Žádná setkání nejsou náhodná
Do čeho jsem se to sakra zase navezl, zaúpí Michal v duchu. Do bazénu přestal chodit někdy na vysoké, když skončil povinný tělocvik, který potřeboval kvůli kreditům. Ve skutečnosti se prostě stydí. A jeho plavky, uložené hluboko na dně skříně, mu už určitě budou malé. Podívá se na Marii. Tváří se dost nešťastně. Vlastně to musí být asi blbý, když člověk přestane normálně chodit a začne potřebovat hůl. (str. 105)
Za recenzní výtisk děkuji autorce Petře Štarkové.
V prostoru skladiště se setkává šest lidí s rozdílnými tužbami. Pracovní nasazení je svádí dohromady a vytváří mezi nimi nejnepravděpodobnější vazby. Michal by raději preferoval homeoffice, Marie zoufale potřebuje výdělek, Adéla rozjíždí kariéru, Tereza hledá bezpečí, Robert ztratil sám sebe a Eliáš nechápe, do čeho se to zamotal...
Konceptem publikace je mozaika osudů. Postupně promlouvá šest protagonistů, jejichž životy se pomalu propojují a jednotlivé události do sebe zapadají jako kousky puzzle. Území velkého hangáru je popsáno realisticky, hned si představíte běžný sklad. V našem příběhu je sklad rozdělen na několik částí pro rozličné firmy, takže interakce mezi zaměstnanci sice nejsou nutností, ale začnou se pozvolna dít přirozeně.
Štarková vylíčila sociální experiment. Stejně jako v předchozí knize Dej mi pokoj předkládá rozmanité optiky a užitá ich-forma jen podporuje autenticitu. Jazykem je obecná čeština obohacená o občasné vulgarismy a neologismy korespondující se současnou podobou mluvy. Dialogy jsou uvěřitelné a vnitřní monology aktérů jsou odlišeny kurzívou a nevyhýbají se ani tabuizovaným tématům.
Zajímavostí pro pozorné čtenáře je Adéla, jež se vyskytuje i ve zmiňovaném Dej mi pokoj. Když bychom porovnali Dej mi pokoj se Skladištěm, novinka je pozitivněji laděná a neobsahuje explicitně vyobrazené násilí, ovšem i tak se dotkne duše a budete na ni myslet dlouho po dočtení.
Každá z postav má jiný pohled na věc i odlišnou psychickou odolnost. Autorka se dotýká bolestných narativů, např. sociální fobie, narcistního rodiče, nedostatku sebevědomí, užívání návykových látek, dvougeneračního bydlení, znásilnění i nejasnosti v sexuální orientaci.
Michal bojuje s nízkou sebehodnotou kvůli nadváze, má strach ze sociálních kontaktů i veřejných prostor. Tereza si prošla peklem a chce změnit existenci od základů, provázejí ji noční můry způsobené posttraumatickou stresovou poruchou. Marie žije s dcerou, zetěm a vnukem v maličkatém bytě a cítí se být spíš služkou nežli člověkem. Podnikatel Robert spolu se ziskem ztrácí i půdu pod nohama a netuší, kdo na něj ze zrcadla pohlíží. Eliášova touha po lásce má pevné kontury, ale bude opětovaná? Ambiciózní Adéla je nucena přehodnotit priority...
Devízou jsou realistické popisy nejniternějších pocitů bez příkras. Štarková glosuje aktuální podobu mezilidských vztahů. Mnohdy žijeme spíše vedle než pospolu. V rodinách se navzájem lidé berou jako samozřejmost a často nejsou schopni jeden druhému nastavit zdravé hranice. Ztotožnění s aktéry je nasnadě. Skladiště útočí na zapovězená témata s neobyčejnou citlivostí a i přes tíseň si odnesete dojem, že naděje nikdy neumírá a v každém věku je čas na změnu. Negativně lze vnímat otevřený konec.
Doporučení patří jedincům, kteří se rádi šťourají ve fungování mysli a touží pochopit prožívání ostatních. Paralelu lze spatřit u Petry Soukupové, která rovněž obnažuje emoce na dřeň.
Spisovatelka a psycholožka Petra Štarková se ve své tvorbě věnuje duševnímu zdraví a vztahům. Píše knížky pro děti i dospělé. Na projektu jsme již recenzovali Jak to chodí v lidské hlavě (2019), Největší nemehlo pod sluncem (2022) a Dej mi pokoj (2024).
Štarková mě učí chápat lidi z mnoha úhlů pohledu, a to u literatury tohoto typu vyhledávám. Opět bravurní čtení, nelze než doporučit.
Závěrečné hodnocení: 93 %
Komentáře
Okomentovat