Meč, magie, vraždy
„Kde jste k tomu přišel?“ zeptal se edil mága nepřítomně. „Od jedné kolegyně. Včera jsem ji viděl. Jalja. Je specialistka na míchání lektvarů.“ Alva se na něj podíval. „Není to císařovnina čarodějka, nebo jak zní ten titul?“ „Přesně tak. Má na starosti magické ochrany císařského paláce.“ „Ona si přivydělává mícháním drog kolegům?“ „To je příliš silný výraz.“ „Co? Drogy, nebo přivydělávání?“ „Obojí.“ Ricksus zalétl pohledem ke kolegům a pokračoval. „Polovina mágů jsou narkotici a druhá polovina šílenci. A divíte se? Co byste čekal od lidí, kteří si dennodenně zahrávají s něčím tak nebezpečným, jako je magie?“ (str. 113)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Mystery Press
Chci zakoupit tento titul!
Desátník Alva Vorenus byl jedním z hrstky lidí, kteří před devíti lety přežili magický výsadek. Tisíce mrtvých mu však nezpůsobily takovou bolest, jež následovala; dívat se, jak přítel Niar přišel o dceru i ženu, bylo natolik kruté, že se raději nadobro rozešli. Ačkoliv po otci nezdědil čarovné nadání, dosáhl obdivuhodného postavení na poli výzvědných služeb a dopadání špionů. Staré časy ale pominuly a ukázalo se, že "světská sláva, polní tráva". Možná jeho služby budou znovu potřeba, poněvadž byl spáchán atentát na císařova bratra Leandra, jenž je od té doby nezvěstný…
Čtyřicet jedna římsky značených kapitol nás zavádí do Émarského impéria. Nepřátelství s Churdařany je momentálně v útlumu – ti se více věnují bojům se zdivočelými kmeny ve Firánských stepích, oddělujících protilehlá území. Klidné příměří ale brzy skončí, pokud se zjistí, že to oni měli únos na svědomí. Alva cítí, že jeho nemesis, nepolapitelný vrah a zvěd Štika, mu opět zasahuje do života a je rozhodnutý stůj co stůj ho tentokrát dopadnout a navždy odstranit.
Mágové tvrdili, že do srdce firanských stepí jsou schopni přenést maximálně dvanáct set mužů. Tvrdili, že kromě legionářů je třeba teleportovat také koně a veškeré vybavení. Bylo to výrazně nižší číslo, než požadovali émarští velitelé, ale nakonec se to ukázalo jako šťastná volba – pro muže, kteří se tak do výsadku nedostali. Čtvrtý den po teleportaci zůstávali naživu pouze tři muži. (str. 7)
Er-formový vypravěč před očima staví ústřední osudy s mnoha odbíhajícími paprsky. Kromě zmíněného protagonisty a doprovodné čarodějky Neveny, v jejichž pohledu dominuje detektivně-dobrodružná linka, se budeme věnovat i bývalému mágovi Niarovi, momentálně působícímu na pozici městské stráže. Vyšetřuje okolnosti výbuchu, při němž došlo k Leandrově únosu, i zadržení podivného vězně. Perkles porušil zákon, vloupal se do vojenského skladu, přestože věděl, že v případě neúspěchu je trestem smrt. Jaký tajemný artefakt měl získat? Aby záhad nebylo málo, v protistraně se dozvídáme o arcimágovi Tasovi, žijícím v ústraní. Pomátl se? Chystá něco převratného? To nikdo neví. Zločinecké organizace, mýtické božstvo i lidé nevykazující abnormalitu, kteří se vmžiku dovedou přeměnit ve zvířecí vraždící bestie.
Text využívá spisovné češtiny s kapkami obecné či vulgarismů. Mírně zmatečný úvod, opakování podobných informací i replik může znesnadnit ponoření se do zobrazovaných intrik. S tím souvisí i velké množství jmen či nadužívání zájmen jeho a její. Pro lepší pochopení je sice v závěru uveden seznam postav, národů a států, nicméně popis je základní, takže bych se nedivila, pokud by se vám zevní stránka hrdinů (hlavně čarodějek a válečníků) pletla.
Prostředí je inspirované starověkým Římem i současností. Gladiátorské zápasy, tuniky, obětiny, ale i špionáže, tajné informace, specifické tituly a mnohá ministerstva/úřady pro všechno. (Úřady pro magické záležitosti, divize Klamných a destabilizačních operací, Úřad pro záležitosti barbarů aj.) Složitá hierarchie jednotlivých uskupení podléhá samotnému císaři, jenž má poslední slovo.
Vynikající paměť byla u Cluvia vyvážena nedostatkem taktu, a tak převyprávěl dívčin příběh, aniž by si všiml jejích rozpaků. „Chápu a osud vaší rodiny mě mrzí,“ mrkl Alva směrem ke Cluviovi. „Ale vidím, že se o sebe dokážete docela dobře postarat sama… Zpátky k naší záležitosti.“ „Ano, pane.“ Možná v duchu umírala hanbou, ale jestli se něco naučila, tak nedávat najevo jedinou emoci. To by znamenalo projevit zranitelnost a na pohled zranitelní lidé jsou ostatními vnímání jako oběti – a je jedno, jak vám chtějí ublížit. Přesto očividně ke svému budoucímu nadřízenému cítila sympatie. Nejspíše za to mohlo to, že jí se vší vážností vykal, a to v souladu s vnitřní etiketou Výzvědného křídla. (str. 221)
Horší počáteční porozumění se plynule přelije do napínavé a dechberoucí četby. Tempo graduje, přibývá surovosti a z vyšetřování se přesouváme do klasického fantasy typu meč a magie. Kdo byli starodávní Huvirové a proč Alva najednou slyší hlas? Zbláznil se?
