Když se život rozpadne, začne rekonstrukce
Potah na křeslech a gauči měl vzor růžiček a stejný motiv zdobil i porcelán. Babička vždycky říkala, že ona je Ta Růženka a děda Ten princ, ale nesmím to nikde říkat. To by je pak chtěl každý vidět a chodilo by sem moc lidí, jako do zoo. Před spaním jsme si povídaly o tom, jak se děda prosekal až k ní a jak žili šťastně až do smrti. (str. 93)
Recenzní výtisk mi byl poskytnut v rámci spolupráce s knihkupectvím Luxor za účelem recenze.
Bětka nemá ve svém životě zrovna jasno. Jako kostýmní výtvarnice pendluje mezi několika divadly a ve chvíli, kdy neplánovaně otěhotní se starším přítelem, jemuž ráda přezdívá Papá, vyjde najevo, že on dítě čeká i s jinou. Její dosavadní jistoty se v tu chvíli začnou rozpadat, a tak se rozhodne přestěhovat do zděděného domu po babičce a zrekonstruovat nejen jej, ale i vlastní bytí.
Román je psaný v ich-formě z pohledu hlavní hrdinky. Klíčovými tématy jsou vztahy mezi dcerami a matkami, ale také úskalí výchovy, která naplno pochopíte až ve chvíli, kdy se sami ocitnete na druhé straně.
Protagonistka je popsána poměrně věrohodně. Myslí si, že ví, co chce, ale když na to dojde, zjišťuje, že si není jistá. S mámou si nikdy nebyla blízká a jejich vztah provázelo spíš míjení než porozumění. Možnost sblížení definitivně uzavřela smrt. Teprve ve starém rodinném domě, uprostřed rekonstrukce a nad stránkami nalezeného deníku, Bětka postupně poznává ženu, již ve skutečnosti nikdy neznala.
Zároveň se sama ocitá v mateřské roli a tvrdě si uvědomuje, že realita má k představám daleko. Právě tím může být příběh blízký mnohým s podobnou zkušeností.
Potenciál těchto témat však zůstává částečně nevyužitý. Vyprávění často sklouzává k prvoplánovému vysvětlování namísto toho, aby nechalo situace a emoce vyznít samy. Text tak místy nedosahuje přesvědčivosti, kterou by silné motivy mohly nabídnout, a vyznívá ploše. Jazykové pojetí je navíc velmi přímočaré a čtenář dostává většinu emocí explicitně interpretovaných. Publikaci tím chybí větší prostor pro vlastní interpretaci i možnost číst mezi řádky.
Pozvu ho dál a stručně mu osvětlím svou situaci a nejbližší vyhlídky. Víc než moje těhotenství ho šokuje situace s mou matkou a nedokáže pochopit, jak ji můžu v takové chvíli opustit. Musím se přece ujistit minimálně o tom, že má kde bydlet a neskončila na ulici. Cítím se hrozně a zároveň mi to připadá hrozně nespravedlivé. (str. 86)
Co se vedlejších postav týče, jsou zpracovány dost povrchně. Autorka se u nich nepouští do většího psychologického rozpracování. Výraznější výjimkou je pouze Bětčina matka, s níž se seznamujeme skrze zápisky a deníčkové vzpomínky, jinak ostatní figury vystupují jen v náznacích, nikoli v detailu.
Typickým příkladem je Papá – Bětčin partner a herec, který současně přivedl do jiného stavu i další ženu. Přestože jde o zásadního člověka pro celý děj, téměř nic bližšího se nedozvídáme. Motivace, vnitřní rozpory i samotná dynamika partnerství jsou jen naznačené, čímž nakonec nepůsobí jako skutečný charakter, ale jako prostředek k posunutí dění dál.
I když se titul zabývá problematikou mající značný emocionální potenciál, ne vždy se ji daří plně vytěžit. Bezprostřední narace a méně propracované figury oslabují intenzitu některých scén i linií. Kniha nicméně nabízí citlivý pohled na mezigenerační traumata, mateřství a hledání porozumění tam, kde už na něj zdánlivě nezbývá místo. Nejvíce proto osloví ty, kteří dávají přednost introspektivním a civilně laděným rodinným příběhům, zatímco ii, kdo od podobných počinů očekávají větší hloubku, mohou odcházet lehce zklamaní.
Klára Mikulecká se narodila a žije v Brně. Vystudovala Teorii a dějiny divadla na FF MU. Momentálně se živí výrobou kulis, rekvizit a masek. Zmatky (2026) jsou jejím literárním debutem.
Osobně jsem od čtení čekala trochu více. Ačkoliv nabízí pár povedených momentů a myšlenek, jako celek ve mně zanechalo spíš pocit promarněných příležitostí.
Celkové hodnocení: 65 %
Román o vztahu matek a dcer napříč třemi generacemi, o úskalí rodičovství včetně dobrých předsevzetí, která se často míjejí s realitou a jsou spíš zdrojem nedorozumění. Vypravěčkou je nejmladší Bětka, která navzdory uměleckému povolání a zdání bohémského života střídmě odhaduje svoje možnosti a chová se převážně pragmaticky. Když neplánovaně otěhotní s výrazně starším partnerem, který navíc čeká dítě s další ženou, nabere její život nečekané obrátky a pečlivě budované bezpečí se hroutí. Šance na usmíření s matkou překazí její smrt a přinutí Bětku k bolestné bilanci. Stěhuje se do domu po babičce a v rámci jeho oprav přehodnotí nejen svůj vztah k matce, ale i k obdivované babičce i svůj rezervovaný vztah k lidem vůbec. Rekonstrukce domu tak představuje především rekonstrukci jejího vlastního života.
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2026
Žánr: Román pro ženy
Počet stran: 288
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat