Boj, pomsta, chaos
„Být korunní princeznou podsvětí neznamená jen přežívat a řešit spory. Démoni jsou silná stvoření a potřebují ještě silnější vedení. Dominanci. Jinak začnou být nebezpeční.“ „Myslela jsem, že u vás vládne hierarchie.“ „Nebudou nebezpeční pro vás, nýbrž sobě navzájem. Jejich aktivita se může začít vymykat a jejich hlad začne růst. Potřebují svou princeznu.“ Poslední slova skoro zašeptal. (str. 17)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Chci zakoupit tento titul!
Ayanna přišla o milovaného Astarotha. Místo aby v klidu truchlila, na bedrech nese starost o království v podsvětí, jež díky své démoní podstatě zdědila. Přitom nesmí zapomínat vést alespoň trochu normální a nenápadný smrtelný život. Bohužel, Lilith je stále naživu a není vyloučené, že se kdykoliv vrátí a dokončí, co se předtím nepodařilo. Je jasné, že nic už nebude jako dřív. Naštěstí Marwolaeth pohlcuje emoce a ona nemusí naplno trpět pocitem osamělosti.
Třicet tři kapitol pokaždé uvádí kresba meče s andělským a démonským křídlem. V závěru nás čeká epilog zaměřený na Edrycha, novou postavu, která dává indicie, o kom zřejmě bude pokračování. V bonusové části se dostaneme za oponu, v níž odkryjeme, co přesně se s Astarothem stalo.
Er-formový nezainteresovaný pozorovatel ukazuje protagonistku i její snahu popasovat se se vzniklými úkoly. Kromě práce v archivu a pozice korunní princezny se stane svědkem přepadení v bance, což odstartuje nejedno setkání s policií. Ať je Ayanna smutná sebevíce, je definitivně rozhodnutá Lilith pomyslně vyprášit kožich a pomstít se. Zmobilizuje kamarádky, začne s Lavajem trénovat a odhodlá se k odvážnému kroku – povolá zbylé dva korunní prince a požádá je o spolupráci. Jen kdyby se zbavila těch otravných nočních můr… Možná to ale nejsou obyčejné sny a podvědomí ji chce varovat. Vyslyší je včas?
Démon jí nevěnoval jediný pohled, možná proto, aby jí ukázal, jak nepodstatná pro něj je. Nespouštěl oči z Ayanny, napřímil do své úctyhodné výšky – a hrdě se představil: „Jsem Belial, korunní princ Jižního království. A ty,“ ukázal prstem na Ayannu, „mi splatíš dluh.“ (str. 81)
Po jazykové stránce se oproti předchozímu dílu laťka snížila a možná i kvůli rychlejší přípravě se nevychytaly mnohé chyby. Špatně použité čárky, ji/jí, jejich/jejích apod. tolik nebily do očí, jako ůleva a ůnava… Počinu zbytečně ubírá kvalitu krkolomnější slovosled, nadbytek přivlastňovacích zájmen, spojek a ostatní nešvary. Chtělo by více času věnovat drobnostem a zamezit vypadlým slabikám či výrazům typu "koupit něco na jídlo".
Prostředí přepíná mezi Seattlem a odvrácenou stranou, kde se schyluje k velkým věcem. Ayanna si neuvědomila, že vraždou Leviathana se automaticky stala vládkyní dalšího území a majitelkou Casinebu. Ze čtyř korunních princů zbyli jen dva – Belial a Asmodeus. Samozřejmě jsou to zlovolné bytosti, jak se patří, a pomoc nenabídnou bez protislužby. Ovládnout sálající nenávist i smrt nebude tak snadné. Když si myslí, že už ji nic nemůže překvapit, vždycky se něco najde…
„Přece sis nemyslela, že archandělé dělají něco jen tak! Jsem vážně zvědavý, jestli vydržíš, než se dostaneš do jádra,“ hodil si další kousek do pusy. Ayanna zatnula zuby, odvrátila pohled od červeného obalu stixů a tentokrát se skloněnou hlavou a zavřenýma očima se pomalu propracovávala do samotného středu skály. Při každém zabodnutí meče vylétala čím dál větší a ostřejší sprška úlomků. Když jí s nezměrnou silou udeřily do hrudníku, předklonila se a kašlala poslední zbytky vzduchu, které jí zůstaly v plicích. Vztek ji zaplavil s novou zuřivostí, ale tentokrát nechala, aby ji Casineb pohltil. Vrážela hrot meče stále hlouběji a protínala jím skálu s hlasitým třeskotem kovu o kámen. Čím snadněji to šlo, tím větší rány skála zasazovala. Jeden z větších úlomků jí podrazil nohu. Klesla na koleno a zhluboka oddechovala. Měla sto chutí se na to vykašlat, obzvlášť, když Belial jen nečinně seděl a přihlížel. Občas si dokonce pobaveně odfrknul, když hekla bolestí. (str. 138)
Tempo se veze na dobrodružné vlně plné soubojů a dramaticky zabarvených situací, erotika je však v pozadí. Víme o ní, občas prosákne, ale nevyplňuje zbytečně velký prostor. Vyváženost mezi popisnou stránkou a dialogy tvoří čtivé a živé pasáže. Bohužel zároveň obsahuje zbytečně moc událostí na relativně malém prostoru, které nedostanou dostatečný čas na vykreslení a vyznívají ploše, místy ne zcela uvěřitelně a vycpávkově.