Protagonista je oduševnělý hrdina, jehož si zamilujete a budete mu fandit. Přestože i k dalším postavám pocítíte sympatie, zdaleka už nedojde k takovému přilnutí. Ať už z důvodu kratší životnosti, nebo způsobu vykreslení. Kouzla, pomsta, nenávist, zalíbení. Autor představí pestrou plejádu emocí, ale nejdůležitější je ta jediná – spravedlnost. Dočká se jí vladař Renatus Servius? Nalézt bratra a odhalit zrádce ve vlastních řadách by přece nemělo být tak těžké…
Román neobsahuje ilustrace, pouze územní mapu, díky níž si snadno představíte probíhající akci.
Na první pohled komplikovaný svět, který jen pozvolna odkrývá svá tajemství. Ať již výše zmíněná horší orientace v aktérech, nadbytečné boje, či relativně nestabilní dynamika příběhu pokládají otázku, zda bylo nezbytečně nutné zakomponovat vše a jestli by textu neprospělo některé pasáže omezit nebo úplně seškrtat. S tím souvisí, jak moc vás kniha osloví; pokud ano, v takovém případě budete rádi za každý řádek a naopak vám bude chybět pokračování.
Ostří temnoty je originální prvotina využívající kombinace netradičních kulis s citelně hmatatelným nebezpečím. Tvrdé boje muže proti muži, kouzla, nadpřirozené bytosti i pradávná síla hlásící se o slovo. Kompaktní universum, jež naplní tužby v rámci sword & sorcery. Doporučuji těm, kdo udrží žaludek na uzdě při krvavých řežích i detailním zobrazení násilí.
Prvního člověka zabil ve třinácti letech. Ten hlupák si tehdy chlapce spletl s děvkou a chtěl ho znásilnit. Jednooký si pamatoval každý detail. Do smrti nezapomene na to, jak několik úderů srdce váhal, jestli nemá mužovu nabídku přijmout, stáhnout si kalhoty a nechat ho udělat, co chce. Blížila se zima a měl hlad. Otec se vrátil z poslední války jako mrzák a matka zemřela rok předtím při epidemii zimnice. Potřeboval peníze na jídlo. Nakonec muži došla trpělivost a hodlal si ho vzít násilím. Jednooký – tehdy měl ještě obě oči – chlapa vykuchal jeho vlastním nožem. Chvíli stál nad tělem, kolem kterého se rychle rozšiřovala karmínová kaluž. Ve chvíli, kdy pohlédl do udivených očí muže, jehož zabil, a sledoval, jak postupně matní, si uvědomil, že necítí nic – žádnou hrůzu, odpor, prostě nic. Uvažoval naprosto chladnokrevně. Odvalil tělo do křoví – na to, aby ho odtáhl, neměl dost síly –, tam prohledal mrtvému kapsy a sebral mu všechny peníze, co našel. Navzdory zimě si svlékl zakrvácenou tuniku a zahrabal ji o kus dál v lese. Když běžel s rukama kolem ramen domů, tiskl v pěsti mince zabitého. Když si je doma, potom, co otec usnul, prohlížel ve světle měsíce, došlo mu, že je získal díky tomu, že zabil. Tehdy ani nikdy jindy necítil žádné výčitky. Považoval to za lepší způsob výdělku než nechat si do zadku strčit úd nějakého olysaného dědka. (str. 295)
Zdeněk Schreil se narodil v Plané u Mariánských lázní, v současnosti žije v Praze, kde vystudoval politologii. Rád čte od raného dětství a jako správný milovník fantasy se se žánrem seznámil pomocí barbara Conana a Geralta. Publikoval ve fantasy sborníku (2014), Ostří temnoty je jeho samostatným knižním debutem.
Vydat první knihu a hned v takovém rozsahu a kvalitě, klobouk dolů. Ano, některé věci nebyly úplně dotažené, nicméně celek funguje a je ohromně zajímavý. Ta vrstva tajemna kolem Huvirů, konec jako jedna velká jatka, to bylo parádní. Domnívám se, že s přibývajícími vydanými počiny se máme na co těšit, Zdeněk Schreil má rozhodně talent.
Závěrečné hodnocení: 79 %
Alva Vorenus býval vyhlášeným válečníkem a lovcem nepřátel Émarského impéria. Přesto ho soupeři připravili o všechno: o rodinu, přátele i postavení. Když je ovšem spáchán magický atentát na císařova bratra Leandra, je Vorenus jediný, kdo dokáže odhalit strůjce útoku.
Zatímco se impérium ocitá na pokraji války, rozjíždí Vorenus se skupinou postradatelných kumpánů nelítostnou štvanici na nepolapitelného vraha přezdívaného Štika. Bez slitování, bez svědomí a s plnou podporou vladaře Renata Servia.
Jakmile se však ke slovu dostane magie, není nic takové, jak se na první pohled zdá. Obzvlášť když chorobná posedlost starými bohy dožene pološíleného čaroděje k nelidským činům. Pak už se nebojuje o existenci impéria, ale celého světa…
Nakladatelství: Mystery Press
Rok vydání: 2026
Žánr: fantasy
Počet stran: 536
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat