takhle to prostě chodí.“ (str. 66)
Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Max, Adina a Michal žijí své obyčejné životy, když jim jednoho dne dorazí dopisy slibující objasnění minulosti. Všichni mají komplikovaný vztah s otcem a strádají absencí matky. Co dalšího je spojuje? Psaní je nutí k setkání a odhalení těch nejděsivějších pravd... Jak se rozhodnou?
Vyprávění mapuje osud tří hlavních hrdinů a ti se po kapitolách střídají. Adina trpí silnou neurotičností, dalo by se říct, že její chování vykazuje rysy obsedantně kompulzivní poruchy. Každý den musí snídat to samé v oblíbené kavárně, jinak je rozhozená. Čtvrteční večery zase patří večeři s tátou, kde se probírají pouze nezáživná a formální témata. Sexuální vazby, jež pěstuje, se rovněž vyznačují podivnostmi. Max pracuje ve vrcholovém managementu, peníze a úspěch jsou jeho hlavními prioritami. Kariéru miluje a je v ní zatraceně dobrý, jenže vše tak nějak dělá pro uznání chladného otce. Vystavěl si kolem sebe zeď z arogance a promiskuity. Michala vychovali prarodiče, protože jeho tatínek má, eufemisticky řečeno, kladný vztah k alkoholu. Ačkoliv je výborný muzikant, věnuje se Michal pouze práci bedňáka a se kolegou tahá aparaturu z festivalu na festival. Rád se lituje a stěžuje si na úděl chudého polosirotka. Protagonisté se plácají v životě, jak dovedou. Něco ovšem postrádají, neumí si udržet dlouhodobého partnera či partnerku a trápí je úzkost ze samoty a pocit existence protékající mezi prsty.
Jazykem je obecná čeština bohatá na neologismy, anglicismy a vulgarismy. Dialogy jsou autentické a plné cynického humoru. Zvolená ich-forma podporuje opravdovost a s postavami se snadno ztotožníte. Kniha obsahuje spoustu přímé řeči. Autorka místy tápe syntakticky, což lze vidět na ukázce. Věty jsou srozumitelné dle kontextu, ale větný člen občas vypadne.
Devízou díla je bezesporu psychologická sonda do duší dnešních třicátníků, kteří sice neživoří, ale topí se ve vztazích. Text je spíše popisný než dynamický. Úvod, kdy se seznamujeme s charaktery, by někomu mohl připadat až příliš zdlouhavý. K jádru věci a tajemství, na němž stojí anotace, se dostáváme až za polovinou. Bohužel se Maškové nepodařilo mezi řádky vnést potřebné napětí, a tak se čtenář sice baví osudy zúčastněných, ale jeho zájem o nosnou záhadu jde do pozadí.
Přestože se Mašková pouští do závažných témat, jako jsou rodinné vazby, lži, alkoholismus, bezdomovectví a psychické obtíže, dokáže psát s lehkostí a velkou mírou empatie. Nevyžádaná pošta si na náročnou literaturu nehraje, ale rozhodně se dá zařadit mezi oddechovky s přesahem. Originální narativ a (ne)sympatičtí zúčastnění udrží vaši pozornost. Pokud však hledáte dramatické chvíle, sáhněte raději po něčem jiném.
Doporučuji jako dovolenkové čtení pro mladší publikum, jež bude soucítit s trablemi mileniálů. Lehkou paralelu můžeme spatřit ve Skladišti Petry Štarkové také cílící na propracovanou psychologii a mozaikový způsob vyprávění.
Plzeňská rodačka Hana Mašková vystudovala andragogiku a personální řízení a mediální studia na Univerzitě Karlově. Psala reportáže o zvířátkách, lepila koberce na festivalu Divadlo atd. Aktuálně ji živí PR pro filmový festival a televizi. Nevyžádaná pošta je debutem na literární scéně.
Nevyžádaná pošta pro mě byla pozitivním překvapením, určitě si nenechám další tvorbu Maškové ujít. Řadím ji mezi společenské romány s neotřelým námětem a čtivým stylem.
Závěrečné hodnocení: 80 %
Kdybyste dostali dopis, který rozloží všechny vaše vztahy i pečlivě udržované iluze, otevřeli byste ho? Max, Adina a Michal to udělají a budou toho nejednou litovat. Jak dopadne divoká týdenní jízda promiskuitního workoholika, labilní hysterky a zahořklého vegana, kteří musí spojit síly, aby odhalili dávno zapomenutou pravdu o své minulosti? Co mají společného kromě komplikovaných vztahů se svými otci? A je těžší odpustit těm, které nenávidíme, těm, které milujeme, anebo sami sobě? Tři postavy se střídají ve vyprávění svých příběhů skrze vlastní specifický jazyk – někdy analytický, jindy chaoticky introspektivní nebo odevzdaně sarkastický. Nevyžádaná pošta je ironicky něžný román o vině, kterou si neseme, rodinách, které si nevybíráme, a dopisech, které by možná bylo lepší nikdy neotevřít.
Rok vydání. 2026
Žánr: Společenský román
Počet stran: 314
Vazba: Brožovaná s klopami
Komentáře
Okomentovat