První knize dominovalo Astarothovo charisma a temná aura, jež nyní praskla jako mýdlová bublina. Více si všimnete nelogičností, účelovosti a předvídatelnosti. Protagonistka nemá dostatečný naturel, aby vás zaujala, její kroky sledujete spíše ze zvědavosti, zda potká někoho zajímavějšího, než že by vám vadilo, pokud se jí něco stane. Kromě pekelné strany budeme mít co do činění i s bytostmi andělskými. Zvítězí dobro, nebo zlo?
„Považuješ se za dobro, démonické děvče?“ pronesl povýšeně anděl, který stál po levé Michaelově ruce. „Považuji se za tu, která chce Lilith zabránit vpadnout do našeho světa. Sbírala části klíčů, které jste vy uschovali.“ „Nemožné,“ opáčil anděl vlevo. „Urieli, nech ji mluvit,“ zasáhl do rozhovoru Michael. Přestože ji neměl v lásce, na světě mu záleželo více než na vlastním pohledu na ni. „Je to možné a také má jednu část,“ stála si za svým. Gabriel po Michaelově pravici si založil ruce na hrudi a výrazně mu přitom vystouply svaly na pažích. Byla to jasná ukázka síly, kterou bylo jeho tělo schopno vynaložit. „Ke klíčům se nedostane bez našich zbraní. Jelikož slouží špatné straně, do ráje se nedostane,“ vysvětlil jí shovívavě, jako by byla hloupí. Blahosklonně se na něj usmála a oplatila mu tak stejnou mincí, i když při tom musela mít zakloněnou hlavu. „Ale Lilith takovou zbraň má.“ (str. 269–270)
Autorka překypuje řadou nápadů, bohužel problém nastává při provedení. Na jedné straně nedostatečná jazyková vybavenost, na druhé nadmíra uměle vložených částí. Způsob, jakým hrdinka vládne podsvětí, je úsměvný a divím se, že si ji i ti nejnižší podřízení nenamažou na chleba. Celá linka ze skutečného světa je pro mě jedním velkým otazníkem a nechápu význam některých starostí a vysvětlení na neodpovídající úrovni, když je ohrožena samotná lidská existence. Popis toho, jak jde do práce a z práce? Přítomnost u loupežného přepadení? Proč? Jaký to mělo smysl pro následný děj? Nerozumím tomu. Závěrečná bitva je pomyslným kamínkem, který definitivně rozbije zrcadlo smysluplnosti.
Veronika Tondrová pracuje v mateřské škole na pozici učitelky. Magická série by podle dostupných zdrojů měla oplývat čtyřmi kousky.
Kameny věčných II. – Casineb kontinuálně navazuje na předešlé události, zašmodrchává Ayannino bytí i odhaluje nové skutečnosti. Zvládne odolat pokušení, které vychází z nerostných artefaktů? Ti, kdo rádi čtou o sexy týpcích s démonními křídly, dívce v nesnázích, záporačce s oblibou v podpatcích, budou potěšeni. Nehledejte přílišnou logiku, jinak se příběh začne zadrhávat.
Přestože byl první díl autorčiným debutem, paradoxně působil propracovaněji než nynější román. Chybělo mi erotické dusno, napětí i neznámo, díky čemuž jsem v minulosti dokázala přejít ostatní nedokonalosti. Absence větší propojenosti se čtenářem vytvořila odosobněný text klouzající po povrchu, o němž sice čtete, ale nemá tendenci se vás přímo dotknout. Snaha o vykreslení démonské a andělské historie má více mezer, uvidíme, zda pokračování ukáže jasnější kontury.
Závěrečné hodnocení: 66 %
Ayanna poznává temnou stránku podsvětí. Lilith je stále naživu a Ayanna je nucena vyzvednout Casineb z Altaru, aby démonce nepadl do rukou. Ze všech sil se snaží zabránit vypuštění démonů do lidského světa, což obnáší setkání s oběma princi, kteří ji chtějí využít pro svou věc. A jako by toho nebylo dost, její kámen miluje chaos.
Nakladatelství: Pointa
Série: Kameny věčných (2.díl)
Rok vydání: 2026
Žánr: romantická new adult fantasy
Počet stran: 352
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat